Sylva, která bydlí ve vedlejším domku, jí opakovaně kladla na srdce „Dášo buďte opatrná a nikomu cizímu neotvírejte.“ Jsme domluvené, že ji zavolám, kdyby se mnou něco bylo. Jsem vdova a žiju sama. Naštěstí je Sylva pořád doma, stará se o nemocného otce.

Jednou ráno někdo zazvoní. Paní Dáša se šla podívat, kdo to je, ale dveře otevřela jenom na řetízek. Stáli tam dva mladíci, představili se, a že mi nesou přeplatek za elektrickou energii. Prý to dělá rovnou tisícovku, a abych jim to podepsala, že jsem to převzala, vzpomíná Dáša. Vymluvila jsem se, že si musím zajít pro brýle, a z kuchyně jsem zavolala sousedce Sylvě. „To je hloupost,“ povídá mi, „takhle se za elektřinu nevrací peníze. Pozvěte je dál do kuchyně a snažte se je zabavit. Na něco jsem přišla…“ Měla jsem strach a napadlo mě, že je radši nepustím dovnitř do domu. Bočním oknem jsem zahlédla, že jeden z nich obešel dům a jde přes dvůr ke dveřím, které nezamykám. Tak jsem toho jednoho pustila dál a ten druhý vešel sám. Prý, že kontroloval nemovitost. Vyndal pětitisícovku, a chtěl, abych mu vrátila, že menší nemá. Pomalu jsem prohledávala šuplíky. Pak jsem vytáhla plnou obálku z šuplíku obývací stěny. V tu chvíli mě jeden chytil a ten druhý mi ji vytrhl z ruky. V tom se od okna zablesklo. Bacha „někdo nás fotí,“ vykřikl první a rychle pádili ven, skočili do auta a byli pryč. Sylva si vyblýskla nejen je, ale i jejich auto s poznávací značkou.

Policajti byli rádi, protože netrvalo dlouho a oba pachatele zadrželi i s obálkou. No a v té obálce byly zaplacené složenky za inkaso. Za ty by si ti mladí lumpové moc nekoupili! Směje se Dáša.

Ivona Ciencialová