eSeznam.cz

Alzheimrem trpí převážně starší lidé. Jedná se o závažné postižení mozku. Změny, které toto postižení v mozku způsobí jsou bohužel nevratné. Kromě toho při této nemoci dochází k úbytku mozkové hmoty. Než Alzheimer propukne, předcházejí varovné signály. Takovými signály může být neobvyklá ztráta paměti postiženého. Jeho chování bývá zmatené dokonce i agresivní. Takový člověk dokáže zabloudit i ve vlastním domě. V takových případech je nutné co nejdříve vyhledat pomoc lékaře, aby zápas s chorobou, která je docela zákeřná, začal v co nejkratší době po objevení se varovných signálů.

Ke smůle všech nemocných i jejich ošetřovatelů se dosud nepodařilo zcela určit příčinu, proč nemoc vzniká. Vznik nemoci způsobuje s největší pravděpodobností komplikovaná shoda několika rizikových faktorů a viníkem, který nemoc spustí, může být nějaký vir, vliv vnějšího prostředí, ve kterém se daná osoba zdržuje, nebo porucha imunity nemocného.

Rizikové faktory onemocnění
Vysoký věk je bezpochyby jedním z nejrizikovějších faktorů, jejichž následkem může být propuknutí nemoci. Stručně řečeno, čím je člověk starší, tím je větší riziko, že onemocní. U každého dvacátého člověka staršího šedesáti pěti let se totiž začínají mozkové buňky poškozovat a mezi lidmi po osmdesátce tato nemoc postihuje dokonce každého pátého. Proč tomu tak je, to dosud nebylo vysvětleno. Konkrétně je postižených v Čechách přibližně až sto tisíc. Jak již bylo řečeno, Alzheimer se týká především starších lidí. To ale neznamená, že by jím nemohl onemocnět i mladší jedinec. Tyto případy jsou však spíše vzácné.

Dalším rizikovým faktorem, který je však lidskými silami zcela neovladatelný, je úbytek acetylcholinu. Jde o látku, kterou naše tělo potřebuje pro vedení nervových vzruchů. Buňky přestávají být schopny vyměňovat informace a kvůli tomu dochází k velkému narušení mozkových funkcí, které mohou vyvrcholit i demencí. Tyto stavy může mít na svědomí shluk jisté bílkoviny, která je obyčejně docela neškodná. Nemoc pak začne pravděpodobné ve chvíli, kdy se bílkovina začne ukládat mezi mozkovými buňkami. Ty potom odumírají. Pokud touto nemocí trpí některý z Vašich rodičů, dědeček, babička sourozenec nebo jiný blízký příbuzný, hlavně před šedesátým pátým rokem života, je vyšší pravděpodobnost, že onemocníte i vy. Tím samozřejmě nechci nikoho strašit. Pouze jsem chtěla poukázat na to, že stejně jako u řady jiných nemocí i tady někdy hraje svou roli dědičnost.

Je dobré svůj mozek trénovat a nenechat ho zahálet v každém věku. Na lidi, kteří mají nižší vzdělání si totiž Alzheimer troufne častěji. Čím déle se člověk vzdělává, tím je jeho paměť a schopnost myslet větší a déle trvá. Vědcům se podařilo prokázat, že průběh nemoci je rychlejší a zákeřnější, pokud se jedná o inteligentního člověka. Už se Vám určitě stalo, že jste na veřejnosti lehce praštili své dítě do hlavy a někdo Vás upozornil, abyste ho po hlavě nebili, ať nezhloupne. Tehdy jste se tomu nejspíš zasmáli, jenže on je na tom kus pravdy. Otřesy a rány hlavy mohou totiž také vést ke vzniku Alzheimerovy choroby. Například boxerům se stává, že se u nich tato nemoc objeví už ve středním věku. Nejspíše hormony nebo fakt, že žijí déle, je příčinou toho, že ženy se stávají obětí této choroby daleko častěji než muži.

Je čas blíže se seznámit s příznaky. Ty však nepropukají najednou, nýbrž pomalu a nenápadně. Daný člověk pořád něco hledá a věci, po kterých se pídí, se objevují na zcela neobvyklých místech, kam nepatří. Například klíče jsou v troubě. Pacient si vybavuje věci, které se mu přihodily v dávné minulosti a dokáže o nich mluvit pořád dokola. Ale kdybyste se ho zeptali, co měl k obědu nebo co toho dne dělal, tak Vám nejspíš neodpoví, protože si to zkrátka nepamatuje. Při těžkých poruchách paměti by měl daný člověk navštívit lékaře. U postiženého se vyskytují potíže s řečí, které se stupňují. Nedokáže mluvit plynule, věty, které říká jsou často nesmyslné, navíc používá opisování věci, když na ně chce upozornit, místo aby je pojmenoval. Snad proto získal Alzheimer přezdívku Němce, který schovává lidem věci. Postižený se hůře orientuje v místech a v čase. Nebývá si například jist, který měsíc, rok nebo den v týdnu zrovna probíhá. Stává se, že činnosti, které byly dříve jeho oblíbenými, ho najednou nebaví. Jak již bylo výše uvedeno, někdy mívá sklony k agresivitě, sobectví a nevrlosti. Obvykle se u něj projevuje i velká pasivita, pokud jde o nějakou určitou činnost. Pak nutně potřebuje, aby ho někdo pobídl. Takový člověk si nepřipouští, že by mohl být nemocný a cítí se zcela zdráv a v pořádku. Když nemoc pokročí, začínají nemocného trápit bludy a halucinace, v důsledku kterých podezírá blízké i cizí osoby, že ho okrádají, lžou mu, nebo se proti němu spikly. V konečné fázi nemoci dělá postiženému problém se najíst, chodit a udržet moč. V žádném případě není schopen se obejít bez cizí pomoci a je na ní zcela závislý.

Přes veškerý vývoj, kterým medicína během své existence prošla, dodnes není schopná Alzheimerovou chorobu zcela vyléčit. Dokáže však její průběh výrazně zpomalit, k tomu je ale především zapotřebí včasná diagnóza. Proto je nutné, aby daný člověk při sebemenším podezření neprodleně navštívil praktického lékaře a toto podezření s ním zkonzultoval. Lékař potenciálnímu pacientovi odebere krev na rozbor a moč. Provede EKG a rentgen plic. Také se bude zajímat o léky, které daná osoba užívá a o rodinnou anamnézu. Pokud mu přes to všechno nebude něco jasné, pošle nemocného ještě na CT vyšetření a magnetickou rezonaci. Všechno proto, aby se zjistilo, zda se jedná skutečně o Alzheimera, nebo ne. Teprve když se podezření potvrdí, je zahájená léčba. V tom případě se pacienta ujímají specialisté. Konkrétně neurolog, geriantr, neboli odborník na nemoci starších lidí, a psychiatr.

Zajímá Vás, které léky by měl postižený užívat, jaké komplikace mohou při Alzheimrově chorobě nastat? Co udělat pro to, aby nás nemoc nepostihla, jak si při nemoci může pomoci sám pacient a jak se o postiženého správně starat? Pokud ano, počkejte si na další část článku, kde odpovědi na všechny tyto otázky najdete.

Krystyna Kedziorová