eSeznam.cz

V druhé části pak zodpovíme dotaz týkající se povinností osob samostatně výdělečně činných, které ve své provozovně mají rozhlasový přijímač.

Osoby zdravotně znevýhodněné

Zákonem číslo 136/2014 Sb. došlo k novelizaci zákona o zaměstnanosti (z. č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a do zákona se opět vrátily osoby zdravotně znevýhodněné.

Odcitujme si tedy ustanovení § 67 odst. 2 , ve znění po novelizaci:
„Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány

1. invalidními ve třetím stupni (dále jen „osoba s těžším zdravotním postižením“),
2. invalidními v prvním nebo druhém stupni, nebo
3. zdravotně znevýhodněnými (dále jen „osoba zdravotně znevýhodněná“).“

Definici osoby zdravotně znevýhodněné přináší hned následující třetí odstavec:

„Osobou zdravotně znevýhodněnou je fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu; osobou zdravotně znevýhodněnou však nemůže být osoba, která je osobou se zdravotním postižením podle odstavce 2 písm. a) nebo b).“

Skutečnost, že určitá osoba je osobou s těžším zdravotním postižením, resp. Osobou se zdravotním postižením, je třeba doložit posudkem či potvrzením orgánu sociálního zabezpečení, tedy obvykle posudkem, který člověk získal při rozhodnutí o invalidním důchodu. U osoby zdravotně znevýhodněné bude třeba požádat taktéž okresní správu sociálního zabezpečení o posouzení zdravotního stavu, v němž v případě vyhovění žádosti bude přímo stanoveno, že se jedná o osobu zdravotně znevýhodněnou.
Na osoby zdravotně znevýhodněné lze aplikovat všechna ustanovení zákona o zaměstnanosti vztahující se k osobám se zdravotním postižením, až na určité, dále vyjmenované výjimky.

1. Chráněné pracovní místo je možné obsadit i osobou zdravotně znevýhodněnou, ale na takovéto místo není možné čerpat příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa. Dovolím si jen připomenout, že jde o příspěvek v maximální výši 48 tisíc Kč ročně, který je možné čerpat až po 12 měsících provozování chráněného pracovního místa.
2. Rozdílná je i maximální výše příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, která u osob zdravotně znevýhodněných činí pět  tisíc Kč měsíčně, zatímco u osob se zdravotním či těžším zdravotním postižením činí maximum osm tisíc Kč.
3. Zvýšení téhož příspěvku, které je možné čerpat taktéž až po dvanácti měsících od uzavření dohody o vytvoření či vymezení chráněného pracovního místa činí u osob zdravotně znevýhodněných jeden tisíc Korun českých, u ostatních osob se zdravotním postižením tisíce dva.

Výše popsaná ustanovení nabudou účinnosti  1. Ledna 2015.

Řízení o žádosti o statusu osoby se zdravotním znevýhodněním v prvním stupni vede příslušná okresní správa sociálního zabezpečení, odvolacím orgánem je Česká správa sociálního zabezpečení.

Maséři, zbystřete

Dotaz: „Jsem osoba samostatně výdělečně činná, jsem masérem. Mám pronajatu malou místnost, kterou užívám jako masérnu, nemám žádné zaměstnance. V masérně mám rozhlasový přijímač. Navštívil mě zástupce společnosti Intergram a žádal po mně, abych okamžitě uzavřela licenční smlouvu s tímto kolektivním správcem autorských práv, v opačném případě mi prý hrozí závažná pokuta. Jsem povinna této společnosti něco platit?“

Ke zodpovězení tohoto dotazu budeme muset nahlédnout do odvětví zabývajícího se autorskými právy. V České republice existuje šest kolektivních správců, jimž Ministerstvo kultury udělilo oprávnění ke kolektivnímu zastupování nositelů autorských práv. Těmito správci jsou:

DILIA (www.dilia.cz), zastupující autory děl literárních, dramatických, hudebně dramatických, choreografických a pantomimických, dále autory scénické hudby zvlášť vytvořené pro užití v díle dramatickém, choreografickém a pantomimickém a dále dabingové režiséry.

OSA (www.osa.cz), zastupující autory hudebních děl s textem nebo bez textu, tj. hudební skladatele a textaře.

INTERGRAM (www.intergram.cz), zastupující výkonné umělce, tj. hudebníky, zpěváky, tanečníky atd., a výrobce zvukových a zvukově obrazových záznamů.

OOA-S (www.ooas.cz), zastupující autory výtvarných děl, tj. děl malířských, grafických, sochařských, fotografických a děl vyjádřených postupem obdobným fotografii, děl architektonických, včetně děl urbanistických, a dále výtvarné autory obrazové složky audiovizuálních děl, tj. kameramany, architekty, scénografy a ostatní výtvarníky audiovizuálních děl.

GESTOR (www.gestor.cz), zastupující autory výtvarných děl při výkonu jejich práva na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého.

OAZA (www.oaza.eu), zastupující zvukaře – autory, tj. mistry zvuku.

Autorské právo se řídí zejména autorským zákonem (z. č. 121/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Podle ustanovení § 23 je podnikatel, který má ve své provozovně rozhlasový přijímač, tzv. provozovatelem rozhlasového vysílání. První věta předmětného ustanovení zní totiž takto:

„Provozováním rozhlasového či televizního vysílání díla se rozumí zpřístupňování díla vysílaného rozhlasem či televizí pomocí přístroje technicky způsobilého k příjmu rozhlasového či televizního vysílání.“

Třetí věta téhož ustanovení stanoví výjimku pro zdravotnická zařízení:

„Za provozování rozhlasového a televizního vysílání se podle § 18 odst. 3 nepovažuje zpřístupňování díla pacientům při poskytování zdravotních služeb ve zdravotnických zařízeních.“

Velké právní bitvy jsou vedeny o to, kdy se o zpřístupňování děl provozováním rozhlasového či televizního vysílání jedná, a kdy nikoliv. Jednoznačně je to zákonem stanoveno pro ubytovací služby v hotelech či jiných ubytovacích zařízeních, u jiných provozoven to může být sporné. Např. V minulém roce vydal Ústavní soud nález, v němž rozhodl, že nebylo-li v určitém obchodě specializovaném na prodej jízdních kol a náhradních dílů k nim dostatečně dokázáno, že docházelo ke sdělování díla veřejnosti a že z toho právnická osoba provozující onen obchod měla přímý nebo nepřímý hospodářský prospěch, není možné vyhovět žalobě kolektivního správce autorských práv a stanovit povinnost uhradit žádaný poplatek. Jediný důkaz, který v tomto případě žalobce (kolektivní správce autorských práv) totiž uplatnil, byla existence radiopřijímače v prodejně po určitou dobu. Žalovaný obchod se bránil tím, že tento rozhlasový přijímač byl soukromým majetkem jedné ze zaměstnankyň a že tato jej používala pouze pro svoji vlastní potřebu, pro “ukrácení si pracovní doby”.

Nicméně se domnívám, že v případě masérny, kde nejsou žádní zaměstnanci, by pouhá existence rozhlasového přijímače byla dostatečným důkazem ke stanovení povinnosti uzavření příslušné smlouvy s kolektivními správci autorských práv a zaplacení smlouvou stanoveného poplatku.

Kterým kolektivním správcům je třeba platit?

Z webové stránky MInisterstva kultury ČR plyne, že v současné době se kolektivní správci autorských práv dohodli tak, že dva z nich, OSA a Intergram zastupují i správce ostatní. Konkrétně Integram zastupuje OAZu a OSA zbývající tři správce. Z toho plyne, že ten, kdo ve své provozovně má rozhlasový přijímač (ostatně o televizním to platí taktéž), měl by uzavřít smlouvu s Intergramem a OSou a každému kolektivnímu správci platit smlouvou stanovený poplatek. Ty, kterých se tato povinnost týká, by jistě zajímalo, kolik bude takový poplatek činit. Zde bohužel nemohu sloužit přesnými čísly, protože výše poplatku nezáleží pouze na počtu rozhlasových přijímačů či velikosti provozovny, ale také na počtu obyvatel obce, kde se provozovna nachází. Jen pro představu však mohu uvést, že poplatek za jeden rozhlasový přijímač ve městě s počtem od 50 do 100 tisíc obyvatel, činí ročně Intergramu 150 Kč, u správce OSA jde o poplatek cca ve stejné výši. Sazebníky poplatků lze nalézt na webových stránkách jednotlivých správců, viz. výše.

A nakonec ještě upozorním, že OSVČ, která má ve své provozovně rozhlasový přijímač, je za něj povinna platit též koncesionářský rozhlasový poplatek, který dle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích (z. č. 348/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů) činí za každý rozhlasový přijímač měsíčně 45 Kč.

Abych předešel dotazům, zda se na tento poplatek nevztahuje osvobození od rozhlasového poplatku, jak je stanoveno v § 4 odst. 1 písm. g) příslušného zákona, uvádím, že na osobu samostatně výdělečně činnou, byť by byla úplně nebo prakticky slepou osobou samostatně žijící v domácnosti nebo žila v domácnosti společně s další stejně handicapovanou osobou, se osvobození od rozhlasového poplatku za rozhlasový přijímač, který užívá ve své provozovně, nevztahuje.  

Některé pasáže odpovědi na tento dotaz jsem citoval z webových stránek Ministerstva kultury ČR, dostupných na adrese:

http://www.mkcr.cz/cz/autorske-pravo/caste-dotazy-508/
a též z webových stránek kolektivních správců, viz. Výše.

Za Sociálně právní poradnu SONS Praha
Luboš Zajíc