eSeznam.cz

„Přečetla jsem si na Ordinaci článek o specializovaných centrech pro nás, kteří máme nadváhu. Jestli potřebujete můj podpis, aby je ministerstvo schválilo, pak jsem připravená“, napsala nám do redakce paní Emilka V. I ona má totiž zkušenost s tím, že ji lékař odmítl operovat kvůli váze, proto jsme si požádali o to, aby nám svůj příběh vyprávěla. „Nechci se k tomu vracet víc, než je nutné, ale kdyby to pomohlo centra XXL nějak ‚popohnat‘, tak by to bylo dobře. Je to dva roky zpátky a dnes už nový kloub mám, takže bych vlastně měla být spokojená,“ říká na úvod své vzpomínky.

Paní Emilce bylo 63 let a kyčle jí bolela asi pět let. „Občasnou bolest jsem cítila možná deset let, trochu větší posledních pět. Pak ale nastal zlom, nemohla jsem pořádně chodit, začalo mě to bolet i v noci v klidu, prostě před bolestí nebylo kam utéct. Mám skvělého pana doktora, takže jsem zvyklá na dobré zacházení a dobrou komunikaci, nikdy jsem od něj neslyšela křivé slovo a upozornění, že jsem obézní. Právě s ním jsme si domluvili, že vezmu výsledky a půjdu se objednat na operaci do okresního města, protože u nás nemocnice není. Kdybych věděla, co mě tam čeká... Ačkoli jsem nemohla dlouho sedět na té tvrdé lavici, vydržela jsem dvě hodiny čekání na operatéra, který měl posoudit můj stav a naplánovat termín. Z jeho ordinace jsem ale byla venku za pět minut - bez termínu a ještě se slzami v očích. Pan doktor si otevřel moje papíry a zeptal se na váhu. Když jsem mu přiznala svých 123 kilo, řekl jen, že dokud nezhubnu dvacet kilo, tak se nemá cenu o operaci bavit, že ať přijdu až pak. Než jsem se vzpamatovala, byla jsem zpátky v čekárně. Neuměla jsem si ale v tu chvíli představit, jak budu hubnout, když se sotva pohybuju. Najednou mi došlo, že dvacet kilo budu shazovat hrozně dlouho a po celou tu dobu mě to bude pořád bolet... Rozbrečela jako malá holka, dokud si pro mne nepřišel manžel a neodvezl mě domů.

Druhý den jsem zavolala svému doktorovi a řekla mu výsledek. Pozval mne na konzultaci - přiznám se, že se mi tam ani nechtělo. Najednou jsem měla pocit, že jsou všichni doktoři proti mě. Nakonec to ale byl on, kdo mi hrozně pomohl - nejen vlídným slovem, ale i tím, že mne odkázal na dietologa, vysvětlil, proč by bylo lepší zhubnout - a nakonec sehnal i kontakt na jinou nemocnici, kde jsem o půl roku později i dostala nový kloub. Vážila jsem tou dobou o 12 kilo méně.

Všechno bylo hlavně o tom JAK mi to říkal. Rozumím tomu, že tloušťka je na překážku, když máte mít nový kloub, chápu, že stokilový pacient je při operaci zátěží i pro chirurgy, ale nechápu přístup pana doktora v nemocnici. Nepřála bych mu, aby s ním někdo taky takhle zametl. Nejsem typ, který si půjde stěžovat, ale vím, že k němu už nikdy nepůjdu. Dal mi najevo, že když jsem se takhle ‚vypásla‘, ať si to užiju. Je mi líto, že jsem se nedokázala v tu chvíli ohradit - a myslím si, že takových pacientů je víc. Že by spousta lidí uvítala místo, kde nebudou za ‚velryby‘, ale za normální lidi, kteří sice mají nadváhu, ale také své bolesti, problémy a potřebují pomoc. Právě proto jsem pro centra XXL,“ uzavírá paní Emilka.

Že mohou obézní vyslechnout i takové odmítnutí, potvrdil v rozhovoru profesor MUDr. Martin Fried, CSc., přednosta OB kliniky, centra pro léčbu obezity a metabolických poruch:

Proč nemocnice odmítají obézní pacienty?

„Protože nejsou zařízené na jejich léčbu. Extrémně obézního pacienta neunesou běžné operační stoly, nevejde se do některých diagnostických přístrojů, problémy jsou s velikostí lůžek, ale také s tím, že personál   nemá nutné a dostatečné technické vybavení aby zvládl váhu takového pacienta. Nemůže mu tudíž nabídnout ani dostatečnou další péči – například zajistit potřebnou hygienu. Zmiňovaný případ rozhodně není ojedinělý. Jen se o takových případech zatím spíš nemluví.“

Co má ale pacient v takovou chvíli dělat?

„V tuto chvíli musí za pomoci lékaře hledat v nemocnici oddělení, kde třeba mají operační stůl s větší nosností a domluvit si, aby jejich operace proběhla tam. Nebo musí začít hubnout a čekat, až se vejde do limitu.“

Lepší možností by ale byla právě centra XXL - víc si o nich přečtěte ve zmíněném rozhovoru s profesorem Friedem.

autor: Renata Vyšínová , ordinace.cz