eSeznam.cz

Jana ani nekouřila, byla zapřisáhlý abstinent a všechno poslušně oznamovala rodičům. Byla hotová světice. Doma řekla všechno, do koho je momentálně zamilovaná, jaký má průšvih, co jí nejde ve škole, atd. Máma byla její největší důvěrnicí, svěřila se jí se svou první pusou, pomáhala jí připravit se na její první rande, dávala užitečné rady do života. Její máma se chovala naprosto úžasně, kamarádsky, všechno jí vysvětlila a nechala jí napsat antikoncepci. Nakonec to bylo jen na chvíli, Janina velká láska, se kterou v té době chodila něco přes rok, skončila kvůli jedinému incidentu s jeho maminkou, která Janu z nějakého důvodu neměla ráda.

V té době bylo Janě necelých osmnáct let. Do plnoletosti jí zbývalo něco přes dva měsíce, a ona byla nejšťastnější puberťačkou na světě. Pořád jen přemýšlela, co udělala špatně, se svou důvěrnicí, s maminkou, všechno rozebírala.

Maminka jí říkala to, co Jana zrovna slyšet nechtěla. On nestojí za to, najdeš si někoho lepšího, uvidíš, že to přebolí. Jána toužila slyšet, že se mu to rozleží v hlavě, vrátí se, pořád mě miluje a brzo budeme zase spolu.

Dnes už ví, že všechno přebolí, byla mladá a měla život před sebou. A jednoho dne si to uvědomila, až moc a rozhodla se, že už sama být nechce. ZA KAŽDOU CENU si chtěla někoho najít. Brouzdala na internetu, hledala si známosti přes chat a tím přidávala mamince víc a víc starostí. Snažila se jí vysvětlit, že schůzky naslepo nejsou zrovna nejbezpečnější, v jednu dobu jí dokonce chtěla zabavit internet. Nakonec to naštěstí neudělala, tak by totiž nikdy nepoznala svého manžela.

Seznámili se totiž přes internet, i když vlastně tak trošku odlišně od mých ostatních přátel. Bylo to asi po měsíci jejího vytrvalého chatování a hledání „pana pravého“, když najednou na internetu narazila na kamaráda Jirku, se kterým se už dlouho neviděla. Tenhle kamarád byl asi o dvanáct let starší než Jana. Byl to skutečně jen kamarád. Jana si totiž nedokázala představit, že by někdy mohla být s někým o tolik let starším. Jejích chaty se stávaly pravidelnější, až si časem založili soukromou místnost, kam směli jen oni dva a nikdo další. Až jednou mezi ně vpadl nějaký cizí člověk. Kamarád Jirka jí tenkrát vysvětlil, že je to jeho známý, který má za sebou ošklivý rozvod a tahanice s bývalou manželkou o syna, kterého mu teď odmítá dávat. Syna před ním schovává a štve ho proti němu. Je na tom psychicky špatně, tak ho pozval k nám, aby to spolu probrali.

Do konverzace mezi Janou a Jirkou, se ten cizí muž nepletl. Každý si psali své, až se ten „dotyčný“ cizí pán spletl a zprávu odeslal omylem Janě

Psal o tom, jak nespravedlivý je svět, že svého synka držel po porodu v náručí jako první, měli se rádi a teď má o jejich osudech rozhodovat někdo cizí. Že zpráva opravdu nebyla pro Janu, dokazovalo i sprosté slovo umístěné na konci zprávy. Ihned se omluvil za překlep, ale Janě to nedalo a na tak smutný vzkaz reagovat musela. Začali si psát i spolu, pak, když můj kamarád Jirka musel nutně odejít, psali si už jen sami dva. Když musela odejít i Jana, domluvili se na další den.

Tak si psali asi týden, navzájem se o sobě dozvěděli spoustu věcí, Jana se snažila ho povzbudit v jeho depresích, ale co může osmnáctiletá holka, která ještě nezná život?

Po týdnu se domluvili na kafe. Pak se šli projít a chodili až do večera. Doprovodil ji domů a každý šel po svých. Jana ho brala stále jen jako známého, ta osudová první jiskra nepřeskočila. Vždyť byl rozvedený a o dvanáct let starší než ona.

Druhý den se náhodou potkali ve městě a opět se dali do řeči. Na lavičce vydrželi sedět až do večera, Jana po nějaké době zjistila, že i on ji bral jako známou z počítače, ani ve snu by ho nenapadlo, že by mezi nimi mohlo něco být. Nějakou dobu to tak skutečně zůstalo, občas si zašli na kafe, na procházku, pokecali, nebo si psali přes internet, jednou si dokonce naplánovali výlet.

A zřejmě tam došlo ke zvratu, strávili spolu celý den, večer si opekli buřty a při loučení padla první pusa, taková ta nesmělá, kdy on nevěděl, jestli může a Jana jestli chce. Ráno se Jana probudila strašně zamilovaná a zřejmě i jemu nebyla lhostejná.

Začali se vídat častěji, Jana vedle něho trošku zmoudřela, on se vrátil do mladších let. Po dvou letech spolu začali žít. Následovala svatba, a za další dva roky, se jim narodil syn a po třech další kluk.

Věkový rozdíl, kterého se tak báli, mezi nimi nestojí, možná proto, že Jana byla vždycky, tak trošku zvláštní a spíše než se svými vrstevníky si rozuměla se staršími lidmi. Tenkrát jim hodně lidí předpovídalo brzký rozchod, naštěstí se jejich předpovědi nesplnili a oni jsou spokojená rodina. Všechno jim klape a jsou rádi, že nedali na rady starších a zkušenějších.

Jana taky obdivuje svého muže, že měl tu odvahu a „šel do toho“. Byl už jednou rozvedený, měl špatnou zkušenost a i přesto odvahu, zkusit to s osmnáctiletou holkou? Jana by tu odvahu asi neměla.

Některá seznámení jsou originální, a i když se občas Jana se svým manželem hádá, májí se stále rádi, je jim spolu dobře, rozumí si, a to je mnohem důležitější než věkový rozdíl, který je mezi nimi.

Evita