eSeznam.cz

Se začátkem roku 2014, na rozdíl např. od začátku roku 2012 nedochází v legislativě, která je předmětem našeho zájmu, k tak převratným změnám, aby jim musel být věnován celý článek. Tím nechci říci, že nás novinky nečekají, např. dojde ke změně posuzování nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením, ale k těmto novinkám se dostaneme v průběhu roku. Rozhodně nenastávají žádné změny, které by od zrakově postižených vyžadovaly podniknutí nějakých nestandardních aktivních kroků. Bude-li třeba něco provést, budete k tomu vždy Úřadem práce vyzváni.

Proto se dnes můžeme podívat, jaká nová opatření nabízí nový občanský zákoník zletilým osobám při narušení schopnosti samostatně právně jednat a odpovíme si na dotaz, zda a jaký existuje limit výdělku, při jehož překročení by došlo k odnětí invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně.

Již před časem jsem slíbil, že se budeme po částech seznamovat s novým občanským zákoníkem, tedy zákonem č. 89/2012 Sb., který, jak opakuji již poněkolikáté, přesto začátkem prosince 2013 stále ne se stoprocentní jistotou, nabude účinnosti 1. ledna 2014.

Považuji za rozumné, dříve než se pustíme do objasňování jakýchkoliv otázek, na něž nový občanský zákoník (dále NOZ) přináší odpovědi, , abychom si uvedli některé nové pojmosloví, jež tento zákoník zavádí.

NOZ i přes množství novot, jež přináší, zůstává u osvědčeného dělení osob na osoby fyzické a právnické. K tomuto dělení snad není třeba podrobného vysvětlování, každý čtenář má jistě představu, co se pod těmito pojmy skrývá, fyzickou osobou je každý člověk, pod právnickou osobou si představme nějaký subjekt (organizační útvar), který může samostatně jednat. Ovšem schopnost tohoto subjektu mít práva a povinnosti a možnost právně jednat musí být dána či uznána zákonem. Právních forem právnických osob je poměrně mnoho, NOZ přináší některé nové co do názvů, jiné i co do obsahu.

To, co právníci dosud nazývali způsobilostí k právům a povinnostem, NOZ pojmenovává jako právní osobnost. Této vlastnosti se nikdo nemůže vzdát, nemůže být ani nikým omezena. Jinak je tomu ovšem se „svéprávností“. NOZ do českého právního řádu navrací pojem, který byl sice de iure občanským zákoníkem z roku 1964 nahrazen výrazem „způsobilost k právním úkonům, ovšem v běžném jazyce stále přetrvával. Svéprávností má tedy NOZ na mysli způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). Svéprávnosti se také nelze vzdát, a to ani z části, ovšem svéprávnost omezena být může. Svéprávnost může omezit toliko soud, oproti současnému stavu však již nemůže dojít k úplnému zbavení svéprávnosti. Omezit svéprávnost lze jedině člověku, jemuž by jinak hrozila závažná újma a nepostačovala-li by mírnější a méně omezující opatření. Pojďme si ukázat, jaká mírnější opatření NOZ oproti jejich neexistenci v dosavadní úpravě nabízí.

Jde o „předběžné prohlášení“, „nápomoc při rozhodování“ a „zastoupení členem domácnosti“.

1. Předběžné prohlášení

„V očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může člověk projevit vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem“ (§ 38). Tento institut bude patrně vhodný v případech, kdy člověk např. ví předem, že mu hrozí nějaká závažná nemoc, která by mohla mít vliv na jeho způsobilost právně jednat, která výrazně omezí jeho mentální schopnosti. Předběžné prohlášení lze buď učinit ve veřejné listině (např. notářský zápis), nebo v listině soukromé. V případě soukromé listiny je nutné, aby tato listina obsahovala datum, podpis dvou nezúčastněných svědků. Svědci pak musí být schopni potvrdit, že člověk, kterého se prohlášení týkalo, byl schopen v době prohlášení jednat. Z možnosti být svědkem jsou výslovně kromě neslyšících, němých a osob neznajících jazyka, v němž je prohlášení činěno, vyňati nevidomí. Pokud je člověkem činícím prohlášení nevidomý, musí mu být prohlášení přečteno svědkem, který jej nepsal, zároveň musí být před těmito svědky potvrzeno, že přečtené prohlášení odpovídá jeho skutečné vůli.

Výhodou tohoto opatření, kterým se člověk může vzdát některých možností ovlivňovat své právní postavení, je jeho snadná odvolatelnost. Prohlášení může být odvoláno, a to ve stejné formě, v jaké bylo učiněno. Tedy buď veřejnou listinou, nebo soukromou listinou za pomoci dvou svědků. Stejné účinky má i zničení listiny osobou, která prohlášení učinila.

2. Nápomoc při rozhodování

Jde o institut, který člověku, jemuž duševní porucha činí obtíže při rozhodování, a z toho důvodu při něm potřebuje nápomoc, umožňuje sjednání smlouvy s podporovatelem či podporovateli, aby mu takovou pomoc poskytovali. Podporovaným  může být člověk, u něhož přitom nedošlo k omezení svéprávnosti.
Podpůrce se ve smlouvě zaváže, že bude přítomen při jednáních podporovaného, že mu obstará potřebné informace, že mu bude nápomocen radami. Účinnosti však smlouva nabude až okamžikem, kdy ji schválí soud. Je stanoveno, že podpůrce nesmí ohrozit zájmy podporovaného, nesmí ho nevhodně ovlivňovat, nesmí se na jeho úkor obohatit. Podpůrce může připojovat svůj podpis k podpisu podporovaného. Odvolání podpůrce je možné na návrh podporovaného či „bez návrhu“, učinit to však může vždy jen soud.

3. Zastoupení členem domácnosti

„Brání-li duševní porucha zletilému, který nemá jiného zástupce, samostatně právně jednat, může ho zastupovat jeho potomek, předek, sourozenec, manžel nebo partner, nebo osoba, která se zastoupeným žila před vznikem zastoupení ve společné domácnosti alespoň tři roky.“ (§ 49 odst. 1).

Zastupovanému musí být zástupcem vysvětleno, kým a proč má být zastupován, má právo toto zastupování odmítnout. K takovémuto zastoupení je nutné předchozí rozhodnutí soudu. Zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti s přihlédnutím k poměrům zastoupeného. Manipulace zástupce s příjmy zastupovaného je opět omezena obvyklými poměry zastoupeného, manipulace s peněžními prostředky na účtu je dokonce omezena měsíčním limitem životního minima jednotlivce, tedy v současné době částkou 3 410 Kč. Zastoupení zaniká, pokud se zástupce zastoupení vzdá nebo pokud zastoupený zastupování odmítne.

4. Omezení svéprávnosti

Až tehdy, pokud by nepostačovaly výše stručně popsané instituty, přichází na řadu omezení svéprávnosti. „Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.“ (§ 57 odst. 1). Zároveň je stanoveno, že samotné obtíže při dorozumívání nemohou být důvodem k omezení svéprávnosti. Omezit lze svéprávnost pouze na období tří let, poté musí dojít k přezkoumání, zda stále důvody pro omezení trvají. Pokud by do čtyř let nedošlo k přezkumu, omezení svéprávnosti automaticky končí.

Omezení svéprávnosti člověka nezbavuje práva samostatně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Navíc pokud opatrovanec jedná samostatně, je možné neplatnost jednání prohlásit jen tehdy, způsobilo-li by mu újmu, zplatnit ho lze i schválením opatrovancova jednání opatrovníkem ex-post.

Pravidla o opatrovnících, opatrovnických radách a dalších souvisejících institutech jsou jednak částečně pojednána v dalších ustanoveních NOZ, jednak je připravován návrh speciálního zákona, který by se měl touto problematikou podrobně zabývat.

Závěrem považuji za nutné uvést, že nevidomost nebo jakékoliv méně závažné zrakové postižení samo o sobě nemá být důvodem užívání opatření uvedených výše. Tato opatření jsou určena lidem, u nichž dochází k omezení schopnosti právně jednat s ohledem na jejich duševní poruchu. Instituty může být vhodné užít tam, kde je zrakové postižení kombinováno s dalšími postiženími. Úpravu jednání v písemné formě, tedy platnost podpisu nevidomých probereme v některém z příštích článků, ovšem pro klid zejm. nevidomých čtenářů předesílám, že v této věci nedošlo k žádným významnějším změnám.

Dotaz: „Existuje nějaká limitní částka, kterou si nesmím vydělat, abych neztratil nárok na invalidní důchod III. stupně?“

Zcela lakonická odpověď by v tomto případě zněla tak, že v právních předpisech neexistuje žádná takováto limitní částka, dokonce by se dalo říci, že neexistuje souvislost mezi příjmem a nárokem na invalidní důchod. Ale hned dodávám, že by takováto informace mohla být zavádějící. Stupeň invalidity je přímo odvozen od poklesu pracovní schopnosti pojištěnce vyjádřeného v procentech,  jehož důvodem je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Pracovní schopností se pak rozumí „schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ Takto je pokles pracovní schopnosti definován v ustanovení § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění (z. č. 155/1995 Sb., v platném znění). Z této definice lze samozřejmě dovodit, že kromě jiných faktorů má výše příjmů značný význam pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti. Obecně lze říci, že pokud pojištěnec bude schopen svojí výdělečnou činností (bez ohledu na to, zda půjde o činnost závislou či samostatnou) vydělávat měsíčně např. 50 000 Kč, jen těžko bude v posudku stanoveno, že jeho pracovní schopnost poklesla o 70 %, což je nejnižší hranice pro nárok na III. stupeň invalidity. To by bylo teoreticky možné snad jen tehdy, pokud by příjem tohoto pojištěnce předtím, než u něj došlo ke změně zdravotního stavu činil cca 165 tisíc Korun českých, což by zhruba odpovídalo onomu 70-ti procentnímu poklesu; ale pojďme znovu zpět na zem. Chci tím říci, že ačkoliv v zákonu není přímo stanoveno, že pokles pracovní schopnosti přímo odpovídá schopnosti pojištěnce vydělat nějakou určitou částku, jistou závislost velmi dobře dovodit lze.

Kromě výše příjmů jsou samozřejmě důležité pracovní podmínky, za nichž by byla výdělečná činnost při pobírání důchodu vykonávána. Za velmi podstatný ukazatel lze považovat výši pracovního úvazku, speciální vybavení pracoviště, atp.

Z výše uvedeného je třeba vyjmout pojištěnce pobírající invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, u nichž bylo stanoveno, že jsou schopni výdělečné činnosti „za zcela mimořádných podmínek“. U osob s tímto statusem by nemělo při případném přeposuzování docházet ke zkoumání výše jejich výdělku.

Zcela mimořádné podmínky jsou pak popsány v ustanovení § 6 vyhlášky o posuzování invalidity (359/2009 Sb., v platném znění):

„Zcela mimořádnými podmínkami, za nichž je pojištěnec schopen výdělečné činnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 %, se rozumí zásadní úprava pracovních podmínek, pořízení a využívání zvláštního vybavení pracoviště, zvláštní úpravy stávajících strojů, nástrojů, používání zvláštních pracovních pomůcek nebo každodenní podpora nebo pomoc na pracovišti formou předčitatelských služeb, tlumočnických služeb nebo pracovní asistence.“

Za Sociálně právní poradnu SONS
Luboš Zajíc