eSeznam.cz

Ale proč Vám píšu tenhle dopis.

Já měl taky úraz, po kterém jsem nakonec taky ztratil vědomí, a po něm mám problém se vzpamatovat. Váš příběh mi připomenul ty časy minulé, ale ještě neukončené, zase trošku popostrčil.

Vzpomínáte, jak jste začínal vnímat sebe a okolí, jak jste začínal chápat co se s Vámi děje. Je to v tom rozhovoru skvěle popsáno a velice mi to připomíná mé pocity před pěti roky. V rozhovoru se zamýšlíte nad tím, zda si za úraz můžete sám a odpovědí je, že ne. S tím mám ještě trochu problém, mé sebevědomí je, po pěti letech, ušlapané, a nedokážu překročit to „můžu si za to sám“.

V rozhovoru se také zmiňujete o tom, že Váš mozek dostal restart, to se mi líbí a nutí mě , abych vzpomínal na svůj restart.

Můj restart byl později po úraze. Asi po 1 měsíci  jsem začal nabývat vědomí, po roce začal používal vozíček, v roce a půl dělal první krůčky a doteď nejsem žádnej ideál (asi po 5 letech). Vy jste byl již 4 měsíce  po úraze docela soběstačný a schopen se o sebe postarat, za to Vás obdivuji.

Já tolik předvídavosti neprojevil a po úraze nezavolal sanitu. Jel jsem statečně dál do práce, teprve v práci, když mi bylo hůř a hůř, mě jeden pán zavezl autem do nemocnice.

Zajímavé je to, že se Vám zhoršil zrak stejně jako mně. Píšete, že to je druhotným poškozením mozku. Slyšel jsem, že když je člověk optimisticky naladěn a věci přijímá s nadhledem, může se mozeček a tím i oči vzpamatovávat. Mně se oči trochu zlepšily, ale pořád to není ještě ideál.

Tento dopis, který si nejspíš nikdy nepřečtete, píšu také proto, abych si dokázal, že už to zvládnu. Stejně jako jsem se musel po úraze učit spoustu samozřejmých věcí jako je čtení, psaní…

Závěrem dopisu Vám pane Viwegh přeji spoustu krásných chvilek, hlavně v osobním životě. Zdraví je krásné a važme si ho a užívejme života.

Mějte se.

Daniel Kurek