V Číně však tuto houbu znali a používali nejméně 300 let před n. l. Je pružné a rosolovité kozistence a na první pohled nepůsobí vůbec vábně. Dokonce i dotekem připomíná lidskou kůži. Je tmavě hnědé barvy a po usušení černá. Pokud jsme si ale dávali někde v restauraci „čínu“, určitě jsme již tuhle „gelovou“ zvlášnost ochutnali. Vyskytuje se v asijské kuchyni téměř v každém jídle. Můžeme ji však sami použít do salátů, polévek, gulášů, rizota nebo i česnečky a bramboračky.

O této houbě se píše, že má jisté antimutagenní účinky. Obsahuje antioxidanty, které pohlcují volné radikály v těle. Má regenerační účinky na játra a účinně stimuje imunitu. Pomáhá nám s detoxikací těla, neboť čistí krev. Posiluje tělo v rekonvalescenci po těžkých nemocech i porodu. Jidášovo ucho obsahuje i množství minerálních látek, např. vápník, draslík, fosfor, hořčík, sodík. Ty a další obsažené látky pomáhají při podpoře obranyschopnosti těla, ale také zlepšují kvalitu vlasů, nehtů a pleti a pozitivně ovlivňují funkci vnitřních orgánů. Působí jako antikoagulant, proto je prevencí trombóz, kornatění cév, infarktů. Redukuje také vysoký tlak a využívá se také v léčbě hemoroidů, nosních a krčních zánětech.

Jidášovo ucho dnes již najdeme sušené i v mnoha supermarketech. Určitě ho oceníme při přípravě mnoha pokrmů.

Jana Bičaniková