Cvičení s Jaroslavem Wojnarem Zooterapie Euroklíč
Rubriky Vaše příběhy Vyzrály jsme na zloděje

Vyzrály jsme na zloděje

V íte, jak to chodí na vsi,“ vypráví sedmdesátiletá Dáša. „Jdete nakoupit a cestou do krámu a zpátky se dovíte víc důležitých věcí než večer z televize. Tak jsem se taky doslechla o těch podvodnících, co tu objíždějí.  Moc mi pomohla i moje mladá sousedka Sylva. Můžu se na ni ve všem spolehnout.“

Sylva, která bydlí ve vedlejším domku, jí opakovaně kladla na srdce „Dášo buďte opatrná a nikomu cizímu neotvírejte.“ Jsme domluvené, že ji zavolám, kdyby se mnou něco bylo. Jsem vdova a žiju sama. Naštěstí je Sylva pořád doma, stará se o nemocného otce.

Jednou ráno někdo zazvoní. Paní Dáša se šla podívat, kdo to je, ale dveře otevřela jenom na řetízek. Stáli tam dva mladíci, představili se, a že mi nesou přeplatek za elektrickou energii. Prý to dělá rovnou tisícovku, a abych jim to podepsala, že jsem to převzala, vzpomíná Dáša. Vymluvila jsem se, že si musím zajít pro brýle, a z kuchyně jsem zavolala sousedce Sylvě. „To je hloupost,“ povídá mi, „takhle se za elektřinu nevrací peníze. Pozvěte je dál do kuchyně a snažte se je zabavit. Na něco jsem přišla…“ Měla jsem strach a napadlo mě, že je radši nepustím dovnitř do domu. Bočním oknem jsem zahlédla, že jeden z nich obešel dům a jde přes dvůr ke dveřím, které nezamykám. Tak jsem toho jednoho pustila dál a ten druhý vešel sám. Prý, že kontroloval nemovitost. Vyndal pětitisícovku, a chtěl, abych mu vrátila, že menší nemá. Pomalu jsem prohledávala šuplíky. Pak jsem vytáhla plnou obálku z šuplíku obývací stěny. V tu chvíli mě jeden chytil a ten druhý mi ji vytrhl z ruky. V tom se od okna zablesklo. Bacha „někdo nás fotí,“ vykřikl první a rychle pádili ven, skočili do auta a byli pryč. Sylva si vyblýskla nejen je, ale i jejich auto s poznávací značkou.

Policajti byli rádi, protože netrvalo dlouho a oba pachatele zadrželi i s obálkou. No a v té obálce byly zaplacené složenky za inkaso. Za ty by si ti mladí lumpové moc nekoupili! Směje se Dáša.

Ivona Ciencialová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Náhodné obrázky z naší Galerie

m-r-polsko2011-09
rovna_prava_pro_vsec...
IMG_0957
okolo-msk2011-105
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.