eSeznam.cz

Zaměříme se na konkrétní profese lékařů, kteří se zabývají psychickými poruchami a připomeneme si, v čem jednotlivá zaměstnání, chcete-li poslání spočívají a čím se od sebe liší. Začneme psychiatrem. Aby se člověk mohl stát psychiatrem, musí mít vystudovanou medicínu a atestaci z psychiatrie. Pracuje s jakýmikoliv potížemi a hledá jejich adekvátní řešení. Kromě toho, že svému klientovi samozřejmě radí, předepisuje mu také někdy nějaká ta moderní psychofarmaka, kterých je víc než dost. Je-li psychiatr zároveň psychoterapeutem, pak využívá k léčbě i metod psychoterapie a to buď samostatně nebo je kombinuje s psychofarmakoterapií.

Oproti tomu klinický psycholog má za sebou studium na filozofické fakultě a k tomu atestaci z klinické psychologie. Poradenství a práce s psychickými problémy, taková je náplň práce tohoto lékaře. Umí potíže diagnostikovat a také správně vybrat postup, pomocí kterého dojde ke zmírnění daných potíží, či k jejich likvidaci. Na rozdíl od psychiatra nesmí léčit pomocí psychofarmak. Pokud pacient tyto léky potřebuje, spolupracují klinický psycholog a psychiatr spolu.

K vykonávání práce psychoterapeuta je zapotřebí mnoha let výcviku. V některém ze spousty psychoterapeutických systémů a mít oprávnění k poskytování psychoterapie.

Nejčastěji je však situace taková, že jedna osoba je psychoterapeutem, psychologem, psychiatrem nebo také speciálním pedagogem zároveň. Také se již neklade takový důraz na to, aby psychoterapeut měl zmiňovaný psychoterapeutický výcvik. A tak je maximální obezřetnost při jeho výběru namístě. Buďte si jisti, že na tom není nic drzého, když se případně budete zajímat o to, jaké má vzdělání člověk, do jehož rukou se chystáte svěřit sebe nebo svého blízkého.

V případě poradců není podmínkou odborné vzdělání, což neplatí například pro klinického psychologa. Poradcem se tak může stát každý, kdo chce pomáhat lidem v řešení jejich problémů i v růstu jejich osobností. Formu vzdělávání si taková osoba může zvolit sama, podle své vůle. Proto i tady neuškodí trocha opatrnosti. Na druhém straně je nutné uznat, že kvalitní poradce může být klientovi velmi prospěšný a prospěšný a může odvést kus skvělé práce.

To, kam se obrátit o pomoc, často závisí na tom, jak akutní je náš problém. Nesnese-li jeho řešení déle odkladu, můžete se klidně obrátit na některé z tzv. Krizových center, aniž byste se před tím museli objednat. Také se nemusíte příliš obávat, že tam už nikdo nebude, pokud budete volat dejme tomu pozdě v noci. Takováto centra často bývají otevřená čtyřiadvacet hodin denně. Právě na těchto místech lze najít pohromadě mnoho psychiatrů, psychologů, terapeutů i sociálních pracovníků. Tato zařízení, či instituce navíc často nabízejí nejen okamžitou podporu, ale i krátkodobou hospitalizaci na lůžku k překlenutí tíživého období.

V případě, že stav nemocného je natolik vážný, že jej daná krizová situace paralyzuje a on aktuálně uvažuje o sebevraždě, na nic nečekejte a raději zavolejte na číslo 155 nebo 112 a obraťte se na záchrannou službu. Ta pak daného člověka dopraví buď na psychiatrii, nebo do již zmíněného krizového centra. Této možnosti však využijte jen tehdy, když vidíte, že skutečně není jiné volby. Když si to situace zkrátka žádá. Pokud cítíte, že byste byli schopni se se svým problémem utkat sami, ale potřebujete si o něm s někým promluvit a nechat si poradit, pak je pro Vás linka důvěry jako stvořená. Prostřednictvím této linky Vám odborníci poradí a ukáží Vám správný směr, kterým dojdete k vyřešení problému. Mohou pomoci i některá specializovaná centra.

Je-li nemocný v situaci, že ještě pár dní či týdnů vydrží, může využít některé z následujících možností. Znemožňují Vám Vaše potíže normálně fungovat v běžném životě? Trpíte například nekontrolovaným třesem, strachem, úzkostí, či pocity na zvracení? Pak neváhejte a navštivte psychiatra. Návštěvu lze zařídit dvěma způsoby. Buď si sezení objednáte sami, nebo požádejte svého praktického lékaře, aby Vám dal doporučení na vyšetření. Na psychiatra je vhodné se obrátit i v případě, že pacient nejeví známky skutečného psychického onemocnění, jakými jsou například vážné poruchy chování atd. Potíž je v tom, že dotyčnému to často vůbec nedochází.

Ti, kteří by vzali zavděk léky na uklidnění a zároveň by rádi vyzkoušeli psychoterapii, by měli psychiatra doporučení ke klinickému psychologovi. Nejlepší by bylo, kdyby tento psycholog byl i psychoterapeutem. To platí pouze v případě, že náš psychiatr není psychoterapeutem. Klinický psycholog je také ideální pro ty, kdo naopak léky odmítají a potřebují jen, aby je někdo vyslechl, podpořil, poradil, co a jak dál dělat. Psychoterapeuta zvolte tehdy, když budete mít v úmyslu hlouběji pracovat na rozvoji vlastní duše, dostat ze sebe pryč tíhu i stará traumata, případně je pochopit, poučit se a proměnit samého sebe. Nejrůznější poradci se hodí, pokud jsou Vaše potíže dlouhodobého charakteru, zato méně výrazné. Myslím tím třeba absenci nového životního impulzu, potřeba nasměrování nějakým směrem, toužíme po zdokonalení svých dovedností čistě proto, abychom měli lepší pocit, ale odborné psychoterapii jako takové bychom se raději vyhnuli.

Způsobů, jak si pomoct, je celá řada a záleží na tom, jaké konkrétně naše problémy jsou a do jaké míry je chceme řešit. Je však víc než jasné, že ani ten nejlepší a nejzkušenější odborník sám nic nezmůže, i kdyby svému klientovi nasadil ty nejúčinnější léky, co existují. Nejdůležitější součástí léčby je tedy spolupráce pacienta.

Všichni už jsme zažili takové chvíle, kdy zkrátka nejsme v pohodě. Ne pokaždé však musí jít o nějakou psychickou poruchu a duševní krize nemusí být vždycky tak vážná. Není tedy nutné za každou cenu hledat lékaře a cpát do sebe prášky. Naší psychice můžeme pomoct sami třeba tím, že se půjdeme projít do přírody. Skvělým lékem je také pokec s kamarádkou nebo jinou blízkou osobou. Blahodárné účinky na psychiku má i čokoláda. Víme přece, že sladké je obecně dobré na nervy, možná i nejlepší. Tak si tedy vyberte podle svého a hlavně buďte v pohodě.

Krystyna Kędziorová