Cvičení s Jaroslavem Wojnarem Zooterapie Euroklíč
Rubriky Knižní tipy Sen o štěstí. Příběh Peggy Guggenheimové

Sen o štěstí. Příběh Peggy Guggenheimové

Sophie Villardová
Grada Publishing – Metafora, 2021, 368 s.

Úspěšnou německou spisovatelku uchvátila v benátském Muzeu Peggy Guggenheimové sbírka kubistického, abstraktního a surrealistického umění stejně jako osobnost jeho zakladatelky, neobyčejné ženy a mecenášky s vášnivou láskou k umění i životu. Román o ní napsala natolik poutavě a živě, že se ihned stal bestsellerem a láká i k filmovému zpracování.
Peggy Guggenheimová pocházela ze zámožné židovské rodiny, která se přestěhovala ze Švýcarska do New Yorku, kde se Peggy 26. srpna 1898 narodila. S manželem Laurencem Vailem měla dceru a syna, a přestože se po osmi letech rozvedli, udržovali korektní vztahy. Druhé manželství s Maxem Ernstem trvalo čtyři roky. „Každá žena má v sobě svůj vlastní základ štěstí, svou vlastní lásku, na níž stojí celý její život.“ Tou byla pro Peggy celoživotní láska k umění a vytváření vzácné sbírky obrazů, soch a dalších artefaktů známých či teprve začínajících umělců, v nichž rozpoznala neobyčejný talent. Umělecká díla jako schopná obchodnice skupovala a představovala veřejnosti na prodejních výstavách ve své londýnské galerii Guggenheim Jeune. Začátkem války přesídlila do milované Paříže rozhodnuta zakoupit jeden obraz denně a získala tak mnohá mistrovská díla. V okupované Evropě však přestalo být bezpečno. Peggy Guggenheimové se podařilo za dramatických okolností téměř na poslední chvíli zachránit sbírku, rodinu i přátele, jejichž život byl v ohrožení, a přepravit je do New Yorku. Mnoha lidem pomohla finančně nebo svými konexemi, aby mohli včas emigrovat a rovněž úspěšným přesunem sbírek uchránila významná díla moderního umění. „Je to můj způsob podpory umění a humanismu.“ vysvětlovala, když se jí ptali, proč to dělá a již v říjnu 1941 otevřela na Manhattanu novou galerii – muzeum Art of This Century. Na otázku, co považuje ve svém muzeu za zvlášť důležité, odpověděla „No, chtěla bych veřejnosti zpřístupnit co nejvíc mých uměleckých děl. Máte velkou pravdu v tom, že je potřeba odbourat bariéry. Umění je tu přece pro všechny a všichni by k němu měli mít co nejblíž.“ Muzeum nevnímala jako zachycení minulosti, ale jako „symbolický prostor pro pohled kupředu… i centrum pro setkávání umělců, aby zde mohli rozvíjet nové nápady.“

Peggy Guggenheimová shromáždila díla nevyčíslitelné hodnoty od autorů, jež obdivovala. Mezi umělecké skvosty patří obrazy Cocteaua, Tanguyho, Kandinského, Ernsta, Pollocka, Dalího a mnoha dalších. S některými z nich navázala přátelství nebo krátkodobý důvěrný vztah. Nechyběla na setkáních smetánky, kde potkávala slavné lidi, mezi nimiž byl i Samuel Beckett, Bernard Berenson, Truman Capote, Emma Goldman, James Joyce nebo Frederick KIiesler, s nimiž se přátelila.

Posledních třicet let žila v Benátkách. Domovem se jí stal palác Venier dei Leoni v úchvatné části kanálu Grande. V tomto luxusním domě se obklopila svojí jedinečnou sbírkou, kterou zpřístupňovala uměnímilovným zájemcům. Sen o štěstí se jí v bohatě prožitém a životě beze zbytku vyplnil…

Dana Vondrášková

 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Náhodné obrázky z naší Galerie

28
78_2soutezni_den_290...
IMG_0131
47_1soutezni_den_270...
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.