eSeznam.cz

Matka se vyučila kadeřnicí a statečně se se mnou sama protloukala jak se dalo.

Jistě, seznamovala se s muži, které nesmírně vzrušovala. Ale nikdy žádný z nich nezůstal u nás přes noc. Poslední co bychom potřebovaly, je ještě chlap, kterého bychom musely živit, usmívala se máma vždycky. Jen málokdy se zmínila, že by se ještě někdy ráda zamilovala.

Také já měla vždy přítele, ale nikdy to nebylo nic vážného. Užívaly jsme si s matkou nezávislosti. Ve svých 39 letech má máma postavu jako dvacítka. Z dálky vypadáme jako sestry. I mým spolužačkám se to zdálo perfektní. Zatímco ony se svými mamkami musely bojovat o každý kousíček samostatnosti, my jsme spolu chodily jako kamarádky na diskotéky. S lehkou závistí, ale také s obrovskou pýchou jsem si všimla, jak ji obdivují i mí spolužáci.

Na univerzitní oslavě jsem se seznámila s Pavlem. Nebyl moc vysoký, ale zato svalnatý. Působil dokonce ostýchavě. Přesto na něm bylo něco, co mě vzrušovalo. Sešli jsme se v jeho pokoji na koleji, pili jme víno, milovali se... Nebyla jsem jen zamilovaná, ne, tentokrát to byla skutečná láska.

Po dvou měsících jsem pozvala Pavla na večeři k nám. Byl to nádherný večer - také mámě se zdál Pavel úžasný. I on pak prohlásil: Ty máš ale vážně skvělou mámu... Od té doby se u nás objevoval často. Brával nás s sebou na rockové koncerty a já jsem byla blažená, protože oba mí nejdražší lidé se měli tak rádi.

Potom jsem musela na tři dny odjet na seminář, který se konal na jiné univerzitě. Druhý večer jsem dostala těžkou chřipku, takže jsem raději odjela předčasně domů. Rachotila jsem se svým kufrem po schodech do druhého patra, úplně bez sil, vyčerpaná. Ahoj, chraptěla jsem, potřebuji nutně horký čaj!

Vešla jsem do mámina pokoje. Tam leželi! Nazí v těsném obětí, při světle svíček. Máma a můj Pavel! Zalapala jsem po dechu, miláčku, počkej, promluvíme si o tom, slyšela jsem volat mámu. S pláčem jsem utekla ke své kamarádce. První týden jsem měla vysoké horečky. Máma často zvonila u dveří, chtěla mě vidět, ale kamarádka ji nikdy nepustila dovnitř. Zakázala jsem jí to! Matka mi pak psala dlouhý dopis. Žádala mě v něm o odpuštění, snažně mě prosila, abych jí všechno prominula. Ale především líčila, jak jí Pavel připomíná mého otce...

Mou zlost už vystřídal jenom obrovský smutek. Vždy jsem své matce novou lásku přála - ale proč zrovna můj Pavel? Nevím co bude dál, zatím jí ale nedokážu odpustit!

Anna Hlisnikovská