eSeznam.cz

Dospívající s tělesnou vadou či postižením musí tak čelit často během dospívání obrovským bojům. Dopad postižení nebo tělesné vady může být ještě více zesílen tlaky dospívání.

O to horší je to pro každého dospívajícího, že v tomto období emoce směřují na identitu, je to část života, kdy jedinci hledají sebe samého a snaží se přijít na to „kdo vlastně jsou“ a „jak celkově zapadají do tohohle světa?“. Nejspíš to budou léta plná pochybování a „chvilek pravdy“. Představte si například děvče, které v dětství slyšelo pouze chválu na svůj zevnějšek a teď na střední škole se stane vlastníkem nepříliš hezké pleti a najednou už není tak krásná a výjimečná. Nebo chlapce, který je dotlačený sny svého otce do fotbalového týmu, a tady vystane problém, neboť chlapec nedosáhne výšky, jak by se žádalo a ani tolik potřebných svalů a on zůstane „prckem“ a už v patnácti je mu jasné, že žádný fotbalista z něho nebude. Pokud v mysli takový chaos dokáže napáchat akné nebo malá výška, potom vážné deformace či postižení můžou způsobit obrovské potíže v podobě méněcennosti a způsobit vážné pochybnosti.

Těžkosti a problémy, které s sebou postižení nese, značně ovlivňují tyto okolnosti:

Současná společnost – protože klade důraz na fyzickou vitalitu a krásu a není milosrdná k těm, kteří nemají dokonalé bílé zuby, nádherné husté vlasy, super postavu. Společnost souhlasí s potraty dětí, které pravděpodobně by se narodily s nějakou vadou, podporuje (alespoň mlčky) sebevraždu starších lidí, kteří přestali být užiteční pro společnost, a dalšími způsoby vyjadřuje tato společnost pohrdání těmi, kteří neodpovídají „normě“.

Každý určitě zná příběh o ošklivém káčátku, ale co potom děti, které zůstanou ošklivým káčátkem? Nebo další pohádky typu Sněhurka, Šípková Růženka, Popelka ve všech figurují krásné holky. Určitě znáte pohádku Slůně Dumbo, mělo fyzické obtíže a muselo ukázat, že má pro společnost nějakou cenu tím, že udělalo něco velkolepého, aby svoji vadu kompenzovalo. Dětem je tady tohle předkládáno už odmala jasně a zřetelně.

Dospívající jsou někdy až posedlí svým zevnějškem a schopnostmi. A nic jiného je tolik nezajímá než „jak vypadám“ nebo „co dokážu“ a „kdo jsem“. Dospívání je nekonečný vnitřní boj s potřebou vytvořit si pocit identity. Dospívající s vadou či postižením mají taktéž sklony měřit se s druhými a na základě výsledků pak srovnávat se s ostatními. Postižení dospívajícímu předkládá často na otázku „kdo jsem?“ odpověď „jsem mrzák“ nebo „jsem divný“ nebo „jsem škaredý“.

Dospělí často mají na dospívající s postižením zbytečně vysoké nároky, přitom i rodiče mohou mít stejné trápení a to se vyrovnat se zdravotním stavem svého dítěte. Mohou se tak stát netrpěliví s dlouholetou léčbou, nebo nevěří křiku bolesti a frustrace dospívajícího, tlačí na své dítě, aby se více snažilo, říkají mu, aby se nezdarem nenechalo odradit, aby nebylo zahořklé, poněvadž sami přišli o naděje a sny, které pro své dítě měli. Jenže si neuvědomují, že takové reakce a očekávání ještě více komplikují se vyrovnat s vadou či postižením.

Bolest je ještě více zesílena vrstevníky, i oni mají co dělat se svým egem a konkurence je nesmírná. Být oblíbený mezi vrstevníky pro ně znamená hodně, a i děti dovedou být hodně kruté k sobě navzájem. Dospívající s tělesnou vadou či postižením se tak může stát obětí pronásledování a výsměchu vrstevníků.

Osobní vzhled, inteligence a peníze se v dnešní době dávají na první místo, a pokud mladý člověk cítí nedostatek v některé z těchto oblastí, potom se může i kvůli drobnosti ocitnout v zoufalství.

Ovšem dospívajícímu, jež má nějakou tělesnou vadu či postižení, ve skutečnosti vůbec nemusí z těchto oblastí nic chybět, ony pouze můžou u někoho vyvolat, že není dostatečně krásný a ani chytrý. Tento vnímaný nedostatek má dopad na vlastní identitu, sebeúctu a rozumový a citový pohled na svět.

Vlastní identita – pro mladé lidi během dospívání je důležité najít odpověď na otázku „kdo jsem?“. Teenager si svoji totožnost spojuje s pojmy danými jeho vadou nebo zdravotním postižením: „jsem ošklivý“ nebo „jsem hloupý“. Při vyjadřování identity také můžou popírat postižení: „Dokázal bych běžet rychle jako Dan, kdybych chtěl“ nebo „Mohla bych vypadat jako Cindy, kdybych na sobě měla tolik make-upu jako ona. Ideální přístup je nepopírat postižení ani se na ně nezaměřovat, ale přijmout je a uznat, že pro otázku „kdo jsem“ nemá absolutně nijaký význam.

Sebeúcta – dospívající s vadou či zdravotním postižením se nemohou přizpůsobit a tudíž je velmi pravděpodobné, že výsměch a kritiku si budou vysvětlovat jako odraz své kvality.

Tyto tlaky působí nepříznivě na mentalitu a emocionální pohled na svět.

Dospívající často reagují hněvem, pohlíží na život a vztahy ostatních se záští a můžou mít sklony při prvním náznaku kritiky nebo odmítnutí se urazit nebo naopak zareagovat zoufalstvím, hýčkat si svoji depresi a ještě více se uzavřít vůči okolí a vzdát se jakékoli naděje na „normální život“. Tyto reakce se u dospívajících mohou i střídat.

Biblický pohled na život s postižením:

Není to Bůh, kdo způsobuje tělesné vady nebo postižení, avšak neslíbil ani, že kdokoli z nás něčemu takovému unikne. Neslibuje, že naše tělo nenapadne bakterie, že naše domy nesrovná se zemí tornádo, že vždy unikneme zranění, neštěstí, nemoci či zdravotnímu postižení.

Boží slovo jasně říká, že křesťané i nekřesťané, muži i ženy, děti i dospělí, dobří i špatní lidé trpí důsledky života v padlém světě. Boží slovo také výslovně mluví o tom, co Bůh považuje za nejdůležitější.

1.Samuelova 16,7 verš zaznamenává Hospodinova slova Samuelovi.
„Nehleď na jeho vzhled ani na jeho velkou výšku…
Hospodinův pohled je jiný než lidský.
Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na srdce“

To neznamená, že Bůh považuje bolest člověka, který se potýká s tělesnou vadou či postižením, za nedůležitou. Naopak, Bůh je „slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný“ (Žalm 86,15. verš).

Za mnohem důležitější považuje to, co je uvnitř člověka, než jeho vzhled či fyzické schopnosti. Bůh se dívá na srdce a osloví ho srdce plné lásky. Pohne jím citlivě reagující duch a hledá vlastnosti jako je sebeovládání, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost a tichost.

Ví – stejně jako by měli vědět křesťané, že „naše dny na zemi jsou jako stín“, naše těla jsou „hliněné nádoby“ a že skutečný poklad je uvnitř a tím samozřejmě je to kým jsme, poklad, který Bůh vidí uvnitř, nikoli ona hliněná nádoba, kterou vidí lidé navenek.

Karin Šimovcová