eSeznam.cz

Dal se nejdříve do toalet. Jedna z nich nesplachovala, druhá naopak protékala. Práce mu šla od ruky a brzy byl hotový. Hned vedle byla rohová sprcha, naproti titěrným toaletkám pak řada umyvadel. Už chtěl vstoupit do kapající vykachlíčkované sprchy, když si uvědomil, že voda nekape, ale přímo teče a nedá se zastavit. „to bych byl celý promáčený“! Bylo léto a měl na sobě jen krátké kalhoty a tričko. Tričko odložil na zídku oddělující toaletu od sprchy, ale když vstupoval do sprchy, proud vody mu zmáčel i kalhoty, tak si je sundal.

V místnosti byl sám, a tak se nemusel bát, že ho některé z dětí vyruší. Jen ve spodním prádle vlezl do sprchy a dal se do jejího rozebírání. Vyměnil těsnění a udělal další potřebné opravy. Poté se vrátil k toaletám a hmátl po splachovadle, aby ještě jednou zkontroloval jak splachování funguje.

V tu chvíli zahlédl kousíček svých kraťas, jak padají ze zídky rovnou do mísy a nenávratně mizí v toaletě. A tenkrát odtok u toalet fungoval, takže kalhoty byly nenávratně pryč. Oblékl si tedy tričko i ponožky a přešlapoval před zrcadly u umyvadel. „Jak půjdu domů, nebo zpět do firmy?“ Pracovní montérky nechal v práci, ke klientům chodil většinou v civilu a ten byl, víte kde!

Stáhl si proto tričko co nejvíce ke kolenům a rozhodl se, že proběhne třídou a na chodbě vyhledá někoho dospělého a poprosí ho o zapůjčení oblečení, ve kterém by se mohl vrátit do firmy pro montérky. Když ale vyšel z umýváren, ve třídě byly jen děti. Jakmile zvedly hlavičky od hraček, začali sborově pištět, křičet a vřískat. Jedna malá holčička dokonce křičela: „Fuj“, chlapeček vedle ní si zakrýval oči a další jen vyjeveně koukali.

Tenkrát byla jiná doba a děti nebyly zvyklé vídat polonahé dospělé jinde než na bazénu. Chtěl jsem utéct, ale předstihla mě uklizečka. Vletěla do třídy se smetákem v ruce, vytřeštila na mě oči, přidala se k vřeštění dětí a smetákem, který držela v ruce, mě častovala hlava nehlava. Vzal jsem nohy na ramena a utíkal před dětmi i před uklízečkou, která nahlas řvala: „Zvrhlík, zvrhlík!“

Až na chodbě vrazil do paní ředitelky. Ta si ho změřila pohledem a zvedla prst a ukázala jím ke své pracovně. Syn se odebral do ředitelny na kobereček. Tam paní ředitelce v klidu vysvětlil co se přihodilo a paní ředitelka se hlasitě rozesmála. „Co s vámi mladý muži?“ Zamyslela se, otevřela skříň a něco v ní hledala. Po chvíli vytáhla pár svých svršků a tepláky, do kterých by se vešel třikrát. Změřila si mě pohledem a zatímco já stahoval tričko k zemi, prohlásila: „Počkejte!“ a odešla ze třídy. Za chvilku byla zpět s mladinkou učitelkou. Pozdravil a poníženě čekal, až si ho mladinká učitelka prohlédne. Pak zmizela a přinesla tepláky v jeho velikosti. „Ty by vám asi byly,“ řekla. Snad nevadí, že jsou růžové? Co jsem měl dělat? Ty růžové tepláky s kytičkou na zadku jsem navlékl a takto vymóděný se vrátil do práce. Nemusel říkat, že jeho kolegové mu neřekli jinak než „princezna růžička“.

Druhý den koupil bonboniéru a odnesl růžové tepláky zpět do školky mladé paní učitelce. Ta se nakonec stala jeho ženou a jeho dva synové navštěvovali stejnou mateřskou školu. „Dodnes moje žena říká, že měla hned na začátku naší známosti možnost dobře si ohlédnout „zboží, které kupuje“.

Zdenka Křístková