eSeznam.cz

Pochopitelně, v současnosti není nic těžkého na tom zajít si do lékárny a tam koupit nějaké ty prášky na uklidnění. Někteří lidé nedají na takové pilulky dopustit, protože jim třeba skutečně pomáhají. Zde však hrozí jedno nebezpečí. Teď bych opravdu nerada někoho zbytečně příliš vystrašila, ale stává se, že když si někdo bere prášky na nervy příliš často a v nadměrném množství, může se z toho v konečném důsledku vyklubat i závislost. Nebylo by lepší vyzkoušet něco jiného a svoje pocukané nervy svěřit do péče přírodě. Naší předkové přece věděli, jak je mocná a náležitě si jí za to vážili. Současní lidé na její léčivou sílu poněkud pozapomněli a už se na ni tolik nespoléhají. To ale neznamená, že byliny ztratily svůj účinek nebo že je slabší. Jednou z bylin, která dokáže uklidnit a posílit nervy je meduňka lékařská. O tom, že není dobrá jenom pro uklidnění, ale i na řadu dalších zdravotních potíží. Kde se vyskytuje, co všechno se z ní dá připravit, kdy jí sbírat, jaké místo je vhodné k jejímu skladování. Všechny tyto informace najdete v tomto článku.

Meduňka lékařská je medonosnou rostlinou. Je zimovzdorná a velice vytrvalá. Její název však nemá původ v latině, jak by se někdo mohl domnívat, nýbrž v řečtině. Řecky se meduňce říká melissa a toto slovo znamená doslova včela. Meduňka lékařská je v naší zemi pěstovaná trvalka. Výška, do které většinou doroste, se pohybuje od čtyřiceti do šedesáti centimetrů. Její květy jsou drobné a nacházejí se v úžlabí listových přeslenů. Barva květů bývá nejčastěji bílá, může být ale také bleděmodrá, či růžová. Dokonce je možné se setkat i se žlutobílým zbarvením. To se však vyskytuje jen zřídka. Čtyřhranná lodyha je žláznatě chlupatá až skoro lysá. Listy jsou řídce chlupaté a mají svrchu sytě zelenou barvu, kdežto na rubu světle zelenou. Jejich tvar je pilovitě zubatý a čepel je široce vejčitá. Zajímavé jsou dvě vůně, které meduňka vydává. Než rozkvete, připomíná vůní citrón, když však odkvete, páchne nepříjemně. Stává se, že dojde k záměně meduňky za jinou rostlinu z čeledi hluchavkovitých, třeba s hluchavkou bílou. Vodítkem k rozpoznání meduňky by pro nás měla být právě již zmíněná citrónová vůně, ostatní rostliny z této čeledi totiž takhle nevoní.

Tato bylina pochází ze Středozemí a Malé Asie. Ve Střední Evropě ji můžeme vidět převážně na zahrádkách. Nejvhodnějšími místy pro její pěstování jsou místa slunná a sušší. Na zimu je nutné přihrnout k ní více zeminy a tím rostlinu ochránit před vymrznutím. Bylina potřebuje humózní, lehčí a sušší půdu. Rozmnožovat ji lze buď pomocí semen, nebo dělením celé rostliny. Takové množení by mělo proběhnout jednou za pět let.

Meduňka lékařská roste od začátku června do konce září a to je také období, které je vhodné pro její sběr. Listy této byliny bychom měli sbírat, když je venku sucho, ale chladno. Nejlépe je dělat to odpoledne, dokud květy ještě nejsou otevřené. Tehdy totiž listy obsahují nejvíce silice. Nikdo Vám samozřejmě nemůže zakázat, abyste sbírali listy během parných dnů. V tom případě však budete tak trochu sami proti sobě. Protože právě v parných a slunných dnech je obsah silice výrazně nižší, neboť je těkavá. Nať se suší asi třikrát ročně a měla by dorůst do výšky přibližně třiceti centimetrů. Při sušení má být meduňka v malých svazečcích nebo v tenkých vrstvách. Nejlepší je k sušení použít přirozené teplo, udělat to rychle a vybrat k tomu místo, kde je dostatek vzduchu. Pokud někdo nemá jinou možnost, může meduňku sušit i uměle. Pak je nutné dosáhnout teploty 40 °C. Vůně usušené byliny by však i poté měla být citrónová a barva zelená nebo šedozelená. Nejlepšími nádobami pro skladování správně usušené meduňky jsou nádoby ze skla nebo papírové pytle, které lze dobře uzavřít. Následně je ponecháváme na tmavém místě. Meduňku ale není vhodné skladovat příliš dlouho, protože hodně rychle ztrácí aroma.

Rostlina, o které dnes hovoříme, se dá použít jak k vnějším, tak k vnitřním účelům. Pohmožděniny, otoky i místa postižená revmatismem, při tom všem dokáže pomoci obklad z meduňky. Tyto obklady jsou vhodné i pro ženy po porodu, kterým tvrdne mateřské mléko. Bylina našla své uplatnění i v kosmetice, kde slouží jako přísada do bylinných směsí. Vyrábějí se z ní výtažky pro posilující koupele. Najdeme ji také ve složení přípravků na mastnou pleť a mastné vlasy. Kromě toho je součástí většiny pleťových masek vyrobených z bylin, neboť dodává pleti svěžest. Pokud jde o vnitřní použití meduňky lékařské, i tady je velmi široké. Tato bylina totiž obsahuje spoustu významných látek. Řeší problémy s nadýmáním, křeče žaludku, koliku střev. Pomáhá od migrény, nechutenství nebo při bolestivé menstruaci, nemocích žlučníku, či nachlazení. Léčí i vysoký krevní tlak, upravuje oběh krve, srdeční činnost, uklidňuje trávicí ústrojí. Ale samozřejmě se dokáže vypořádat také z úzkostí, nespavostí, psychickými poruchami a posílit nervy. Dopřejte si ji v podobě čaje, extraktu, karmelitských kapek nebo si z ní můžete připravit salát.

Kromě řádu pařížských bosých karmelitánů, kteří z meduňky lékařské v sedmnáctém století připravovali karmelitské kapky, o kterých byla řeč i v minulém odstavci, používali tuto bylinu také starověcí Římané a nazývali ji hvězdou včel. Dobrou zprávou na závěr je, že meduňku můžeme užívat dlouhodobě, a naše zdraví tím nijak neutrpí. V tom má tato bylina výhodu oproti práškům na nervy.

Krystyna Kędziorová