eSeznam.cz

V dnešním článku se věnujeme problematice související s invalidními důchody. Až dosud jsme se více soustředili na poživatele invalidních důchodu pro invaliditu třetího stupně, ovšem dnes se nejdříve zaměříme na osoby invalidní v prvním a druhém stupni.

Druhá část článku bude patřit zákonnému přechodu z invalidního do starobního důchodu a otázkám, které s tímto přechodem vyvstávají.

Invalidita prvního či druhého stupně a doba důchodového pojištění

Dotaz: „Započítává se mi doba invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně do doby pojištění pro nárok na starobní důchod?“

Okruh osob, které jsou považovány za osoby „důchodově“ pojištěné, upravují ustanovení § 5 a § 6 zákona o důchodovém pojištění (z. č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Z poměrně rozsáhlého seznamu obsahujícího okruh pojištěných osob vyplývá, že pojištěni jsou poživatelé invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně (§ 5 odst. 1 písm. t), ale poživatelé invalidního důchodu prvního ani druhého stupně ve výčtu pojištěnců uvedeni nejsou. Stejně tak ani do ustanovení upravujícího náhradní doby pojištění (tedy § 12) nejsou poživatelé invalidního důchodu prvního a druhého stupně zahrnuti.

U poživatelů těchto invalidních důchodů se předpokládá, že vzhledem k tomu, že u nich je stanoven pokles pracovní schopnosti v rozsahu od 35 % do 69 %, mají možnost využít svůj „zbytkový“ pracovní potenciál a tak si dobu důchodového pojištění zajistit. Tomu odpovídá např. i ustanovení zákona o zaměstnanosti (z. č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů), které až na určitou výjimku zapovídá osobám invalidním ve třetím stupni být vedeny v evidenci Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, ovšem s osobami pobírajícími invalidní důchod prvního či druhého stupně se zde počítá.

K čemu je vůbec doba pojištění pro tyto osoby potřebná?

Je patrné, že invalidní důchody v prvním a druhém stupni jsou nižší, než důchody ve třetím stupni, zákonodárce předpokládá, že tyto osoby mají možnost a potenciál svůj příjem vlastními silami zvýšit. Určitá doba pojištění je přitom jednou ze základních podmínek nutných pro splnění nároku na starobní důchod, ale i např. při změně stupně invalidity. Poživateli důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně by se mohlo stát, že by u něj sice došlo k takovému zhoršení zdravotního stavu, z něhož by plynul nárok na zvýšení stupně invalidity, ale vzhledem k tomu, že během pobírání invalidního důchodu pro invaliditu nižšího stupně nebyl důchodově pojištěn, nesplnil by všechny podmínky pro nárok na invalidní důchod vyššího stupně. Přesně totéž lze říci i o splnění podmínek pro nárok na důchod starobní – dovršení důchodového věku ještě ke získání starobního důchodu opravdu nestačí.

Z výše uvedeného tedy plyne, že lze všem poživatelům invalidních důchodů pro invaliditu prvního nebo druhého stupně doporučit, aby se snažili zajistit si dobu důchodového pojištění. Kromě získání doby pojištění zaměstnáním či výkonem samostatné výdělečné činnosti je to možné i dalšími způsoby, v omezené míře např. evidencí na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, dobrovolným přihlášením se k důchodovému pojištění, péčí o jiné osoby. Výčet v předchozí větě byl samozřejmě jen zkratkovitý, vyčerpávající a přesná pravidla, co je považováno za dobu pojištění, obsahuje zákon o důchodovém pojištění.

Přeměna invalidních důchodů v důchod starobní

Dotaz: „Byl jsem poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, v letošním roce dosáhnu věku 65 let. Co vše to pro mě bude znamenat?“

Tento dotaz patří v naší poradně k jedněm snad z nejčastějších a mohu říci, že je i poměrně náročný na vyčerpávající odpověď. Pojďme si tedy uvést alespoň některá z poměrně mnoha úskalí, s nimiž se naši klienti v této situaci setkávají.

S účinností od 1. ledna 2010 se nám v zákonu o důchodovém pojištění objevila nová ustanovení s nadpisem „Přeměna invalidního důchodu na starobní důchod a zánik nároku na invalidní důchod“. I tato ustanovení již byla od té doby dvakrát mírně pozměněna, dnes v zásadě platí toto:

Dovršením věku 65 let se pojištěnci automaticky invalidní důchod kteréhokoliv stupně mění na důchod starobní. U pojištěnců, kteří by v 65 letech ještě nedosáhli důchodového věku, dojde k této změně později, ale to se týká pojištěnců narozených nejdříve 1. ledna 1965 a ti by se svého důchodového věku měli dožít až v roce 2030. Je více než pravděpodobné, že do té doby dojde přinejmenším k několika „málo“ legislativním změnám, takže touto eventualitou se není třeba zatím zabývat. Zákonný přechod platí i pro účastníky důchodového spoření.

Zákon dále říká, že výše tohoto nově vzniklého starobního důchodu je stejná, jako byla výše dosavadního invalidního důchodu. Ovšem zároveň platí, že vznikem nároku na tento důchod nezaniká nárok na starobní důchod podle ustanovení § 29 odst. 1, 2 a 3, tedy „klasický“ starobní důchod.

Jestliže pojištěnec o výpočet starobního důchodu nepožádá, je mu od dovršení věku 65 let tedy vyplácen důchod ve stejné výši, ale již se nenazývá důchodem invalidním, nýbrž starobním. Pokud pojištěnec požádá o výpočet starobního důchodu a jeho výše by byla nižší, bude mu vyplácen důchod původní. Jestliže pojištěnec při pobírání invalidního důchodu pracoval, resp. prováděl samostatnou výdělečnou činnost a z těchto činností odváděl důchodové pojištění, může požádat o výpočet starobního důchodu, a to bez obav, že by tím došlo ke snížení jeho dosavadního důchodu, naopak mu tak může být důchod zvýšen.

Přechod na starobní důchod však s sebou nese i některé další důsledky.

V případě, kdy takovýto invalidní/starobní důchodce pracuje u zaměstnavatele, který na něj dosud pobíral příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle ustanovení § 78 zákona o zaměstnanosti, zaměstnavatel na tento příspěvek za tohoto zaměstnance ztrácí nárok (§ 78 odst. 7 písm. b). Připomeňme, že jde o příspěvek pro zaměstnavatele zaměstnávající na chráněných pracovních místech více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců.

Starobní/invalidní důchodci a slevy z daně z příjmů

Několik klientů se na nás obrátilo s otázkou, zda se na starobní (dříve invalidní) důchodce vztahuje sleva z daně z příjmů upravených v ustanovení § 35ba zákona o daních z příjmů (z. č. 586/1992 Sb., v platném znění). Nejdříve se zaměřme na slevu z daně „na daňového poplatníka“ dle písmene a). Zákon stanoví, že poplatníkům se za zdaňovací období daň snižuje o:
„a) 24 840 Kč na poplatníka; daň se nesnižuje u poplatníka, který k 1. lednu zdaňovacího období pobírá starobní důchod z důchodového pojištění nebo ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu,“.

Toto „znevýhodnění“ tedy dopadá na všechny poživatele starobního důchodu, ať vznikl z jakýchkoliv důvodů, bez výjimek. S účinností od 1. ledna 2013 tedy i těm, kteří dříve pobírali invalidní důchod, ale byl jim přeměněn na starobní, nemůže být sleva na daňového poplatníka ve výši 24840 Kč uznána.

Jiná je však naštěstí situace u slevy v ustanovení § 35ba písmena c) a d). Jde o slevu ve výši 2520 Kč pro poživatele invalidních důchodů prvního a druhého stupně a 5040 Kč pro poživatele invalidních důchodů třetího stupně. Zde zákonodárce na možnou přeměnu invalidního důchodu na starobní pamatoval, protože sleva je v písmeni d) formulována takto: Poplatníkům se za zdaňovací období daň snižuje o

„d) 5 040 Kč, pobírá-li poplatník invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně nebo jiný důchod z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění, u něhož jednou z podmínek přiznání je, že je invalidní ve třetím stupni, zanikl-li nárok na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně z důvodu souběhu nároku na výplatu invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně a starobního důchodu nebo je poplatník podle zvláštních předpisů invalidní ve třetím stupni, avšak jeho žádost o invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně byla zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není invalidní ve třetím stupni,“

Zdá-li se Vám ustanovení trochu krkolomné, nezoufejte, z praxe vím, že jeho aplikace činila obtíže i některým mzdovým účetním. Podstatné je, že z něj vyplývá, že zanikl-li někomu nárok na invalidní důchod kteréhokoliv stupně z důvodu automatické přeměny na důchod starobní, může uplatnit slevy z daně na pobírání invalidního důchodu, jako by stále předchozí invalidní důchod pobíral. Výše slevy se bude samozřejmě řídit tím, jaký stupeň invalidního důchodu mu předtím náležel. Nárok na tuto slevu bude v případě, že ji uplatňujete formou slevy již při záloze na daň, třeba potvrdit rozhodnutím o invaliditě, které Vám vystaví Česká správa sociálního zabezpečení.

Dotaz: „Musí se mnou, jsem-li ve starobním důchodu, zaměstnavatel uzavírat pracovní poměr pouze na dobu určitou, maximálně na jeden rok?“

Zde lze dát velmi jednoznačnou odpověď, - rozhodně ne! Od 1. ledna 2010 pozbylo účinnosti ustanovení zákona o důchodovém pojištění, které pravilo:

„Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku, lze-li jej podle zvláštních právních předpisů na tuto dobu sjednat.“

Zákoník práce (z. č. 262/2006 Sb., v kterémkoliv dosud platném znění,) nikdy nečinil rozdíl v zacházení se zaměstnanci pobírajícími či nepobírajícími starobní důchod, důvod odlišného sjednávání doby, na něž byly pracovní poměry uzavírány, byl dán citovaným ustanovením zákona o důchodovém pojištění. Ovšem v současné době toto omezení dávno neplatí. To znamená, že pravidla pro stanovení určité či neurčité doby trvání pracovního poměru jsou zakotvena pro všechny v ustanovení § 39 zákoníku práce.

Z těchto ustanovení vyplývá, že pokud doba není sjednána, jde o pracovní poměr na dobu neurčitou. Dále že pracovní poměr na dobu určitou může být sjednán nejdéle na tři roky a může dojít k nejvýše dvěma opakováním, resp. prodloužením pracovního poměru mezi týmiž smluvními stranami. V zásadě lze tedy říci, že nejdéle může pracovní poměr na dobu určitou trvat nejvýše 9 let, to za předpokladu, že by na sebe pracovní poměry navazovaly. Pak by již nemohl vzniknout další pracovní poměr na dobu určitou.

Vzhledem k tomu, že se v letošním roce jedná o článek pro tento časopis z naší poradny poslední, přeji Vám pěkné prožití Vánoc a vše dobré do roku 2014.

Těším se s Vámi nad Vašimi dotazy a našimi odpověďmi na slyšenou, viděnou či hmatanou – podle toho, jaký způsob čtení volíte – v roce příštím.

Za Sociálně právní poradnu SONS
Luboš Zajíc