eSeznam.cz

Pohanku řadíme mezi obilniny. Je to neuvěřitelné, ale svůj původ má tato rostlina až v daleké Asii. Odtamtud přicestovala do Japonska, Evropy i Severní Ameriky. V dnešních Čechách byla známá poměrně brzy. Naši předkové si na ní pochutnávali již ve dvanáctém století a v šestnáctém století byla dokonce nejoblíbenější potravinou v naší zemi. Pak se začala pěstovat čím dál méně. V dnešní době si ale opět získává sympatie lidí, především vegetariánů a makrobiotiků.

Pohanka obsahuje vyvážené množství aminokyselin. Dohromady byste jich v ní našli až osmnáct, včetně lysinu, což je aminokyselina, která představuje určitý druh prevence proti herpetickým virům. Jedná se o viry, které způsobují opary. Lysiny je v pohance třikrát až čtyřikrát víc než v ostatních obilninách. Osoby, které jsou citlivé na lepek, se pohanky rozhodně bát nemusí, právě tato obilnina jim může zajistit dietní bílkoviny. 55 až 70 % sušiny semen pohanky tvoří škrob, proto je také tato rostlina, pokud jde o množství, nejdůležitějším zdrojem sacharidů. Pro naše zdraví je nejpodstatnější vysoký obsah více nenasycených mastných kyselin, které se, jak už víme, v pohance nacházejí. První místo patří esenciální kyselině linolové (37 až 48 %). Významná je také kyselina linolenová (1,9 až 2,8 %). Tyto dvě kyseliny mají totiž výrazný podíl na snižování cholesterolu v krvi. Navíc působí preventivně proti ateroskeróze.

Nenasycené mastné kyseliny však nejsou zdaleka jedinou složkou pohanky, která prospívá našemu zdraví. Další složkou, díky které je pohanka hodnotným pokrmem, je vláknina. Ta tvoří 3,4 až 5,2% obsahu této obilniny. 20 až třicet procent z toho se dá rozpustit. Právě vysoký obsah vlákniny způsobuje, že konzumace pohanky pomáhá v prevenci nejen zvýšeného cholesterolu, ale také při léčbě vysokého krevního tlaku. Zinek, měď, selen, mangan, tyhle všechny a ještě další stopové prvky se dostanou do našeho těla prostřednictvím pohanky. Plody této rostliny dodávají tělu i vitamíny, zejména pak B1, B2, niacin, C a E. Dalším vitamínem je cholin. Neostýchám se tvrdit, že tento vitamín představuje pro lidské tělo jakousi záchranu, protože dokáže regenerovat buňky jater, pokud byly poškozené nemocemi nebo alkoholem. Rutin quercetin je polyfenolem, který je schopen výrazně zlepšit nebo dokonce úplně zastavit zhoršování křečových žil na nohou. Navíc je velmi významný, pokud jde o pružnost cév. Pohanka je považována za jeho nejbohatší zdroj. Kromě toho, může být rutin společně s jinými polyfenoly potenciálním antikarcinogenem proti rakovině střeva a dalších orgánů. Samozřejmě v mírném množství. Sloučeniny fenolů mohou snižovat hladinu cukru a tuků v krvi, a právě tím přispívají k hypocholesterolemickému účinku.

Tato významná rostlina pomáhá při jakékoliv autointoxikaci. Dokáže také detoxikovat organismus těhotných žen. Léčebný účinek poskytuje rovněž v případě praskání žilek v oku a v obličeji. Na pohanku by neměli zapomínat lidé, kteří trpí žaludečními a dvanácterníkovými vředy. Pacienti s nádory ve střevech. Dále ti, kteří mívají stavy místního krvácení a ženy, jejichž menstruace je silná a dlouhodobá.

V tomto článku jsem se zmínila o citlivosti na lepek. Někteří lidé si však nejspíš neumějí dost dobře představit, čemu se musí lidé s touto „alergii“ vyhýbat. Proto si myslím, že by bylo vhodné v následujícím odstavci napsat něco o bezlepkové dietě. Jak již sám název napovídá, základ této diety spočívá především v úplném vyloučení lepku z jídelníčku. Lepek je směsí bílkovin, které jsou nerozpustné ve vodě. Tato směs tvoří povrchovou část obilí, konkrétně pšenice, žita, ječmene a ovsa. Část obilnin, o které hovoříme, se rozpouští v alkoholu a je nazývána gliadin. Gliadin je součást lepku, která škodlivě působí na oganismus disponovaných jedinců. Bezlepkovou dietu musí držet lidé trpící nemocemi, jakými jsou celiakie a dermatitis herpetiformis Duhring. U celiakie je tato dieta jediným léčebným opatřením a u ostatních onemocnění základním. Dodržování diety je pro tyto pacienty přímo životně důležité. Množství potravin, jakých se musí člověk se zmíněnými obtížemi vzdát, doslova vyráží dech. Nejedná se zde totiž pouze o mouku z výše vypsaných obilnin a veškeré potraviny, k jejichž výrobě bylo dané mouky zapotřebí. K takovým výrobkům patří obyčejný chleba, rohlíky, housky, dalamánky a jiné druhy pečiva. Dorty, zákusky, sušenky, lívance a palačinky, to jsou jen některé ze sladkostí, se kterými se musí nemocný rozloučit. Výjimku netvoří ani různé druhy těstovin a knedlíků. Pacient si nemůže dopřát ani bramborový knedlík, protože i do něj se mouka přidává. A teď si většina z Vás asi říká: „Tolika druhům jídla se musejí vyhýbat, tak co vlastně tito lidé vůbec jedí?!“ Přiznám se, že jsem si tuto otázku také položila. Zjistila jsem, že kromě pohanky slouží za potravu takovýmto lidem bramborový, rýžový nebo kukuřičný škrob. Místo obilné mouky jedí sójovou i sojové vločky a proso ve formě jáhel. I pšeničný škrob se může jíst, ale ten nesmí obsahovat žádnou bílkovinu a tedy ani lepek. K přípravě stravy pro lidi s touto dietou jsou vhodné i směsi ze zmíněných surovin. Existuje samozřejmě směs, ze které lze vyrobit bezlepkový chleba. Tato směs se skládá z kukuřičného a bramborového škrobu, ryžové mouky, cukru a kmínu.

Jak jste si sami měli možnost přečíst, bezlepková dieta je téměř drastická, řečeno s trochou nadsázky. Proto doufám, že ji nikdo z Vás nemusí ani nebude muset držet. Zároveň bych byla ráda, kdyby tento článek přispěl k tomu, aby pohanka získala čestnější místo na Vašich stolech.

Krystyna Kędziorová