eSeznam.cz

Najednou je na zdravotně postižené pohlíženo jako na tvory nez citů a lidství. Peníze vyhrávají nad základními lidskými city. Budovy sociálních ústavů jsou zrekonstruované, nacházejí se v lákavých lokalitách, a tak není divu, že opět sledujeme koncert mamonu a chamtivosti.

Ministr Drábek vymyslel nový koncept sociální péče o zdravotně postižené. Pobytová péče o klienty ústavů má být podle slov ministra Drábka komunitní a má podporovat začlenění handicapovaných do společnosti. Jinými slovy, vezmeme zdravotně postižené, nebudeme se jich ptát co chtějí a proti jejich vůli je převezeme někam jinam. Veškeré snažení Ministerstva práce a sociálních věcí začíná zpočátku velmi nevinně. Vedení ústavů jsou zvána na ministerstvo, kde jsou zaúkolováni novými povinnostmi.

Ředitelé musejí vyplňovat dalekosáhlé dotazníky, ve kterých posuzují, jestli ten a ten klient jejich ústavu je schopný žít sám mimo zdi ústavu. Ústav má poté povinnost najít od krajů, měst a obcí nájemné sociální bydlení, sjednat ubytování v jejich mnohdy nefunkčních rodinách, nebo sjednat pobyt v jiném pobytovém ústavu sociální péče.

Ředitelé sociálních ústavů jsou ministrem Drábkem převeleni do nových funkcí jakýchsi likvidátorů. Mají zlikvidovat domov a naději těm, kdo v těchto zařízeních žijí. Zdravotně postižený v ústavu žije desítky let. Má navázané sociální vazby, má tam kamarády, zná vychovatele, zná i prostředí, ve kterém se ústav nachází. Na dané místo jsou vázáni psychicky. Mnohdy jakákoli změna, jakákoli sebemenší změna způsobí zhoršení zdravotního stavu. Odchod z ústavu znamená pro zdravotně postižené konec jejich světa. Najednou se díky penězům a chuti obchodovat s ústavními budovami, kašle na zdraví a osudy lidí s velmi těžkými a pohnutými osudy.

Ministr Drábek přichystal cestu do pekel. Jako správná rocková hvězda začal na plné pecky. Přeměna komunitní formy ústavní péče má být hrazena z evropských fondů. 1,3 miliardy korun má stát přeměna sociální péče. Mimochodem jsou to právě zdravotně postižení, kteří nedostanou na svůj pobyt ani korunu. Se svými nízkými důchody, bez návyků nutných pro samostatný život, budou strčeni na pospas sami sobě. Chci vidět například hluchoslepého, jak se o sebe sám postará bez cizí pomoci.

Národní centrum transformace sociálních služeb působí velmi zvláštně. Celou transformaci začalo s heslem Zámek patří turistům, smrt ústavům. To je naprosto šílené. materiály, ze kterých jsou školeni vedoucí pracovníci ústavů, se hemží takovýmito hesly. Ministerští úředníci používají fašizoidní hesla předem odsuzující ústavní péči. Nestarají se o to, co bude se zdravotně postiženými. O čem je tedy nakonec celá transformace?

Úředníci pověření Národním centrem transformace sociálních služeb, zkráceně Národní centrum, nehovoří o rozmělňování péče o zdravotně postižené. Oni mluví o něčem úplně jiném. Hovoří o naprostém zániku pobytových služeb, o budovách, které by měly sloužit zcela jiným účelům. Školitelé Národního centra tvrdí školeným zaměstnancům ústavů, že byl nařízen stop stav nabírání zaměstnanců  i  uživatelů sociálních ústavů. Je komické, že představitelé Národního centra transformace sociálních ústavů hovoří o zanedbání celé transformace Ministerstvem práce a sociálních věcí a Národní centrum je nyní jediné, které celou situaci zachraňuje. Podle mého pohledu tady dochází zcela jistě k porušování lidských práv. Dochází zde k nedorozumění mezi jednotlivými subjekty transformace.

Transformace sociálních služeb byla zahájena, a bude dokončena koncem roku 2013. Času opravdu není dost. Ministr Drábek se tedy ve své funkce ujal jako Pilát Pontský nové role ničitele celkové sociální péče o zdravotně postižené. Proto, aby se mohly budovy a pozemky zpeněžit, je zpochybňována práce zaměstnanců ústavů sociální péče. Jsou zpochybňovány potřeby a přání obyvatel těchto zařízení. Proč ministerstvo a jeho organizace vyhrožují ředitelům a vedení sociálních ústavů, když se brání překotné transformaci jejich zařízení? Proč se to děje, když jsou to právě ředitelé ústavů sociální péče, kteří zastávají práva a potřeby svých klientů?

Stát do renovací ústavů vložil stovky milionů. Nyní do opravených a zrekonstruovaných budov po zrušení ústavní péče přijdou komerční subjekty. Pokud totiž jednou je v dané budově zrušena sociální péče, nemůže být podle evropského nařízení znovu ve stejné budově zahájena sociální péče. Vyřazením sociální péče v ústavních budovách se otevře cesta k obchodování a kšeftování. Ministr práce a sociálních věcí působí jako baron Prášil. Slibuje, že ten a ten ústav bude vyjmut z transformačního plánu a nebude zrušen. Zároveň však v pozadí mediálního zájmu celý proces zavírání krámu, tedy pardon ústavu, dochází.

Opravdu má jít o přeměnu pobytové péče o zdravotně postižené? Vše na co ministr Drábek sáhne, je překotné. Stejně tak je překotná transformace ústavní péče. Pokud tedy máme hovořit o nějaké transformaci, měli bychom hovořit o jiném způsobu jejího provedení.

Celá transformace sociální péče by měla předevší obsahovat tyto body:

1. výsledkem transformace by měla být zajištěna lepší péče o zdravotně postižené, než je poskytována nyní
2. klient ústavní péče by se měl sám rozhodnout jaký druh péče potřebuje a jaký mu vyhovuje. Těm, kteří chtějí pryč z ústavů do nájemních sociálních bytů nebo do rodin, by mělo by být umožněno ústav opustit. Ostatní, kteří chtějí v ústavech zůstat, těm by mělo být povoleno v těchto ústavech dožít
3. Měly by se provést velmi důkladné ekonomické a finanční rozbory nejen z hlediska státu, ale také z hlediska potřeb klientů sociálních ústavů. V současnosti celému Drábkovskému způsobu transformace sociální péče neodpovídá legislativa, nejsou propočítané ekonomické náklady na individuální péči.
4. noví klienti sociální péče by měli být také transformováni. Tzn. neměli by být vkládáni do ústavů sociální péče, mělo by s nimi být zacházeno v rámci transformace. Z transformačních procesů by měli být vyjmuty osoby nad 60 let věku. Vymazat ústavy sociální péče u lidí nad tento věk je naprostým šílenstvím. Tito lidé nejsou schopni se o sebe náležitě postarat.
5. Veškeré budovy a pozemky by měly být zachovány pro využití v sociální oblasti. Je zde totiž obrovská snaha tyto budovy a pozemky prodat ke komerčním účelům. Lobbistické skupiny tlačí na mocná místa. Chtějí získat poměrně levnou a snadnou cestou zrekonstruované budovy a udržované pozemky. Tyto budovy a pozemky se nacházejí většinou ve velmi lukrativních oblastech.

Tyto všechny body, které by měly být alfou a omegou transformace. Nejsou však vůbec zařazeny do plánu přeměny ústavní péče o zdravotně postižené. Komu tedy má být přeměna ústavní péče určena, když jsou pošlapávána práva zdravotně postižených? Stále mám větší dojem, že jsou vybírány ty budovy v nejlepších místech jenom proto, aby majitelé golfových hřišť měli krásné budovy ke svému podnikání. Celá současná transformace odporuje dobrým mravům a zároveň pošlapává práva zdravotně postižených. Podle Úmluvy OSN o právech zdravotně postižených mají zdravotně postižení mít právo vybrat si druh péče, který vyhovuje jejich potřebám.

Současný typ transformace ústavní péče nutí handicapované podřídit se direktivám ministra Drábka a jeho lidí.  Proč Ministerstvo práce a sociálních věcí porušuje úmyslně práva zdravotně postižených? Jsou v tom opět peníze?

Jiří Hrebenar
hrebenar.blog.idnes.cz