eSeznam.cz

Drogy je zkrátka, na rozdíl od lidí, nerozlišují. Takže sice dovedou ulevit od bolesti, ale jako daň si vybírají čilost a schopnosti narkomana a samozřejmě i již zmíněné zatemnění mysle. A tím se vlastně dostáváme k tomu, o čem už tady taky byla řeč a o čem jsme slíbila, že se k tomu ještě vrátíme. Dozvíme se, jak konkrétně vypadá ovlivnění mysle drogami a jak taková mysl reaguje nebo spíš nereaguje. Je naprosto normální věc, že když si někdo na něco vzpomene, následuje okamžitá reakce jeho mysle, aby mu potřebnou informaci vydala co nejrychleji. Právě tento přirozený proces omamná látka změní. Zamlží paměť a vytvoří v ní nějaká prázdná místa. V důsledku toho pak člověk není schopen dostat se ke chtěným informacím i přes svoji veškerou snahu, protože jeho paměť nereaguje tak, jak by správně měla.

Že jsou drogy jakýmsi zlodějem pocitů, to už víme. Existují ale i pocity, které toto svinstvo naopak v uživateli vytváří. Pochopitelně to není nic dobrého. Jde o pocit pomalosti a hlouposti. Omamné látky dále vedou k selhání narkomana v běžném životě. Je jasné, že takových selhání bývá stále víc a ztěžují závislému život. O to větší je však jeho touha po drogách, neboť se díky nim vypořádává se svými problémy. To samozřejmě není pravda, protože drogy zmíněné problémy jen prohlubují. Jenže to narkomanovi těžko vysvětlíte. I když on někdy možná i ví, že nedělá dobře, ale zkrátka si nemůže pomoct.

Možná už jste někdy slyšeli v souvislosti s drogami, že podporují lidskou tvořivost. Tak tomu nevěřte. Jak se říká, to je lež jako věž. Ale zároveň nepočítejte s tím, že Vám to někdy nějaký dealer přizná. Tomu jde především o kšeft, pro který udělá co bude v jeho silách. Proto je dobré vědět, jak je tomu doopravdy. Skutečnost je taková, že člověk, jehož trápí smutek, sahá po drogách, aby mu přinesly falešný pocit štěstí, kterého se bohužel nedočká. Dávka drogy sice v uživateli vyvolá pocit veselí, jak jinak než falešný. Ten trvá pouze do doby, dokud omamná látka nevyprchá. Poté se narkoman propadá ještě hlouběji než před tím. Tyto emocionální propady jsou vždy horší a horší. Až dojde k tomu, že omamné látky připraví člověka o celou tvořivost, jakou kdy měl.

Dejte si dobrý pozor na léky a jejich užívání. I ony totiž k omamným látkám patří. Užíváte je pro to, aby Vás povzbudily, ztlumily bolest, kterou cítíte a způsobily pozitivní změnu ve Vašem těle, aby jeho funkce byly zase lepší. Já vím, že někdy se jeden bez nich prostě neobejde a na rozdíl od ostatních drog dovedou opravdu pomoct. Je však nutné nezapomínat na to, že i přes své veškeré pozitivní účinky, jde stále o drogy, působící buď jako stimulanty, nebo sedativa. Nepřiměřená dávka tedy může být smrtelná, ale pokud se při užívání léku řídíte lékařským předpisem a radami, nemusíte se závislosti bát.

Slíbila jsem, že se kromě jiného ve článku o drogách dočkáte i příběhů těch, kteří s nimi mají osobní zkušenosti. Tak tady jsou. Nebude se však jednat o Čechy, jak někteří z Vás možná předpokládali, vzhledem k tomu, že naše republika je bohužel první, pokud jde o množství závislých, nýbrž s největší pravděpodobností o Američany nebo o Brity. Soudím tak, podle jejich křestních jmen.

První příběh se kterým Vás seznámím je příběh Johna. On sám tvrdí, že jeho cílem nebyl život, ale zfetovat se. Léta užíval marihuanu, kokain, pil alkohol a hledal v tom všem únik od svých problémů. Jenže místo toho, aby se věci zlepšovaly, bylo to pořád horší. Při každé dávce si opakoval, že právě tahle bude jeho poslední a pak z drogami navždy skončí. To se mu však nepodařilo.

Ben, tak se jmenuje další chlapec nebo muž, jehož se bude týkat další vyprávění. Nejdřív užíval marihuanu a později také extázi a LSD. Z nejrůznějších typů drog si míchal koktejly, nevyhýbal se ani předávkování výhradně pro to, aby drogové opojení trvalo co nejdéle. Jedné noci se dostavil, dalo by se říct určitý zlom. Ben zažil špatný trip, což je stručně řečeno omámení nebo halucinace, kterou dokáží způsobit drogy. „Nemocný“ se modlil, naříkal a jediné, co si v tu chvíli přál bylo, aby ho pocit, který zažíval, už přestal trápit. V jeho hlavě slyšel hlasy, trpěl třesem. Půl roku pak neopustil svůj dům, neboť se mu zdálo, že ho všichni sledují. Nebyl schopen být v kolektivu s jinými lidmi a o řízení auta si mohl nechat leda zdát. Došlo to tak daleko, že jeho domovem se nakonec stala ulice a místo postele měl kartonovou krabici. Byl nucen každý den žebrat a bojovat už ne o drogy, ale o další jídlo.

Nyní se podíváme na osud Pata. Tomu drogy dávaly pocit, že svůj život skvěle zvládá. Dnes už ví, že to naopak bylo ničení všeho, co se v životě snažil získat nebo si udržet a o co usiloval. Přestal se stýkat se svými přáteli, kteří neholdovali omamným látkám, i se svou rodinou. Jeho jedinými „přáteli“ byli pouze narkomani. Denně řešil pouze jeden problém a sice, získat peníze na drogy. Amfetamin byl tehdy pro něj, jak sám uvedl, jedinou životní motivací, pro kterou by udělal všechno na světě.

Říká se, že poslední slovo má mít vždycky žena. A tak, aby bylo tomuto moudru učiněno zadost, bude poslední příběh a zkušenosti patřit dívce jménem Edith. Podle jejích slov, se vždy lépe bavila, když byla společenský unavená. Za krátkou dobu poté, co začala pít se seznámila s marihuanou a později i s kokainem. I ten se však pro ni brzy stal součástí každodenního života. Pak se dostavily ty špatnosti, které jsou z užíváním drog spojené. Dívka začala okrádat nejen své rodiče, ale i prarodiče. Hlavně aby měla na alkohol, marihuanu, kokain i LSD. Následovalo pravidelné užívání Oxycontinu. Tato hrozná historie tím však neskončila. Brzy byla pro Edith také tato látka příliš obyčejná a slabá a ještě než zjistila, že je závislá, přišel na řadu heroin. Před tím, aby získala svou dávku ji nic nezastavilo a závislost oslavila své vítěztví nad ní. Zkoušela se ze závislosti dostat, fyzické nutkání však způsobilo, že skončila opět u další drogy.

Všechny výše uvedené příběhy jsou důkazem toho, jak to dopadne s těmi, kteří řeknou drogám „Ano.“ Doufám, že mladé lidi, kteří zatím s drogami nemají nic společného, ale rádi by je zkusily, tento článek od jejich záměru odradí. Na závěr bych chtěla požádat všechny věřící. Modlete se za mládež, aby omamným látkám nepropadla, ale i za ty, kteří už se svou závislostí bojují nebo o ní ještě a nemají tušení. Aby bylo čím dál méně těch, které drogy připraví o život a do jejichž života vůbec vstoupí.

Krystyna Kędziorová