eSeznam.cz

Na konci svého minulého článku jsem Vám slíbila odpověď na otázky týkající se samotné léčby nebo lépe řečeno ke zmírnění příznaků onemocnění, komplikací, které pacientovi hrozí, jak této chorobě předcházet, co může postižený udělat sám pro sebe a jaká by měla být péče o nemocného. Sliby se mají plnit, a proto i já samozřejmě ten svůj dodržím.

Začneme léčbou. Lék, který by dokázal Alzheimerovu chorobu vyléčit zatím neexistuje. Tedy možná, že ano. Co my víme, ale do této chvíle ho nikdo neobjevil. Léky užívané proti onemocnění pomáhají především v jeho raném stádiu. Proto včasná diagnóza a včasné zahájení léčby hrají v tomto případě tak důležitou roli. Je všeobecně známo, že Alzheimer není pouze záležitostí samotného pacienta, ale týká se hlavně jeho rodiny a blízkých. Je tudíž nezbytné, aby byli i oni do léčby zasvěcení a byly jim poskytnuty potřebné informace o lécích, které bude jejich příbuzný brát. Mezi nejdůležitější léky proti této chorobě patří kognitiva. Jejich název pochází pravděpodobně od názvů funkcí, které tyto léky zlepšují. Daným funkcím se všeobecně říká kognitivní. Řadíme k nim třeba myšlení, paměť nebo orientaci. Díky nim se v mozku neodbourává tolik acetylcholinu, kterého je třeba, jak už bylo uvedeno v předchozím článku, k přenášení nervových signálů. Léky pomáhají v počáteční fázi nemoci, nanejvýš ve střední. Kromě toho jsou pacientovi podávány hypnotika proti poruchám spánku. Aby daný člověk nebyl neklidný a agresivní, v tom mu pomohou neuroleptika. Antidepresiva zmírní u nemocného deprese a anxiolytika zase pocit úzkosti. Jak již bylo řečeno, Alzheimerovu chorobu není možné vyléčit. Je tedy jednou ze smrtelných nemocí. Ale od objevení se prvních příznaků do smrti postiženého může v průměru uplynout osm let.

Postižení způsobuje snižování a oslabení obranyschopnosti organismu a v důsledku toho může i docela obyčejná a běžná viróza znamenat pro nemocného velkou komplikaci. Vážnou komplikaci může vyvolat i samotný nemocný, pokud například nezavře vodu, nevypne žehličku nebo plyn. Z toho důvodu je důležité zařídit, aby postižená osoba nikdy nezůstávala sama doma.

A teď k prevenci. Všichni víme, jak je prevence důležitá. I to, že někdy dokáže hotové zázraky. I Alzheimerově chorobě se dá svým způsobem předejit. Čas samozřejmě zastavit nelze a léta budou pořád přibývat. Vysoký věk je sice jedním z hlavních rizikových faktorů tohoto onemocnění, ale to zdaleka neznamená, že se není možné proti němu nijak bránit. Nejlepší obranou je zdravý životní styl. Čím zdravěji budeme žít a čím víc budeme cvičit náš mozek, tím bude náš organismus silnější a tím déle bude proti nemoci odolný. Ve výhodě jsou ti, kteří rádi jedí čerstvou zeleninu a ovoce. Ty by se měli při prevenci proti Alzheimerovi konzumovat pravidelně. Rovněž bychom neměli zapomínat na rybí maso a dopřávat si dostatečné množství vlákniny. Právě tu lze mimo jiné tělu dodat prostřednictvím zeleniny. Součástí životního stylu by měl pochopitelně být i pohyb, jeho množství by však nemělo negativně ovlivňovat naše zdraví. Vždycky by měl být brán zřetel na zdravotní stav daného člověka. Pravidelné procházky, které by se mohly stát základem, snad nikomu neublíží. Nejenom tělo, také mysl potřebuje „provětrat“. Luštění křížovek a kvizů bude mít bezpochyby na Váš mozek blahodárný vliv. Navíc se u toho něco nového dozvíte a příjemně strávíte čas.

Je naprosto vyloučeno, aby člověk tuto nemoc zvládl sám, bez cizí pomoci. Čím dřív se však daný člověk o své nemoci dozví, tím déle nebude zcela závislý na druhých. Užitečné je navštívit tu pobočku poradenského centra ČALS (České Alzheimerovské společnosti), která se nachází nejblíže místa, kde postižený bydlí, požádat o radu nebo o pomoc. Lidé, kteří bydlí sami, by měli včas podniknout potřebné kroky, aby měli v budoucnosti zajištěnou péči. Vhodné je také sejít se se svým právním zástupcem a projednat s ním správu majetku a dědictví.

Poslední slova byla poměrně dost krutá. Raději se v následujícím odstavci zaměřím na rady, kterých by se měli držet ti, kteří o člověka s Alzheimerovou chorobou pečují. Péče o nemocného je časově velmi náročná, přesto je nutné, aby ošetřující pro samou péči o postiženého nezanedbával sám sebe. Potřebuje zdravě jíst, pravidelně se hýbat a relaxovat, aby získal novou energii, kterou péče vyžaduje. Rozhodně je lepší, když se o pacienta stará víc lidí. Je nezbytné se připravit na to, že se postižený bude osobnostně měnit, že pro něj nebude příliš těžké svého ošetřovatele rozčílit a vyvést z míry. Během těžší fáze Vás možná ani nepozná. Ať už by dělal cokoliv, nezlobte se na něj a uvědomte si, že ani on ani vy ani nikdo jiný nemá na potíže spojené s nemocí vliv.

Zde je několik rad, které pomohou ochránit bezpečí a zdraví nemocného. Předně je důležité dohlédnout na to, aby si pacient bral léky pravidelně a pouze takovou dávku, jakou mu lékař předepsal. V žádném případě nepouštějte daného člověka za volant, i kdyby kladl odpor a odmítal se řízení vzdát. Jde tady nejen o jeho vlastní bezpečnost, ale i o jiné lidi. Je nutné znemožnit nemocnému přistup k nebezpečným čistícím prostředkům, lékům a zápalkám. Také důležité a cenné věci by měly byt schovány na místě, o kterém postižený nebude vědět. Trouby a žehličky musí být mimo jeho dosah, je dobré mít nainstalovaný hlásič požáru. Klouzavé koberce, vrtkavé židle, ostré hrany a další nebezpečné předměty musí z domu. Dům nebo byt by měl být řádně osvětlený. Například díky fotobuňce postižený uvidí dobře na cestu a vy budete alespoň vědět, že chodí po domě. Na baterii v koupelně je vhodné dát omezovač tepla, aby horká voda pacienta nepopálila. Pro jistotu koupelnu zamykejte, aby Váš svěřenec nezpůsobil potopu u sousedů. Dobrým pomocníkem pro vás i pro něj se může stát projekt bezpečný návrat. Nemocný, který zabloudí a nedokáže se dostat domů, má na ruce plastový náramek s určitým číslem, jimž se dovoláte na linku, které operátor kontaktuje rodinu nemocného. Místo tohoto čísla je možné na náramek napsat třeba jméno nebo adresu daného člověka. Ošetřovatel musí dbát o to, aby měl postižený dostatek tekutin a pravidelně jedl. Je zbytečné přesvědčovat člověka trpícího Alzheimrem, že se mýlí. Pro komunikaci s ním upřednostňujte spíše oznamovací věty před tázacími. Místo, abyste se ho ptali, jestli má hlad, oznamte mu, že je jídlo na stole. Takový člověk se neorientuje v čase, proto se nedivte, pokud by se třeba chtěl setkat s osobou, která už nežije. Pak je nutné mu vysvětlit, že to teď nejde protože ta osoba z nějakého důvodu není doma, že třeba odcestovala. Pro postiženého je velice důležité, aby se k němu jeho okolí chovalo přívětivě a vlídně. Ačkoliv si už řadu věcí nepamatuje a nemá v nich jasno, emoce kolem sebe vnímá pořád. Stává se, že napodobuje city, které vidí. Když se na něj někdo usměje, usměje se i on. Pokud ovšem zrovna není ve svém světě. I když je daný člověk nemocný, nemusíte ho nechat celé dny „lenošit“. Jednoduchá aktivita, jakou je například hraní her, zpěv nebo loupání ořechů mu udělají dobře. Nezapomínejte na něj mluvit, i kdyby se Vám zdálo, že Vám nerozumí a i kdyby nereagoval. Věty, které budete používat, by měly být jasné a jednoduché. Součástí mluvy je i gestikulace.

Těm, kteří se starají o takto nemocného, přeji hodně sil do budoucnosti. Neztrácejme všichni naději, že přijde den, kdy se v našich lékárnách objeví lék, díky kterému bude Alzheimer vyškrtnut ze seznamu smrtelných nemocí.

Krystyna Kedziorová