eSeznam.cz

Tlumočení pro neslyšící děti (Dobromysl.lcz)

Neslyšící je tak trochu cizincem ve své zemi. Má sice národnost státu, ve kterém žije, ale má jiný mateřský jazyk. Pia Wendel, švédská tlumočnice a pedagožka ve škole pro neslyšící vysvětluje: „Imigranti jsou schopni se naučit jazyk své nové země, proto používají tlumočníka jen po krátkou dobu. Naopak neslyšící dítě se nikdy nenaučí švédštinu slyšet, a tudíž komunikovat prostředky dostupnými všem ostatním Švédům. Bude tedy potřebovat tlumočníka celý život, a pak je nezbytně nutné, aby se naučilo profesionálně využívat jeho služeb“ (In Holubová, 2003).

A stejně tak je tomu s neslyšícími nejen ve Švédsku, ale i v každém státě. Díky tlumočníkům a tlumočnickým službám se mohou neslyšící bez bariér vyřizovat své banální, ale i závažné osobní záležitosti, zapojovat se do celospolečenského dění, nejsou izolováni jen ve své komunitě, mohou veřejně vyjádřit svoje názory, získávat nové informace, rozhodovat se sami za sebe.

Jak je to u nás
V České republice mají neslyšící dle Zákona č.3842;2008 Sb.2, o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, právo na bezplatné tlumočnické služby, které mohou neomezeně využívat pro své osobní i veřejné potřeby (srov. neslyšící v Nizozemsku mají nárok na 30 hodin tlumočení soukromých záležitostí za rok, neslyšícím studentům je tlumočeno 100 % výuky, v zaměstnání má neslyšící nárok na počet tlumočených hodin, který se rovná 15% jeho celkového úvazku). Je tedy nutné, aby neslyšící uměli tyto služby správně využívat a věděli, kam se mohou obrátit v případě, že potřeba tlumočnických služeb nastane. S včasnou informovaností by se mělo začít již na základní škole, jelikož základní školou projdou opravdu všechny děti. Ve většině případů se také do své první tlumočené situace dostávají právě v tomto období.

Česká komora tlumočníků znakového jazyka (dále Komora) je profesní organizací, která se primárně zaměřuje na vzdělávání tlumočníků. Součástí její činnosti je však i osvěta o tlumočení pro neslyšící mezi širokou veřejnost i samotné neslyšící. Na základě informací o tlumočnických službách pro děti, které se k nám v roce 2003 dostaly ze Švédska, se Komora rozhodla udělat průzkum u sluchově postižených dětí v posledním ročníku základní školy, aby zjistila, co všechno ví o tlumočení a jestli tlumočení využívají. Výsledky průzkumu ukázaly, že informovanost o tlumočnických službách a tlumočnících je u dětí školního věku velmi nízká. Děti nedokážou rozlišit roli tlumočníka, asistenta a učitele, neznají svá práva a povinnosti, která jsou spojena s tlumočenou situací a neví ani, kde si tlumočníka zajistit a jak je to s jeho zaplacením.

Projekt Tlumočník očima neslyšícího dítěte
Toto zjištění se stalo pohnutkou k vytvoření projektu Tlumočník očima neslyšícího dítěte (TOND), který je v ČR realizován s přestávkami od roku 2003. Nejvíce materiálů a programů pro sluchově postižené děti v oblasti tlumočnické osvěty však vzniklo v letech 2009 – 2012, kdy byl projekt spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České Republiky.

Jak se zmiňuji dříve (Břinková, 2011): „Do projektu (TOND) jsou zapojeny základní školy pro sluchově postižené a základní školy běžného typu, ve kterých jsou integrováni neslyšící žáci. Metoda projektu se zakládá na zážitkové pedagogice. Informace o tlumočení a tlumočnících se k žákům dostávají ve formě dopoledních workshopů v jednotlivých školách, případně „zážitkových dnů“- tzn. akcí společných pro více škol.“

Workshopů pro neslyšící děti je několik. Navazují na sebe a zábavnou a zážitkovou formou přinášejí informace nejen o tlumočníkovi a tlumočnických službách, ale také o jazyce slyšících a neslyšících, do jakých situací si tlumočníka mohu objednat, jaký je rozdíl mezi asistentem a tlumočníkem a samozřejmě také, kde a jak si tlumočníka mohu objednat. Když děti absolvují tři workshopy, nabyté potřebnými informacemi, jsou uvedeny do praktické tlumočnické situace s tutorem (tyto situace jsou také součástí projektu a probíhají pod lektorským vedením) a samy za sebe nanečisto (pořád je to hra – modelová fiktivní situace) řeší nasimulované problémy (např. přicházejí do servisu a potřebují opravit kolo, sjednávají pojištění na školní výlet apod. – více Břinková, 2012). Uvedené situace a jejich úspěšné řešení významně posilují identitu neslyšícího dítěte a dávají mu obrovský vklad do budoucího života, aby se mohlo cítit samostatné a nemělo pocit izolace od veřejného dění.

Pro neslyšící děti integrované v běžných školách nabízí projekt TOND workshopy zaměřené na komunikaci slyšící a neslyší osoby, jednou z těchto forem je komunikace skrze tlumočníka. Děti si ji během workshopu vyzkouší nespočetněkrát, dozvědí se výhody a nevýhody komunikace s tlumočníkem a získají základní povědomí o pravidlech komunikace skrze tlumočníka. „Cílem projektu jako celku je poutavým způsobem seznámit neslyšící žáky (1) s odlišnostmi fungování slyšících i neslyšících vrstevníků v našem světě, (2) s informacemi o tlumočnických službách, které jsou důležité pro jejich každodenní život ve slyšící společnosti, a (3) naučit je prakticky tyto služby využívat“(Kosinová, Dingová, 2011).

Situace v zahraničí
O ojedinělosti tohoto projektu vypovídá fakt, že žádný takový projekt v jiných evropských státech podle našich informací realizován není. V rámci tohoto projektu realizační tým navštívil některé evropské země a pokusil se zmapovat tamní situaci. Podle dostupných zdrojů podobné informace jako české neslyšící děti systematicky dostávají děti ve Švédsku (odtud jsme čerpali pro projekt TOND). Výukové programy o tlumočení a tlumočnických službách jsou však součástí výuky na základní škole, vznikly již v roce 1990. Učivo je rozvrženo do 4 ročníků základních škol (2., 5., 8. a 10. třídy). Informace žáci dostávají přímo od tlumočníka, který je celodenně ve školách přítomen. Nejprve se jen seznámí s profesí tlumočníka a důvodem jeho přítomnosti.

Od druhé třídy se systematicky dozvídají další potřebné informace: kde může tlumočník tlumočit, pro koho může tlumočit (pro slyšící i neslyšící), co tlumočník smí a nesmí (etický kodex), jaký je rozdíl mezi návštěvou lékaře s maminkou a s tlumočníkem (samostatnost a nesamostatnost dítěte), jaké by měl mít tlumočník kompetence, proč a kde by se měl vzdělávat, co se očekává od neslyšícího klienta. V posledním ročníku si vyzkouší, co obnáší profese tlumočení na vlastní kůži. Ve třídě se pokouší přetlumočit otitulkované video do švédského znakového jazyka. Vybaveni těmito informacemi a zážitky tak přicházejí na střední školy jako poučení a vzdělaní klienti tlumočnických služeb. Vzhledem k systému vzdělávání neslyšících v severských státech je pak uživatelem služby téměř každodenně.

Ze zahraničních návštěv víme, že v současné době probíhají tyto programy ve školách pro neslyšící ve Stockholmu, tlumočníci jsou ale přítomni ve všech školách pro sluchově postižené. Kvalita tlumočnických služeb je tam velmi vysoká, všichni tlumočníci totiž musí projít speciálním vyškolením v institutu pro tlumočníky. Jsou tak vybaveni všemi potřebnými informacemi a zkušenostmi. Naopak v Holandsku je situace jiná. Tlumočníci holandského znakového jazyka mohou získat vzdělání pouze na vysoké škole v Utrechtu na oboru Deaf Studies. Zájemci mohou na Hogeschool Utrecht, Institute for Sign Language and Deaf Studies studovat dva obory týkající se neslyšících – učitelství nizozemského znakového jazyka a tlumočení pro neslyšící. Čtyřletý bakalářský obor tlumočnictví každoročně přijímá kolem 40 studentů. Studenti si mohou vybrat až dvě ze čtyř nabízených specializací – tlumočení pro děti, tlumočení ve zdravotnictví, tlumočení pro hluchoslepé a přepis mluvené řeči.

Zde to tedy funguje spíše obráceně. Na tlumočnické situace s dětmi jsou připraveni spíše tlumočníci. Pro neslyšící děti žádný podobný program, jako je vyučován na Švédských školách, nebo jaký realizuje Komora v ČR, zaveden není. Děti jsou převážně integrované do běžných základních škol, a tak jsou s nimi ve vzdělávacím procesu přítomni tlumočníci. Děti se tak dostávají do komunikace skrze tlumočníka automaticky a bez jakékoliv speciální přípravy. Obecný teoretický základ jim v tomto případě chybí a vše je postaveno na základě intuice a metody „pokusu a omylu“.

To, že tlumočení pro děti má své místo ve vzdělávání tlumočníků, na některých školách i svůj předmět; specializaci, napovídá, že tento typ tlumočení je nějakým způsobem specifický a je třeba mu věnovat speciální pozornost. Ve Švédsku jsou někteří tlumočníci vyškoleni pro výuku neslyšících dětí o tlumočení, zároveň mají jisté a potřebné zkušenosti s dětským neslyšícím klientem. V ČR lze tlumočení pro neslyšící studovat na Karlově univerzitě pod oborem čeština v komunikaci neslyšících jako jedna ze tří možných specializací. Jedná se však o obecné tlumočnické dovednosti a na tlumočení pro děti zde není kladena cíleně větší důraz. Tlumočníci mohou dále navštěvovat semináře v rámci certifikačního vzdělávání v Komoře (více viz. www.cktzj.com), nebo se mohou účastnit aktivit TOND a dozvídat o specifikách tlumočení pro děti a uvědomovat si potřeby dětských klientů.

Proč je důležité se zabývat tlumočením pro děti?
Protože dětský klient má menší jazykové kompetence ve většinovém jazyce, nemá tolik informací o světě jako dospělý klient. Nemůžeme mu při tlumočení navodit špatnou zkušenost, jelikož by přestal tlumočení v dospělosti využívat. Je třeba se mu přizpůsobit projevem, nevhodné je třeba zařazení prstové abecedy, protože to předpokládá velkou znalost většinového jazyka, který ale neslyšící klient často neovládá ani na konci základní školy na dobré úrovni (je to pro něj jazyk cizí, nikdy ho nebude slyšet). Důvodů je samozřejmě mnohem více, podle nás jsou toto ty základní, které dokládají naše přesvědčení, že by se tlumočníci o tlumočení pro děti měli zajímat a věnovat mu dostatečnou pozornost, aby se tak mohlo předejít zbytečným nedorozuměním a konfliktům.

Zajímavá je i situace ve Velké Británii. Z návštěv některých institucí jsme se dozvěděli, že tlumočníci znakového jazyka se mohou vzdělávat na School of Education and Social Science, University of Central Lancashire. Programy mohou být zaměřené nejen na studium samotného britského znakového jazyka, ale i studenti se mohou specializovat na komunikaci, konkrétně i na tlumočení a překladatelství. Velká Británie je považována za zemi, kde se neslyšícím dostává tlumočnických služeb téměř bez problémů.

Program o tlumočení pro děti jako u nás (TOND), existuje na švédských základních školách, ve Velké Británii však neexistuje. Projektové vzdělávání jinou institucí než je škola pravděpodobně nepřipadá v úvahu. Školy pro neslyšící děti jsou uzavřené veřejnosti. Navštívit je lze s velkými obtížemi. Navíc se převážná většina škol ruší, a tak jako v celé Evropě, je i ve VB moderní neslyšící děti integrovat a zapojovat do procesu inkluze. Na nižších stupních běžných škol mají svého asistenta, na vysokých školách pak využívají tlumočnických služeb.

Informace se dozvídají neslyšící děti od svých neslyšících rodičů. Pro ty, jež nemají neslyšící rodiče, to znamená, že informace dostávají při setkání s informovanými vrstevníky, nebo až při setkání s tlumočníkem, až v době, kdy tlumočníka opravdu potřebují. Další možností, kde se mohou lidé seznamovat s tlumočnickou profesí alespoň neformálně, nebo kde mohou vidět, jakým způsobem probíhá tlumočená situace, je klub neslyšících a nedoslýchavých. Zde je k dostání několik instruktážních videí a je zde tlumočník, který může zodpovědět jednotlivé dotazy. Systematičnost vzdělávání o tlumočnických službách zde chybí, natož pak informovanost dětí o tom, kdo je to tlumočník a jak pracuje.

Internetový portál TOND
Ze zahraničních návštěv, které jsme během projektu TOND absolvovali, je patrné, že naše programy pro děti realizované formou workshopů a dalších zážitkových aktivit, jsou opravdu velmi vzácné a potřebné. Abychom zajistili udržitelnost a kontinuitu projektu, připravili jsme pro pedagogy, tlumočníky a hlavně děti internetový portál (www.tond.cz), který obsahuje obrovské množství informací o problematice tlumočení a dětských klientech. Děti se zde informace dovídají formou her a stylizovaných videí, tlumočníci navíc dostávají informace o specifikách tlumočení pro dětského klienta a mladé, případně ve vzdělávání. Pedagogové zde naleznou metodické listy a návrhy na aktivity, které dětem přiblíží tlumočnické služby. Švédské speciální školství už si uvědomilo váhu a potřebu sdělování těchto informací. My zde v České republice máme skvěle nakročeno, aby se materiál, který je metodicky zpracován a připraven na kontinuální a komplexnější používání, stal součástí školního kurikula. Potom můžeme neslyšícím dětem nabídnout samostatnost a dopomoct jim k tomu, aby pravidelně a ve srozumitelné formě získávaly potřebné informace, které se spolupodílejí na utváření jejich osobnosti a připravují je na život jak ve většinové společnosti, tak ve své vlastní komunitě.

Zdroj: Lucie Břinková, Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s.