eSeznam.cz

Ještě dodám, že tvorové nebo lépe řečeno tvorečkové, kterým za potravinu vděčíme ,jsou včelky. Teď už musí být všem víc než jasné, že se budeme věnovat medu, jeho výživovým hodnotám a léčivým účinkům. Nedávno jsem také psala o včelách, možná si na to někteří z Vás vzpomenou. Tehdy šlo o včelí bodnutí, dalo by se říct, že byla řeč o nepříjemnostech, kterých se od včel můžeme dočkat. Dnes přišla ta správná chvíle připomenout si, jak významný je pro nás výsledek práce těchto mimořádně pilných stvoření.

Med si získal úctu lidí již v dávné minulosti. Naši předkové ho používali celá tisíciletí. Tehdy samozřejmě ještě nebylo známo jeho chemické složení ideálních cukrů, které se v této pochoutce nacházejí. To, že med obsahuje látky, které dokáží pozastavit růst a množení bakterií také netušili. Věděli však, že se hodí k čištění ran, působí proti zánětům a spáleninám. O tom, že kromě toho je doslova ideálním prostředkem pro konzervování, může historie poskytnout spoustu důkazů. Nedávno byl nalezen zkrystalizovaný med v egyptských pyramidách. A teď dávejte pozor. Ačkoliv je tento med starý již tři tisíce let, je stále vhodný k jídlu! Navíc si díky chladnému a temnému prostředí zachoval vysokou biologickou hodnotu. Podařilo se dokázat, ze kterých rostlinných nektarových zdrojů byl vyroben Posloužily k tomu pylové analýzy. Ideální skladování, vysoké množství cukrů, coby konzervačního činitele (přibližně 80 %), kyselé prostředí, ve kterém se nedaří bakteriím, přítomnost kyseliny mravenčí a látek s inhibičními účinky, tomu všemu vděčí tento med za to, že si uchoval svoji kvalitu.

V období druhé světové války, kdy bylo všeho nedostatek a lékařům chyběl obvazový materiál i desinfekční prostředky. Podle slov ruského lékaře profesora V. A. Petrova, tehdy používalo víc než čtyřicet ruských klinik medu jako aniseptika při zraněních. O významu medu, co se týká výživy lidí, převážně v pooperačních stavech, potravě dětí i starších osob a jeho léčivých účincích podávají důkaz kliniky a léčebné ústavy nejen z Ruska, ale z celého světa.

Ruští vědci použili dotazníků, aby zjistili, jaký způsob života vedli lidé, kterým bylo víc než sto let. Jednalo se o osoby žijící na území Ruska. Hodně z těchto šťastlivců se věnovali pastevectví a žili v oblastech ve vyšších nadmořských polohách. Patřili k nim ale i včelaři.

Ale teď už zpátky k samotnému medu. Spousta lidí jej považuje pouze za jeden z včelích produktů a za chutnou sladkost. Současná doba nám poskytuje mnoho vzácných znalostí o medu, jeho vztahu k fyziologii výživy a k ochraně lidského zdraví. Znalosti, o kterých hovořím, nejsou žádné babské tlachy, či rady, ale mají svůj vědecký základ, o čemž jste se ostatně mohli přesvědčit sami v předchozích odstavcích článku. Přesto jsme však nebyli schopni používat menší množství řepného cukru. V Čechách ho jeden člověk spotřebuje přibližně až čtyřicet kilogramů ročně. Dalo by se říct, že ve srovnání s jinými státy naše země medem dost šetří. Pouze dvacet pět dekagramů, taková je roční spotřeba medu, která připadá na jednu osobu. To je dost velký nepoměr, nemyslíte? Možná by bylo zapotřebí o tom popřemýšlet a především si uvědomit, že štěpení disacharidů řepného cukru lidský organismus nepřiměřeně přetěžuje. Nejedná se zde pouze o zatížení enzymatické činnosti potřebné k asimilaci této chemické sloučeniny, ale také o nemoci dnešní doby. Fyziologové tvrdí, že  právě tato velká spotřeba řepného cukru má vysoký podíl na vzniku a průběhu civilizačních chorob (cukrovka atd.) Stoupání této spotřeby vnímají jako největší zlo ve výživě lidí.

Včelí med naopak obsahuje hlavně monosacharidy, neboli jednoduché cukry. Najdeme v něm i glukózu, tedy hroznový cukr a fruktózu, čili cukr ovocný. Poměr a množství těchto cukrů bývá různý a závisí na zdroji včelí pastvy. Organismus jich využívá bez enzymatické zátěže a téměř i bez práce. Za proměnu cukrů v celém chemickém koloběhu vděčíme právě včelám. Tato dobrota se dále skládá z dextrínů, oligosacharidů, vody, bílkovin, enzymů, inhibinů, nejrůznějších vitamínů, vonných látek, barviv (karotenu a flavony), zrnka pylu, různé minerály, včelí mateří kašičku, volné organické kyseliny a aminokyseliny. Tak to vidíte, kolik užitečných složek se do něj vejde. Že je med chutný a vynikající k jídlu, víme všichni, neměli bychom ale také zapomínat, že má i svůj léčitelský význam a tento význam není zrovna malý. Tato potravina nám může pomoci i od nemocí, u kterých by nás to mnohdy ani nenapadlo. Jde například o nemoci jater, srdce, žaludku, střev, ledvin, močového ústrojí, tuberkulózu plic, černý kašel, ale samozřejmě nelze vynechat i chřipková onemocnění. Med dokáže léčit i vysoký krevní tlak, protože rozšiřuje krevní cévy. V případě ran nebo popálenin neváhejte med přiložit na bolavé místo. Možná se Vám to bude zdát neuvěřitelné, ale med našel své uplatnění dokonce i v plastické chirurgii. Při transplantaci kůže bylo totiž zjištěno, že u pacienta dochází k rychlejšímu hojení ran bez komplikací, když je jeho strava doplněná medem. Podávat tuto pochoutku by se mělo i lidem, kteří se něčím otrávili, zvláště pak houbami, jejich krev totiž přichází o největší část glukózy a její vhodnou náhražkou je právě med. Trocha medu před spaním zase zmírní nervovou vyčerpanost a léčí nespavost.

Myslím, že to je dostatečně mnoho důvodů, proč je vhodné včelím medem sladit všechny pokrmy, které to vyžadují. Měl by to však být med domácí přímo od včelaře, nikoliv z obchodu. Tam totiž dochází k jeho znehodnocení a to v důsledku skladování a zpracování. Teplota, na kterou může být zahřátý nesmí přesáhnout 46 °C. V opačném případě ztrácí většinu vitamínů a enzymů. Pak je ovšem med nestravitelný a pro naše tělo nemá žádnou cenu.

Tato sladká potravina zlaté nebo žluté barvy má velkou hodnotu, pokud jde o výživu dětí. Jeho léčebné i výživové hodnoty se v něm ideálně doplňují. Především tmavý med zvyšuje obsah hemoglobinu a podporuje tvorbu krve kvůli železu a mědi, které se v něm nacházejí. Má také velký vliv na růst a přírůstky.

Pochopitelně, že se nabízí otázka: Který med je nejlepší? Je však těžké dát na tuto otázku jednoznačnou a jasnou odpověď. Rozeznáváme různé druhy medu. Jsou to medy květové (nektarové), medovicové (spádkiové nebo lesní) a samozřejmě i smíšené, ve kterých je něco jak z květových tak z medovicových medů. Vůně a chuť každého medu závisí na zdroji včelí pastvy a způsobu skladování a je pro něj charakteristická.

Jak vidíte, med toho dokáže opravdu hodně a tak si bezpochyby zaslouží stát se součástí našeho jídelníčku. Myslím, že právě med je jednou z potravin, u kterých nebude problém s konzumací. Stačí ho jen vyměnit za cukr. Určitě se to vyplatí.

Krystyna Kędziorová