eSeznam.cz

Kurděje je nemoc, kterou vyvolá dlouhodobý nedostatek vitamínu C ve stravě. K tomu, aby člověka nepostihla je však potřeba i dostatečný přísun všech vitamínů skupiny B. Jak jsem již dřív uvedla, v dnešní době se vyskytuje pouze někdy a ve velmi chudých zemích tzv. třetího světa. K projevům onemocnění patří zejména krvácení z dásní, pod kůži, do svalů, do nehtových lůžek a vnitřních orgánů. Zkrátka u toho teče krev. To však není zdaleka jediný projev. Nemocný je kromě toho méně odolný proti nemocem a trpí poruchou krvetvorby. Nemoc navíc obvykle končí smrtí.

Tak vidíte, jak velké nebezpečí představují kurděje. Naštěstí naši vědci a hlavně lékaři se tomuto problému postavili, jak se říká, čelem, již od 15. století, kdy námořníci z Evropy začali podnikat dlouhé výpravy po Atlantickém oceánu směrem k Americe nebo okolo Afriky. Jen pro zajímavost, lodní strava se skládala ze sucharů a sušeného hovězího masa. O vitamínu C si mohli námořníci nechat jen zdát a smrt měla zkrátka žně a obětmi kurdějí se nestávaly pouze námořníci, ale také pasažéři, kteří na lodích cestovali. Lékaři dělali, co mohli, aby nemoc zkrotili a zlikvidovali. Výsledky na sebe však nechaly dlouho čekat.

Jakýsi zlom nastal až v roce 1772, kdy skotský lékař James Lind publikoval práci, ve které popsal v podstatě první lék na kurděje. Byl to nápoj, ve kterém byl ocet, mořská voda a šťáva ze dvou pomerančů a jednoho citrónu. Pokud ho nemocný pil denně, vyléčil se i z těžkého skorbutu, což je další název pro toto onemocnění. Představte si, že námořníci léčení takovým způsobem byli schopni vrátit se do služby již po šesti dnech léčby.

Příprava tohoto nápoje by dnes byla poměrně náročná, vezmeme-li v úvahu, že je k němu zapotřebí mimo jiné také mořské vody. Lepší je spolehnout se na klíčící výhonky rostlin, které rovněž představují preventivní opatření proti chorobě. Číňané jedli klíčící rostliny již tři tisíce let před naším naším letopočtem. Semena rostlin se později staly společníkem Feničanů na jejich dlouhých námořních cestách, neboť právě pomocí konzumace jejich výhonků předcházeli nedostatku vitamínu C a nemoci, kterou tento nedostatek způsobuje. V roce 1776 byla publikována pozorování britského námořního lékaře Davida Mac Brideho, která pojednávala o tom, že vyklíčené obilniny a luštěniny pomáhaly proti kurdějím stejně jako ovoce a zelenina. V době první světové války, kdy byl, jak známo, nedostatek potravin doslova fatální, lidé na výhonky luštěnin hleděli jako na nejúčinnější, a zároveň nejlevnější prostředek proti této nemoci. V 19.století Češi běžně konzumovali tzv. Pučálku, což je naklíčený a opražený hrách. Kromě hrachu se v domácnostech nakličovala také obilná zrna, konkrétně z ječmene, pšenice a žita. Ty pak složily jako výborný vitamínový doplněk v zimních měsících.

Nutno podotknout, že kurděje netrápily pouze námořníky, piráty a ty, jejichž obživou bylo moře, ale také chudé lidi. Na začátku 20.století vyšla v Anglii, ve Skotsku i v Irsku kniha, jejiž název zní: „Tisíc pozoruhodných věcí“. Ve zmíněné knize najdete univerzální lék a výtečný lék na veškeré neduhy jak vně, tak uvnitř těla. Nejsem si však tak jistá, že by lék, který je tam nabízen, byl schopen užívat každý. Jedná se totiž o vlastní moč, kterou je nutno pít každé ráno bez přestávky po dobu devíti dnů. Tento medikament by měl zajistit svému uživateli vyléčení kurdějí a lehkost a pružnost jeho tělu. Co se týče prevence této nemoci, osobně bych raději zůstala u pravidelné konzumace ovoce a zeleniny a nebo třeba zrovna klíčích rostlinných výhonků, stejně jako potravin bohatých na vitamíny B.

Oproti většině živočichů máme my, lidé, jistou nevýhodu. Nedovedeme totiž vitamín C ve vlastním těle syntetizovat, a proto nám nezbývá nic jiného, než jej přijímat prostřednictvím potravy. Jak se to mohlo stát, že zvíře má něco, co člověku chybí? Odpověď na tuto otázku je následující. Člověku chybí důležitý enzym L-gulonolaktonoxidáza. Není možné, aby proměna glukózy ve vitamín C proběhla bez tohoto enzymu. Člověk jej nevlastní proto, že má poškozený gen kvůli jeho tvorbě.

To, že se kurděje u nás již téměř nevyskytují, však zdaleka neznamená, že stále nepředstavují ohrožení. Ovlivňuje především děti a staré lidi. Vitamín C ničí proces pasterizace, a tak se někdy může stát, že postihne dítě, které je krmené obyčejným láhvovým mlékem. V tom případě je lepší dát slovo i adekvátním vitamínovým doplňkům. Nejen pasterizace, ale také teplo a ukládání způsobují ničení vitamínu C. Staré knihy ve špatném stavu mohou být rovněž přenášečem kurdějí. Kurděje je jednou z průvodních nemocí podvýživy, to je důvod, proč se s ní stále ještě můžeme setkat v oblastech světa, jejichž obyvatelé jsou nucení se spoléhat na potravinouvou pomoc ze vnějšku, postě odjinud. Tak takovým lidem držme palce, ať dá tato choroba nadobro pokoj i jim.

Nechci v žádném případě zakončit tento článek nějak pesimisticky, proto jenom na závěr připomenu, že obyvatelé civilizovaných zemí se nemusí tohoto onemocnění příliš obávat a ti, kteří jedí dostatek ovoce a zeleniy a nezapomínají ani na B vitamíny už vůbec ne.

Krystyna Kędziorová