Cvičení s Jaroslavem Wojnarem Zooterapie Euroklíč
Rubriky Vaše příběhy Můj život s hendikepem

Můj život s hendikepem

S edím u okna a vnímám východ slunce. Mám rád tyto chvíle s probouzejícím se dnem. Sedím u okna a v hlavě mně tryskají myšlenky. Přemýšlím o životě a o tom, jakou úlohu mám já, člověk, který při narození dostal do vínku Downův syndrom. Můžu se podívat na svůj život ze dvou úhlů. Buď jako člověk, který pláče a trápí se nad tím, že přišel na svět s odlišností. Mohu obviňovat jiné za tuto odlišnost. Proč právě já......?

Nebo se můžu dívat na svět se zářícíma očima i duší. Jasněji, laskavěji a s nadějí. Tento pohled se mi mnohem více líbí. Žít s vírou a s přesvědčením, že život má pro mne i druhé smysl, mne naplňuje radostí.

Jak se mi tak v hlavě honí myšlenky, vzpomínám na příběh, který jsem nedávno četl, a který mne hluboce zasáhl. Příběh o lodi bláznů a krutém životě lidí, kteří byli společností v dávné minulosti úplně vyčleněni. Znenadání vidím rozbouřené moře s křehkou lodí, kde na palubě jsou lidé postižení a různě odlišní. Vyhnáni na moře bez pomoci druhých, bez možnosti připlout do přístavu a položit svoji hlavu do měkké trávy. Vidím lidi, kteří jsou bez milosti vydáni krutosti nebo laskavosti moře.

Nechtěl bych žít v tomto světě plném beznaděje a čekat na milodary. Zaháním svoje smutné myšlenky a jako mávnutím proutku si uvědomuji dar života. Chci žít hodnotně, bez ponižování, smysluplně, s láskou, nadějí a přátelstvím ve svém srdci. Pomáhat všude tam, kde moji pomoc potřebují a neodmítají.   

Často přemýšlím o tom, jak nás, lidi s nějakým druhem postižení, vidí naše okolí. Kladu si otázky, na které zatím neznám odpověď.
Jsou lidé k naší odlišnosti lhostejní?
Je jim  úplně jedno, že chceme žít stejným životem jako oni a máme k tomu málo příležitostí?
Nebo nás litují?
Odmítají či jsou přátelští?
Uvědomují si vůbec, že jsme lidé se svými touhami po obyčejném, lidském životě? Že chceme pracovat, radovat se ze života, že hodně věcí umíme a dokonce máme nadání a talent? Že nejsme na světě zbyteční a umíme rozdávat radost?

K tomu všemu potřebujeme pochopení, důvěru v naše schopnosti, přátelství, empatii a lásku.

Rozhodl jsem se, že nebudu jen tak sedět se založenýma rukama a vzdychat nad nepřízní osudu, ale naopak, že půjdu mezi lidi a budu jim o tom vyprávět. Vyprávět o tom, že hodně věcí umím, že mám svoje přání, touhy a plány.
O tom, že jsem hodnotná lidská bytost jako jsou ostatní.
O tom, že umím malovat a do svých obrazů vkládám radost ze života v duhových a jasných barvách.
O tom, že píšu knížky o přírodě a chci svým malým i velkým čtenářům ukázat, jak velebná je příroda.
O tom, že mne hodně lidí přijímá s úctou a přátelstvím a i já jsem jim přítelem.
O své lásce k moudrosti, knihám, hudbě, přírodě, vesmíru a lidem.
O svém životě bez pocitu zklamání, smutku, beznaděje a sebelítosti.

Jsem samostatný, soběstačný a plnohodnotný člověk se svými právy a povinnostmi.
Mám rád lidi a život ve všech jeho podobách.
Jsem rád na tomto světě.


Karel Čapek:
„Nekonečná je hodnota každé lidské duše.“

Jiří ŠEDÝ


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Náhodné obrázky z naší Galerie

81_ruzne_0110-0910
rovna_prava_pro_vsec...
v-dolina2010-05
16
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.