eSeznam.cz

Sebevědomí se však v člověku neobjevuje najednou, jen tak z ničeho nic, nýbrž vzniká a vyvíjí se během života. Dochází k tomu již v útlém dětství a často se stává, že právě toto období je zásadní a klíčové pro jeho vznik. Co jiného by mohlo sebevědomí vytvářet než prostředí, vztahy, lidé a události. To jim vděčíme za to, jaké jsou z nás osobnosti. Když nám bylo pouhých sedm let, byl už položený základní kámen našeho sebevědomí. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. V této době jsme totiž všechno objevovali, všechno zažívali poprvé. Seznamovali jsme se s různými skutečnostmi, situacemi i s lidmi a na všechno jsme si vytvářeli svůj vlastní názor. Byli jsme tehdy přesvědčení, že všechno co vidíme a slyšíme je pravda a nedělalo nám žádný problém všemu uvěřit. Věci jsme neporovnávali a při hodnocení jsme se řídili emocemi, ne rozumem. Také jsme si vytvořili vzorce chování a ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, řídíme se nimi v podstatě dodnes, protože jsou pořád uložené v našem podvědomí. Ten, kdo se v dětství setkával s častou a přehnanou kritikou rodičů a okolí, komu nebylo dovoleno, aby cokoliv samostatně udělal a zařídil z obavy, aby něco nezkazil, kdo byl neustále srovnáván s ostatními dětmi, rodiče se příliš nevěnovali jeho rozvoji, vývoji, už vůbec je nenapadlo dítě vnímat jako osobnost sobě rovnou a jediné co je zajímalo byly jeho školní známky, tak takový člověk zřejmě příliš sebevědomý nebude. Nikde však není psáno, že se to nemůže změnit k lepšímu.

Jaké je vlastně sebevědomí? Je dobré nebo špatné? Abychom si odpověď na tuto otázku usnadnili, přirovnejme sebevědomí k člověku. Člověka obvykle posuzujeme podle toho co dokáže a jak se chová k ostatním. I když se samozřejmě mezi lidmi najdou i takoví, kteří druhé posuzují dejme tomu podle vzhledu, majetku, postavení ve společnosti a dalších, podle mého názoru, méně podstatných kritérii. Sebevědomí posuzujeme podle jeho velikosti. V některých případech se říká „zlatá střední cesta.“ Tady spíš platí „zlatá střední velikost.“ Chci tím říct, že nejlepší je, když je sebevědomí středně velké. Jednoduše řečeno, když ho má člověk přiměřené. Nedostatek sebevědomí totiž člověka docela dost omezuje a znesnadňuje mu život. Pro osobu, která má nízké svědomí je těžší prosadit se v životě. Netroufá si. Oproti tomu člověk, jehož sebevědomí je, dalo by se říct až nezdravě vysoké, se může chovat k ostatním povýšeně a arogantně, může mít také tendenci ty druhé podceňovat nebo dokonce ponižovat. Což pro něj není zrovna nejlepší a rovněž to zavání problémy.

Nedostatek sebevědomí je však problém, který je většinou daleko častější a trápí poměrně velké množství lidí. Těch, kteří si to dokáží přiznat a chtějí s tím něco dělat, už tolik není. Příliš nízké sebevědomí však velmi negativně ovlivňuje celý život i zdraví. Nízké sebevědomí totiž způsobuje, že o sobě pochybujete a myslíte si o sobě vždycky spíš to horší. To se ale nelíbí vašemu mozku, který se vám snaží zabránit v tom, abyste si znovu připouštěli své nedostatky. Poradí vám, ať při příští příležitosti něco uděláte jinak, ať jste výkonnější nebo ať se této nepříjemné situaci jednoduše vyhnete. Vy si pak děláte starosti, jak to všechno dopadne. V důsledku toho se stáváte ostražitějšími, spotřebujete víc energie, a hlavně se stresujete. Stres to je vlastně příprava organismu na nebezpečí. Během této přípravy dochází k vyplavování adrenalinu, což u vás způsobí zrychlení dechu. Důsledkem toho je, že se zvětší vaše spotřeba kyslíku i spotřeba cukrů. A tak jediným výsledkem, který se dostaví, je vyčerpání.

Vyčerpání poznáte například podle toho, že máte potíže se spaním. U některých lidí může dlouhodobá vyčerpanost z nízkého sebevědomí vyvolat i únavový syndrom. Na tyto dvě potíže pak navazují další problémy. Například klesá váš výkon v práci i ve sportu. Vaše regenerace trvá mnohem delší dobu. Nejste schopni se dlouhodobě soustředit na jednu věc. Můžete také často pociťovat potřebu si odskočit. Může vám bušit srdce. Můžete se nadměrně potit a knedlík, který vám uvízl v krku, nechce za žádnou cenu ven. Snad nejhorší je, že takové příliš nízké sebevědomí by z vás mohlo udělat i závislého, kdybyste kvůli němu požívali víc alkoholu nebo se často uklidňovali pomocí prášků. Navíc by se mohly dostavit i problémy v práci, či ve vztazích, dokonce i potíže finanční.

A jak vůbec lze poznat, že má někdo nízké sebevědomí? Takový člověk se samozřejmě snaží o to, aby to na něm nebylo vidět. Hledá pomoc, spojence, ujištění. Říkají druhým to, o čem se domnívají, že si přejí slyšet. Vybírají si nenápadné oblečení, předstírají třeba telefonický hovor a doufají, že je díky tomu nikdo neosloví. Dělají zkrátka všechno proto, aby si jich lidé nevšímali. Takoví lidé také věnují přehnanou pozornost tomu, jestli někdo náhodou nezjistil, že jejich pracovní výkon je menší, či horší. Stud, který kvůli nedostatku sebevědomí pociťují, je nepřirozený. Narušování jejich výkonu může spočívat třeba v tom, že nedovedou mluvit srozumitelně, jejich ruce se třesou, když někdo například pozoruje, jak píší na klávesnici nebo jim může během řečnického projevu vypadnout z hlavy, co vlastně chtěli říct. Málo sebevědomá osoba kromě toho připravuje sama sebe o radost z úspěchů, kterých dosáhla. Protože i když něco udělá sebelépe, stejně objeví na svém výkonu nějakou chybu, či nedokonalost, pro kterou není žádný problém celý úspěch přemoct. Odmítají si připustit, že danou činnost zvládli dobře i tehdy, když je o tom přesvědčují jiní svou pochvalou. Stává se, že nemají chuť se příště pustit do stejné práce, právě kvůli tomu, že mají zafixované v hlavě jen to špatné. I vyhledávání třeba těch nejmenších chyb výkonu těchto lidí neprospěje. Vhodné rozhodně nejsou ani ironické nebo dokonce útočné reakce na nějakou pochvalu. Jenže ti lidé si nemohou pomoct a vyhýbají se nejen lidem, ale i činnostem a situacím.

A na konec to nejdůležitější, jak se nepřiměřeně nízkého sebevědomí zbavit. Každý z nás má ve svém podvědomí uložené vzorce chování, které jsou buď pozitivní nebo negativní. K tomu, abyste na ty negativní vzorce chování vyzráli a váš pocit ze samých sebe se zlepšil, vám mohou pomoci dvě metody, ze kterých lze udělat jeden celek, ale to už je čistě vaše věc. Jedná se o Metodu mentálního tréningu a Metodu EFT. Metoda mentálního tréningu spočívá v tom, že vyhledáváte negativní vzorce chování, předěláváte je na pozitivní a ty si pak nahráváte do podvědomí. Metoda EFT zase slouží k oslabování a vymazávání z podvědomí takových negativních vzorců, které se nás mermomocí drží zuby nehty. Dosáhnete toho neutralizací negativního emočního náboje, jenž je k danému vzorci přidružen.

Já vám přeji, ať má vaše sebevědomí právě tu „zlatou střední velikost“ a ať se vám podaří všechno, na co sáhnete. A i kdyby vám snad někdy něco nevyšlo, tak si z toho nic nedělejte. Nikdo přece není dokonalý. To ale neznamená, že nejsme dobří.

Krystyna Kędziorová