Uvnitř bytů je to malé. Byty 2+1 v panelácích mají rozlohu kolem 40-60m2, navíc zárubně jsou úzké – jeden příklad za všechny: náš byt má rozlohu 45m2, dveře do kuchyně šířku 80cm a na záchod a do koupelny se nedostanu vůbec, jelikož tam je šířka pouhých 60cm. Jistě, řeknete si, že byt lze rekonstruovat na potřeby vozíčkáře. Jenže pokud nemáte poněkud známé příjmení Typu Moder či Bakala, z finančního hlediska a samotného invalidního důchodu se vám bude tato rekonstrukce realizovat těžko.

V současné době je ve vlastnictví města Třince 16 bezbariérových bytů, které jsou obsazené. Čekací doba na bariérový byt je v Třinci zpravidla 5-7 let, u bezbariérových si to netroufám odhadnout.

Doprava:

Třinec má docela slušnou síť MHD. Autobusové zastávky jsou až na 2 hlavní uzly-autobusové a vlakové nádraží, nově rekonstruované, takže nastupování do bezbariérových autobusů je docela hračka.

Bezbariérové autobusy jsou v jízdním řádu MHD Třinec docela přehledně označeny, navíc aplikace IDOS na internetu nebo v mobilním telefonu tyto autobusy rovněž vyznačuje. Problémem ale je, že odbor dopravy města Třinec chtěl mít v letošním jízdním řádu co nejvíce bezbariérových autobusů, takže autobusy ve flotile firmy Veolia Transport Morava, a. s., jsou plně vytížené, mají pouze 1 náhradní bezbariérový autobus, takže se mi již párkrát stalo, že místo bezbariérového autobusu přijel bariérový.

Nákupy, společenské akce:

Tady záleží vše na přístupnosti místa, kam se chce vozíčkář dostat. Kulturní dům byl postaven v letech 1966-1970 a je plně bariérový. Moderní společenské podniky jako bar Čárky, Vidle´s Pub nebo Pračka mají bezbariérový přístup, ale už ne bezbariérové WC.

Nakupování je naštěstí jednoduché, většina obchodů má bezbariérový přístup.

Kuba Molin