eSeznam.cz

Chtěli po mě podpis, že jsem s rizikem obeznámená. Již do nemocnice jsem přišla se strachem, ale po přečtení rizik nervozita nebezpečně stoupala. Situaci ještě zhoršovalo to, že jsem jen ležela a koukala na hodiny, které visely naproti mé postele. Čas utíkal hrozně pomalu.

Pak přišel večer a ja jsem měla strach, jaká bude noc. Ale zdál se mi moc krásný sen. Ve snu jsem se vrátila do dětství, byla jsem znovu malým děvčátkem s maminkou, tátou a bratrem. Musím podotknout, že moje maminka už 15 let nežije. Ale v tom snu jsem cítila její přítomnost. Byli jsme všichni v obývacím pokoji a bylo nám spolu dobře. Měla jsem pocit úplného klidu a bezpečí, tak jak tenkrát, když jsem byla ještě malá. Když jsem se ráno probudila, byla jsem klidná a operace jsem se již tak nebála. Měla jsem pocit, že mě v noci ve snu opravdu navštívila maminka a uklidnila mě. Bylo mi líto, že sen skončil. V to ráno jsem si ale uvědomila, že díky rodičům jsme sbratrem prožili opravdu krásné bezstarostné dětství.

Na operaci jsem šla (vlastně jela) s obrovským přáním, aby vše dobře dopadlo a já měla šanci prožít ještě mnoho času se svými dětmi, a aby i oni jednou na mě vzpomínali v dobrém.

Když jsem se probudila po operaci, byla sobota ráno. Vše mě hrozně bolelo a nemohla jsem se v posteli ani otočit. V tom přišla na pokoj paní uklízečka a svižně uklízela. Víte jak já jsem jí záviděla, že je tak čilá a nic ji nebolí? Vím že člověk by neměl závidět, ale já si nemohla pomoct. Hrozně jsem toužila být také tak zdravá. Být doma, vařit péct a uklízet, tak jak se to má v sobotu dělat.

Díky Pánu Bohu a doktorům se můj zdravotní stav zlepšil. A tak, když se mi někdy nechce nic dělat, vzpomenu si na paní uklízečku z nemocnice a hned mám chuť do práce.

Na závěr chci jen říct, že operace mi částečně vrátila zdraví a díky ní se dívam na svět trochu jinýma očima. Snažím se žít v rámci možnosti naplno a s úsměvem.

Jarmila Jalowiczorová