eSeznam.cz

Žal je to s křídly

Max Porter

Prvotina Maxe Portera (nar. 1981) vzbudila okamžitý zájem u čtenářů i kritiků a byla nominována na výroční cenu Guardianu za nejlepší debut roku 2015. Zrcadlí autorovu osobní zkušenost z bolestné ztráty otce v dětství způsobem, který utěšuje, léčí a povzbuzuje.

Čtenář je vtahován do života dvou malých chlapců, kteří po smrti matky prožívají s otcem stesk a bolest nad její ztrátou. Autor umožňuje každému z nich promlouvat a otevírat se. Otec, tichý a plachý romantik, odborník na tvorbu Teda Hughese, nechává působit fantazii, v níž jim do života vstupuje nový přítel a terapeut - vymyšlený opeřenec Vrán. Obdobně jako v Hughesově díle také zde vrána představuje svébytného posla chaosu i symbol životní síly a povzbuzení. A stejně jako básnířka Emily Dickinsonová můžeme vnímat, že „naděje je věc s peřím“.  

Ztráta nejbližšího je bolestná, nic není, jak bývalo. Kluci doufají, že se matka jednoho dne zase objeví a prohlásí, že to byla jen zkouška. „Doufali jsme, že nás může sledovat z rubové strany zrcadel.“ Oba tátu občas trochu zlobí, aby se odreagovali, ale hlavně mu tak chtějí dát vědět, jak ho mají rádi. Postupem času a za vydatné pomoci všetečného, vlezlého Vrána dochází k pozvolnému tišení bolesti. Vrán pomáhá a zůstává po celou dobu truchlení až do chvíle, kdy začínají nabírat novou sílu k vědomí, že i přes hluboký zármutek může být život krásný a bohatý.

Max Porter napsal záměrně krátkou knihu - vždyť i život je krátký. Ukotvil v ní jistotu, že navzdory žalu ze ztráty milovaného člověka lásku ztratit nelze, neboť je podstatou samotného bytí.

Leda 2018, 136 s.

Dana Vondrášková