eSeznam.cz

Příušnice jsou infekčním virovým onemocněním, které postihuje slinné, hlavně pak příušní žlázy. Tato nemoc ohrožuje všechny lidi bez ohledu na věk. Může tedy potrápit děti, ty obvykle od dvou let, i dospělé. Přenáší se vzduchem. K přenosu je však zapotřebí být s nakaženým člověkem v blízkém kontaktu po dlouhou dobu. Takovým pobytem může být třeba zdržování se ve stejné místnosti. Riziko, že byste se nakazili předměty, které byly čerstvě infikované slinami, není velké. Dochází k tomu spíš výjimečně. Jedná se o kapénkovou infekci. U této nemoci trvá inkubační doba od čtrnácti do třiadvaceti dní, a proto je téměř nemožné nějak se jí vyhnout. Ale ten, kdo nákazu prodělá, je proti ní imunní po celý zbytek života. V dnešní době byste spíš našli víc nakažených mezi dospělými než mezi dětmi. Je to samozřejmě zásluha očkování. Nákaza tedy hrozí zejména osobám, jež nebyly očkovány. To ale zdaleka neznamená, že očkování lidé jsou v naprostém bezpečí. Příušnice mohou skolit i takovou osobu, ale jde spíš o výjimečné případy. Zima a jaro, to je období, ve které se příušnice především vyskytují.

Ten, kdo chce udělat všechno proto, aby ho příušnice nepostihly, by měl především posilovat obranyschopnost svého organismu. Právě oslabená imunita je snad nejrizikovějším faktorem. Mezi rizikové faktory dále patří samozřejmě styk s nakaženým člověkem, ale také styk s osobou, u níž se nemoc neprojevuje. Neočkovanost je dalším faktorem, stejně jako pobyt ve škole nebo v kolektivech. Do školy děti a mládež chodit musí, to je naprosto jasné, že ano a vyhnout se kolektivu je v podstatě rovněž nemožné. Takže se není co divit, že ta nákaza na nás prostě číhá takřka všude, kam se pohneme.

Prvními projevy onemocnění jsou vysoká horečka, která dosahuje 38 °C až 40 °C, a zduření příušní žlázy. Otok se nachází před a pod ušním. Není zarudlý, bolestivý být může, ale nemusí. Není vyloučeno, že se nerozšíří na druhou příušní žlázu a na ostatní velké slinné žlázy, konkrétně na podčelistní a podjazykovou žlázu. Většinou je otok ze začátku jednostranný, teprve za dva nebo tři dny se objeví také na druhé žláze. Stává se i to, že otok ustoupí na jedné žláze a přejde na druhou. Doba trvání příušnic závisí na tom, jak je nemoc závažná. Většinou to bývá od pěti do čtrnácti dnů, pak ustoupí jak teplota, tak další příznaky. Pacient není infekční jenom v průběhu nemoci, nýbrž už tři až čtrnáct dní, než o sobě příušnice dají vědět prostřednictvím projevů. Nejvíc nebezpečné jsou dva dny před tím, než se příznaky objeví. Ani po vyléčení z toho daný člověk není tak úplně venku, neboť ještě týden nebo čtrnáct dní ohrožuje ostatní lidi infekcí. Z toho důvodu by měl být izolovaný, dokud tato doba neuběhne.

Z toho, co bylo o nemoci zatím uvedeno, by leckdo mohl vyvodit, že nemoc příliš nebezpečná není a není tedy důvod se jí zbytečně obávat. Možná, že příušnice samy o sobě skutečně nejsou až tak zlá choroba, zato komplikace, které u nich mohou nastat, ty jsou nebezpečné. Řekla bych dokonce, že velmi. A až vás s nimi blíže seznámím, jistě mi dáte zapravdu. Je-li případ závažnější, přidává se k němu například zánět mozkových blan, který rovněž potrápí nemocného vysokou teplotou, vyvolá zvracení, bolest hlavy. Někteří lidé pak kvůli tomu mohou trpět jednostranným postižením sluchu nebo dokonce úplnou hluchotou. Pokud pacient při nemoci nemá chuť k jídlu, stěžuje si na bolesti břicha, či na nevolnost a navíc zvrací, budou to s největší pravděpodobností projevy další komplikace. Opět se bude jednat o zánět tentokrát však slinivky břišní. Tato komplikace obvykle nezanechává následky, přesto už se stalo, že slinivka byla v důsledku zánětu poškozená, což vedlo ke vzniku cukrovky. A teď bych ráda zopakovala to, co jsem napsala již na začátku článku, že se příušnic bojí především mužská část lidstva. Takový strach však rozhodně není vhodné chápat jako zbabělost a je naopak zcela oprávněný. Zejména v případě dospělých mužů se totiž příušnice poměrně často komplikují zánětem varlat. Někdy se obětí zánětu stane pouze jedno z nich a někdy obě. Takové varle se pak výrazně zvětší, navíc bolí, kůže nad ním zarudne. Tento zánět může způsobit, že daný muž bude v budoucnu neplodný, jestliže nepodstoupí léčbu.

Člověk, který se léčí s příušnicemi, dodržuje klid na lůžku, bere léky proti horečce a na tlumení bolesti a jsou mu přikládány obklady. Lék, který působil přímo a pouze proti viru, jež nemoc způsobuje, dosud nikdo neurčil. V případě, že se dostaví komplikace v podobě zánětu slinivky břišní, musí nemocný navíc držet dietu. Obvykle se jedná o tzv. žlučníkovou dietu, která spočívá v omezení tučných jídel. Co se týká zánětu varlat, tak u toho se postižená varlata chladí pomocí obkladů a léky, které jsou podávány pro tlumení zánětlivé reakce se jmenují glukokortikoidy.

A co může udělat sám nemocný proto, aby mu bylo co nejdřív zase dobře? Rozhodně je v tomto případě vhodná návštěva lékaře, hlavním důvodem není opět nic jiného než možnost dostavení se komplikací, která je tady vždycky. Poté úplně postačí, když bude užívat léky a nechá si přikládat obklady na příušní žlázu, případně na varlata. Zkrátka nejlépe sám sobě pomůže, když bude dodržovat zásady léčby.

Příušnice na nás číhají sice takřka všude, jak už jsem výše zmínila. Přesto není nutné nepřiměřeně se jich bát a vyhýbat se lidem. Člověk totiž zaprvé dlouho bez lidí nevydrží a zadruhé strach, stres a obavy jsou prvotními příčinami celé řady různých nemoci a zdravotních potíží. Snadno by se tak mohlo stát, že ze strachu před jednou nemocí onemocníte druhou. Tak buďte v pohodě, protože psychická pohoda dovede naopak nejeden problém vyřešit nebo k tomu řešení alespoň přispět.

Krystyna Kędziorová