eSeznam.cz

Nakonec mě vyšetřil neurolog, pan doktor Bém, a diagnostikoval dětskou mozkovou obrnu. Od této chvíle jsem se stala jeho pacientkou a v jeho péči jsem zůstala až do své plnoletosti. Moje máma si se mnou jako s malou užila. Denně se mnou cvičila Vojtovu metodu. Také díky její vytrvalosti dnes stojím na vlastních nohou a to doslova.

Myslím, že jsem byla svým způsobem ve výhodě. Protože jsem si na život s omezením zvykala už odmalička. Za svá největší omezení považuji moje špatné orientační schopnosti a pomalejší reakce. Pochopitelně mě někdy napadne, že bych na tom mohla být lépe, ale pak si zase uvědomím, že to se mnou mohlo dopadnout podstatně hůř. Děkuji Bohu, své mámě i všem ostatním lidem, kteří se zasloužili o to, že můj současný zdravotní stav je takový jaký je.

O Občanském sdružení eSeznam mi řekla moje máma, která během letních prázdnin v roce 2012 náhodou procházela kolem sídla zmíněné organizace. Dočetla se tam, že chystají rekvalifikační kurzy pro invalidní důchodce. Tato informace se záhy potvrdila.

Dozvěděla jsem se také, že někteří z těch, kteří tyto kurzy úspěšně absolvují, se na půl roku stanou zaměstnanci sdružení. Pokusit se získat zaměstnání, třeba jen na dobu určitou, to byl hlavní důvod, proč jsem se kurzů zúčastnila a také hlavní cíl, kterého jsem se snažila dosáhnout. Nakonec se to povedlo.

Přiznávám, že tato příležitost tehdy přišla jak na zavolanou. Pár týdnu před tím jsem totiž definitivně ukončila studium a přemýšlela, co se sebou dál. Byla jsem opravdu ráda, že se našel někdo, kdo chce pomoci zdravotně znevýhodněným.

Všichni přece víme, jak je v dnešní době těžké sehnat zaměstnání a jak někteří zaměstnavatelé mají vysoké nároky na své zaměstnance. A když někdo něco náhodou nezvládá, snadno o práci přijde. I úplně zdraví a vzdělaní lidé mají dnes co dělat, aby zaměstnání získali a udrželi si je. Což teprve lidé s nějakým zdravotním hendikepem. Přiznávám, že jsem měla obavy, co se mnou bude. Ačkoliv mojí rodiče byli připravená pomoct mi a starat se o mě jako doposud. Byla jsem si jistá, že by mě nenechali ve štychu. Jenže, co si budeme povídat, každý člověk bez výjimky je jenom rád, když si může sám vydělal nějakou tu korunu. Nemluvě o tom, že všichni toužíme se nějakým způsobem seberealizovat. A je úplně jedno, jestli je někdo zdravý nebo postižený. I já jsem chtěla pracovat. Zároveň mi ale bylo naprosto jasné, že kvůli mému omezení asi nebude moc zájemců, kteří by mě chtěli zaměstnat. Sedět doma bylo ale opravdu to poslední, o co jsem tenkrát měla zájem. Pomalu jsem se však připravovala na to, že mi po nějakou dobu zřejmě nic jiného nezbude a že na své první zaměstnání si s největší pravděpodobností budu muset počkat. Možná dokonce dost dlouho. Díky eSeznamu se tento problém vyřešil a moje blízká budoucnost se rázem stala světlejší.

Kurzy jsem zvládla úspěšně. To ale ještě neznamenalo, že mám vyhráno. Doufat jsem však nepřestala. Když mi pak z eSeznamu poslali e-mail, ve kterém mi oznamovali, že jsem mezi těmi, které se sdružení rozhodlo zaměstnat, má radost neznala mezí. Rázem se ze mě stal zaměstnaný člověk. Vyhovovala mi denní čtyřhodinová pracovní doba i to, že budu pracovat z domu. I když mě už dřív napadlo, že by bylo skvělé, kdybych mohla pracovat přímo v eSeznamu. Ze začátku jsem měla sice obavy, které se týkaly pracovní náplně. Ukázalo se však, že byly zcela zbytečné. Lepší pracovní náplň jsem si ani nemohla přát. Sice chvíli trvalo, než jsem vše správně pochopila a takzvaně se do toho dostala. Pak už ale bylo všechno v nejlepším pořádku.

Práce pro eSeznam změnila můj život k lepšímu. Nejen že jsem získala zaměstnání, o které jsem hodně stála, ale navíc mě tato práce nesmírně bavila. Takže mé zaměstnání pro mě bylo a stále je i formou doslova ideální seberealizace. Dokonce bylo vyhověno i mé žádosti, abych mohla pracovat přímo ve sdružení. Dva dny v týdnu jsem dojížděla do Třince. I to bylo pro mne nemalým přínosem, protože jsem se jednak seznámila s mnoha hodnými a příjemnými lidmi a jednak mi pravidelné cestování pomohlo zlepšit mé orientační i jiné schopnosti.

Navíc mě potkalo takové štěstí, že po půl roce moje spolupráce s eSeznamem neskončila. Celkem třikrát mi byla pracovní smlouva prodloužená. 1. března uplynul přesně rok ode dne, kdy jsem pro organizaci začala pracovat. Myslím, že pozitivních změn, které toto zaměstnání vneslo do mého života, bylo opravdu hodně. Za nejlepší z nich však považuji přesvědčení, že člověk může být užitečný a dočkat se uznání druhých, i když není úplně zdravý. Právě o tom jsem se během svého působení v eSeznamu ujistila. Ještě po dobu jednoho měsíce budu moci dělat práci, kterou mám moc ráda.

Vím za co všechno lidem z eSeznamu vděčím a nikdy jim nezapomenu, co pro mě udělali. Ráda bych jim popřála, aby mohli i nadále zaměstnávat postižené lidi. A aby všichni ti, které v budoucnosti zaměstnají, pro ně pracovali tak rádi, jako já.

Krystyna Kędziorová