Kopřiva je rozšířena v celé Evropě. U nás roste na pustých místech, hlavně kolem plotů je jí plno, v křovinách, podél cest v příkopech apod.

Užívaná část-list, někdy nať a oddenek s kořeny. List i nať se sbírají od června do září (nejlépe v rukavicích, poněvadž pálí.) Suší se pokud možno rychle ve stínu. Teplota nesmí překročit 50°C, protože při vyšší teplotě by ztmavla. Droga je bez pachu a chutná poněkud hořce.

Účinné látky a působení. Hlavní účinné látky nejsou ještě dnes zcela známy. Obsahuje kyselinu mravenčí, octovou a další jiné látky. Vlastní „kopřivový jed“ je bezdusíkatá neprchavá látka pryskyřičného charakteru, která v nepatrném množství vyvolává známé pálení a svědění. Sušená droga svědivý účinek nemá a také ho nemají zahřáté výtažky, i kdyby byly připraveny z čerstvé rostliny. List, nať a kořen působí močopudně, mladé listy celkově posilují organismus a snižují v krvi hladinu cukru.

Užívá se vnitřně v nálevu (1čajová lžička řezané drogy na šálek vody.) Můžeme denně vypít až 3 šálky. Je to mírný močopudný prostředek při revmatismu, otocích a při zánětlivých onemocněních cest močových. Působí jako podpůrný prostředek při cukrovce (lidové užití) a jako prostředek proti jaterním a žlučníkovým chorobám. Je zažité v mysli všech, že kopřiva má blahodárný účinek na čištění organismu, včetně krve.

Také je známo, že podporuje růst vlasů. Mladé kopřivy můžeme také použít v kuchyni, třeba na přípravu salátu, polévek a jiných pokrmů. Salát nebo polévky z jarních kopřiv jsou oblíbené zejména v kombinaci s mladými listy pampelišky. Dále ji můžeme použít jako zeleninu k posílení a přeladění střevní činnosti a při chudokrevnosti.

Starší syrová rostlina slouží při revmatismu jako prostředek překrvující kůži. List kopřivy je také důležitou vývozní drogou.

Zdenka Křístková