Deprese se diagnostikuje na základě přítomnosti určitých příznaků, které jsou vymezeny Mezinárodní klasifikací nemocí. Minimální délka trvání příznaků pro diagnózu deprese je v současnosti stanovena na dva týdny.

Hlavní příznaky - alespoň dva  musí být přítomny

• Depresivní nálada v míře jednoznačně abnormální pro daného jedince, přítomna po většinu dne a téměř každý den a trvající alespoň 2 týdny. Náladu nelze výrazněji zlepšit vlastním úsilím (vůli) nebo aktivitami, které dříve náladu zlepšovaly. Depresivní nálada nemá zjevný důvod nebo důvod neodpovídá hloubce depresivní nálady. Náladu nemocní popisují jako smutnou, bezradnou, zoufalou, bolestnou, ale i prázdnou či naopak podrážděnou.
• Ztráta zájmů nebo potěšení při aktivitách, které jsou normálně příjemné. Nemocný nepociťuje příjemné emoce u koníčků a zájmů, které jej dřív těšily, a začne je opouštět, podobně mu přestává přinášet radost kontakt s přáteli a postupně se izoluje.
• Pokles energie nebo zvýšená unavitelnost. Projevuje se i při běžných denních činnostech (domácnost, hygiena, práce, studium,…), které člověk dříve zvládal, vše vyžaduje zvýšenou námahu nebo člověk zvládne za stejný čas méně činností.

Vedlejší příznaky - jejich počet určuje závažnost deprese a nejméně dva by měly být přítomny

• Ztráta sebedůvěry nebo sebeúcty. Objevují se pocity selhání a neschopnosti.
• Opakované prožívání či sdělování výčitek a pocitů viny, které jsou přehnané nebo neodůvodněné
• Opakované myšlenky na smrt nebo sebevraždu nebo jakékoliv sebevražedné chování
• Stížnosti nebo důkazy svědčící o snížené schopnosti myslet nebo soustředit se, nerozhodnost a váhavost
• Změna psychomotorického tempa, které se projevuje zpomalením (méně často zrychlením) myšlení, řeči a aktivity
• Poruchy spánku, obvykle nespavost (méně často zvýšená spavost)
• Změna chuti k jídlu, obvykle nechutenství s poklesem váhy (méně často zvýšená chuť k jídlu a váhový přírůstek)

Somatický syndrom

Somatický syndrom označuje přítomnost příznaků, které jsou pro depresi zvláště typické. Patří mezi ně:

• Zřetelná ztráta zájmu nebo potěšení při aktivitách, které jsou normálně příjemné
• Nedostatek nebo ztráta prožívání událostí a aktivit, které normálně vyvolávají emoční odpověď (pozitivní i negativní reakci)
• Ranní probouzení dvě nebo více hodin před obvyklou dobou probouzení
• Deprese je těžší ráno
• Zřetelně patrné zpomalení myšlení a chování (méně často zrychlení)
• Výrazná ztráta chuti k jídlu
• Úbytek hmotnosti (o 5 % nebo více za poslední měsíc)
• Zřetelná ztráta libida

Závažnost onemocnění

Podle počtu a závažnosti depresivních příznaků se deprese dělí na mírnou, středně těžkou a těžkou. Při těžké depresi se mohou objevit i psychotické příznaky jako bludy (např. nevývratné přesvědčení o své vině a hříšnosti) nebo halucinace (např. hlasy, které sdělují jedinci, že způsobil katastrofu).

Rozpoznat depresi v situaci, kdy jedinec s těmito problémy vyhledá odborníka, nebývá složité. Problém však někdy přináší skutečnost, že sám nemocný nemusí u sebe depresi vůbec rozpoznat (říká se tomu, že nemá na nemoc náhled) nebo příznaky deprese nepovažuje za projev nemoci. Zvýšenou únavu si může vysvětlovat jako lenost, sníženou výkonnost jako svou neschopnost, špatně soustředění jako zhloupnutí, přehnané výčitky jako oprávněné a sebe samotného pak vnímat jako člověka neschopného, hloupého, špatného, který zaslouží potrestat. Tato změna myšlení může být velmi odolná vůči snaze okolí snášet důkazy o opaku, myšlení depresivního člověka je v přesvědčivosti vždy o krok napřed. Důležitá je proto role rodiny, přátel, učitelů, spolupracovníků či praktických lékařů, kteří mohou "diagnostikovat" depresi dříve a přesněji než sám nemocný. Přesvědčit člověka s depresí k vyhledání pomoci a léčbě však nemusí být jednoduché. Vhodné je zaujmout chápavý a trpělivý přístup, poukazovat především na viditelné změny, které u takového člověka pozorujeme proti jeho normě a doporučovat kontakt s odborníkem.

Příběh: Deprese v poporodním období

Eva se z druhého dítěte velmi těšila. První týdny bylo vše v pořádku, Eva kojila, dítě prospívalo, sama se cítila lépe než po prvním porodu, kdy pro ni bylo všechno nové. Po měsíci se však začala cítit unavená, nesoustředěná, budila se v noci častěji, než bylo třeba, začala mít obavy, zda zvládne péči o dítě. Stav se dále zhoršoval, již téměř nespala, ráno jen s obtížemi vstávala z postele, skoro nejedla, nebyla schopna s dítětem vyjít ven, začala si vyčítat, že je neschopná a špatná matka. Často se rozplakala, a když nebyl nikdo doma, celé hodiny nečinně proseděla.

Manžel se Evu snažil povzbudit, pomáhal jí se starším dítětem i s domácností, ale když viděl, že se její stav nelepší, navrhl návštěvu psychiatra. Eva to odmítla a místo toho navrhla, aby se s ní manžel rozvedl a našel pro obě děti lepší matku. Tato reakce manžela vyděsila, a proto se rozhodl s Evou na psychiatrii vyrazit i přes její nesouhlas. Psychiatr stav zhodnotil jako vážnou depresi a doporučil hospitalizaci. Eva to odmítala, oddělení od dětí pro ni byl další potvrzení jejího selhání. Manžel se zaručil, že zůstane s Evou doma a dohlédne na ni i děti. Bylo to riskantní, ale vyšlo to. Eva pod dohledem manžela užívala antidepresiva a již po dvou týdnech se cítila lépe. Po měsíci již docela dobře fungovala, manžel mohl na část dne odejít do práce, se starším dítětem pomohla tchýně. Zpětně Eva uznala, že její stav nebyl normální, že návštěva psychiatra byla na místě a nechápala, čím to, že to sama nepoznala.

Přítomnost a závažnost deprese si může člověk sám orientačně stanovit pomocí některých sebeposuzovacích dotazníků. Zde si můžete vyzkoušet Zungův sebeposuzovací dotazník pro depresi. Hranice pro mírnou depresi je 40 bodů (40 – 47 b), pro depresi středně závažnou 48 bodů (48 – 55 bodů) a závažnou nad 55 bodů. Definitivní závěr je však vhodné ponechat až na konzultaci s odborníkem.

Ordinace.cz