eSeznam.cz

Do zdravotnického zařízení většinou nepřicházíme dobře naladěni. Jsme nemocní, máme potíže, bolesti a obavy. Tomu, aby pomoc zdravotníků byla opravdu účinná a bezpečná, můžeme mnohdy napomoci sami. Tím, že budeme dobře informováni, že budeme vědět, co se s námi děje, že víme, o čem můžeme rozhodnout, a že rozumíme tomu, o čem rozhodujeme. Že sami zkontrolujeme, co zkontrolovat můžeme a umíme. Postupovat můžeme v následujících krocích:

1. Identifikace

Zdravotníci se snaží poskytovat tu nejlepší péči vždy konkrétnímu člověku. Přesto se může stát, že dojde k záměně. Tomuto riziku lze předejít tzv. identifikačními náramky, označováním operovaných míst přímo na těle pacienta před výkonem a dalšími bezpečnostními prvky. Pacient, pokud je bdělý, by měl prověřit, zda je konkrétní úkon (např. podání léku, vyšetření) určen právě jemu. Neustále upozorňujte na svou totožnost, kdykoli necítíte jistotu, že jste byli správně identifikováni – při podání léku, předpisu receptu, absolvování vyšetření, jakémkoliv výkonu. Při celkové anestezii požadujte ujištění, že personál ví, kdo jste a na jakou operaci jdete. Ptejte se na konkrétní způsob prevence záměny ve vaší nemocnici. Buďte obezřetní především v situacích, kdy o vás přechodně pečuje někdo, kdo Vás nezná.

Pokud máte alergii na léky nebo potraviny, sdělujte to zdravotníkům opakovaně a zjišťujte, zda mají patřičné poznámky zaznamenány ve vaší zdravotnické dokumentaci.

2. Znejte se

Zdravotník se bude ptát na váš zdravotní stav, na to, jaké nemoci a operace či vyšetření jste kdy měli, jaké nemoci se vyskytují ve vaší rodině, kdo z vašich nejbližších (např. rodiče, sourozenci, prarodiče) měl či má například rakovinu, vysoký krevní tlak, srdeční infarkt či mozkovou mrtvici. Buďte na tyto otázky připraveni.

3. Upozorňujte, kdykoli to je potřeba

Hlaste jakékoli změny, jakoukoli nepohodu, nebojte se říci si o pomoc. Máte-li nějaká omezení nebo problémy, o kterých by zdravotník měl vědět, sami na ně aktivně upozorňujte – například na alergie, bolest, omdlévání, poruchy zraku, sluchu, dietní omezení, kardiostimulátor a další.

4. Dodržujte pravidla hry

Hlavním cílem zdravotníků je snaha o vaše uzdravení. Všechny činnosti a doporučení směřují k tomu, abyste se ve zdravotnickém zařízení cítili bezpečně, abyste byli ušetřeni rušivých vlivů okolí. Proto jsou vypracovávána pravidla, kterými je žádoucí se řídit. Bývají viditelně vyvěšena na odděleních nebo v čekárnách ambulancí.

Pokud pravidla, tzv. provozní či domácí řád, nikde nenajdete, vyžádejte si je od personálu. Většinou bývají k dispozici při příjmu do nemocnice a pacient podepisuje, že se jimi bude řídit. Týkají se např. režimu návštěv, kouření, konkrétních omezení či doporučení. Pokud máte nějaké individuální požadavky, poraďte se s personálem. Některá pravidla, jako například trpělivost při čekání v ordinaci nebo dochvilnost, pokud jste objednáni na konkrétní čas, však upravit nelze. Pak už záleží jen na vás.

5. Ptejte se

Mlčení se nikdy nevyplácí. Nebojte se zeptat – jde přece o vaše zdraví. Máte právo na srozumitelné informace. Mimo jiné tím pomůžete i zdravotnickému personálu a připomenete, pokud na něco zapomněl. Ptejte se, kdykoli vám není něco jasné. Zvláště, máte-li se rozhodnout o operaci nebo nějakém náročném výkonu.

6. Vzdělávejte se

Mnoho lékařských společností vydává kromě odborných publikací též texty věnované pacientům. Existuje řada dostupných tištěných prospektů a brožur, které popisují jednotlivá onemocnění nebo obsahují informace o léčbě. Ptejte se svého lékaře, jakou literaturu nebo jiný zdroj informací by vám doporučil. Také pacientská sdružení se intenzivně věnují vzdělávání pacientů. V neposlední řadě jsou to i stránky Ministerstva zdravotnictví ČR, kde můžete nalézt mnoho informací nebo odkazy na různé instituce ve zdravotnictví: www.mzcr.cz.

Zajímejte se o vše, co může souviset s vaším zdravotním stavem, a to i v době, kdy jste zdrávi. Ve svém vlastním zájmu si z dostupných zdrojů nastudujte vše o své nemoci. Budete se pak lépe rozhodovat a zdravotníkům lépe rozumět. A také budete moci lépe ohlídat svá práva a povinnosti.

Mezi vaše základní práva patří právo na léčbu, ale také na smrt – více se dočtete zde.

7. Hygiena

Hygiena hraje ve zdravotnickém zařízení obzvláště velkou roli, neboť nemocniční nákazy představují jednu z nejčastějších komplikací při poskytování zdravotní péče. Netýká se to jen dokonalé hygieny rukou, ale také např. výměny rukavic, podložek na vyšetřovacích lehátkách, ložního prádla či manipulace s jednorázovým zdravotnickým materiálem.

Sledujte, zda personál, který vás ošetřuje, dodržuje svou povinnost dezinfikovat si ruce, kdykoli na vás sahá, zda si při provádění výkonu u nového pacienta navlékl nové rukavice. Také vy sami buďte ve zdravotnickém zařízení při hygieně pečliví. Často se sprchujte (pokud Vám to váš zdravotní stav dovolí), myjte si často ruce.

Jak byste si měli umývat ruce, ukázku najdete v tomto videu.

8. Dělejte si poznámky

Často se stává, že si pacient při rozhovoru s lékařem nevzpomene na vše důležité. Zvláště když má pacient bohatou zdravotní historii, může být rozpomenutí se na všechny potíže, prodělané nemoci, data výkonů a užívané léky opravdu nelehké. Je užitečné si dopředu poznamenat vše, co byste chtěli svému lékaři sdělit. Dělejte si také poznámky při rozhovoru s lékařem, zvláště tehdy, informuje-li vás o tom, co máte udělat, kam jít na vyšetření, co jíst, co nejíst atd.

9. Vezměte si s sebou doprovod

Pacient má často větší jistotu, pokud jej doprovází osoba, které důvěřuje, ať už je to nejbližší příbuzný nebo blízký člověk. Máte právo, aby se doprovázející osoba účastnila všech výkonů, s výjimkou těch, kde by mohlo nastat ohrožení jejího zdraví nebo kde to hygienické požadavky neumožňují (např. RTG, operační sál). Vámi určená osoba s vámi může jít do ordinace a promluvit si s lékařem místo vás nebo společně s vámi.

10. Nebojte se

Někdy je obtížné se ptát a někdy je obtížné některé informace sdělit. Tím, že pacient přistupuje ke zdravotním službám aktivně, pomáhá nejen sobě, ale i zdravotnickému personálu. Nic není cennější než lidské zdraví, je tedy zcela na místě se ptát, informovat, prověřovat. Nebojte se oslovit personál, kdykoli něco potřebujete.

Jakékoli zhoršení potíží ihned hlaste. Je nezbytné, aby lékař věděl o všech lécích, které užíváte, i o těch, které jste si „naordinovali“ sami. Nebojte se sdělit i takové informace, s nimiž se nesvěřujete ochotně. Uvědomte si, že lékař není váš soudce. Pokud zatajíte své neřesti, které ovlivňují vaše zdraví, jako např. kouření, konzumaci alkoholu apod., nemůže pak lékař správně nastavit váš vyšetřovací ani léčebný plán. Lékař pracuje s informacemi, které mu sdělíte, a na nich pak staví. A platí doslova, že podle zkreslených plánů dobrý dům nepostavíš…

Zdroj: Rádce pacienta - Příručka ke zlepšení bezpečí pacienta