Jenomže někdy se hold stane, že žena by nejraději nejedla, ale přitom se denně přejídá, protože její touha po jídle je tak velká a silná, že ji nedokáže přemoct. Pak samozřejmě přemýšlí, jak to udělat, aby nepřibrala a jako řešení si zvolí všechno vyzvracet. Jindy zase hladoví nebo zneužívá léky na snížení váhy. V takovém příapadě už nejde o to, že žena má pouze slabou vůli a není schopná odolat svým choutkám. Znamená to, že je žena nemocná a trpí mentální bulimií.

Tato nemoc je stejně jako mentální anorexie poruchou příjmu potravy a způsobuje ji především strach z tloušťky. Pochopitelně se jedná o psychické onemocnění. Porucha se většinou začne projevovat po celé řadě pokusů o diety. Tyto pokusy však byly neúspěšné. Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, charakteristické jsou pro ni zejména záchvaty nepřiměřeného přejídání se velkými hromadami jídla a nevhodné způsoby, které mají zabránit tloustnutí. Jedná se například právě o vyvolávání zvracení, zneužívání projímadel či léků na odvodnění. Vyčerpávající cvičení a hladovění daná osoba vnímá jako preventivní opatření. Bulimie a anorexie jsou sice dvě samostatné nemoci, přesto se může stát, že se bulimie i se zvracením začne vyskytovat při anorexii. Nemoc obvykle postihuje ženy do třiceti let. V poslední době nemocných přibývá. Postiženým většinou nechybí ambice a pocházejí z rozvrácených rodin.

Podobně jako u anorexie ani u bulimie se přesně neví, proč vlastně vzniká. A tak lze jen předpokládat, že přičiny vzniku jsou různého druhu. Bulimii je dokonce možné i zdědit a to v případě, že matka, či sestra tuto nemoc měly. Příčinou může být i chemická látka, která se přirozeně vyskytuje v mozku, je jakýmsi informátorem buněk a kromě jiného se stará i o to, aby příjem potravy byl regulován. Tato látka se jmenuje serotonin. Svůj podíl na vzniku bulimie mohou mít i trendy moderní kultury a společnosti. Někdo by s tím mohl nesouhlasit. Musíme ale uznat, že v dnešní době je atraktivita něco jako klíč k uznání a úspěchům. Každý člověk vlastně celý život touží po uznání. Každý v životě něco dokázat a být úspěšný. Někteří lidé, zejména některé mladé holky si zřejmě myslí nebo doufají, že čím budou hubenější, tím budou přitažlivější, pak se nedivme, že jsou tím hubnutím doslova posedlé a kvůli tomu pak marodí. U lidí, kteří trpí bulimií se navíc vyskytují jisté společné charakterní vlastnosti, například nízké sebevědomí a sebeúcta, či perfekcionismus.

Pokud jde o rizikové faktory bulimie, k těm bezesporu patří diety. Fakt, že držení diet dovede nemoc vyvolat nebo ji urychlit, potvrdily i výzkumy. Rozhodně se tedy nejedná o nějaký nedoložený výmysl. Když totiž začneme díky dietě vypadat lépe a lidé kolem nás to zaregistrují, máme z toho přirozeně radost. Jenže pro někoho taková pochvala znamená motivaci k dalším dietám. Později dojde na  hladovění a postupem času daný člověk chvíli hladoví, chvíli se přejídá a bulimie je tady!

Existuje jedno období v životě, které lze také považovat za rizikový faktor. Tím obdobím je dospívání, chcete-li puberta. V tomto období je pro člověka obtížnější vyrovnat se se změnami, kterými prochází jeho tělo, stejně jako s kritikou a poznámkami týkajících se právě jejich těla, vzhledu či hmotnosti, jimiž je jiní častují. Nesmíme zapomenout zmínit také zásadní změny v životě. Takovou změnou nemusí vždycky být jen ztráta zaměstnání, rozchod s partnerem nebo něco v tom smyslu, ale třeba i obyčejné stěhování. Každý, kdo už někdy stěhování zažil, mi jistě potvrdí, že taková věc dokáže pěkně pocukat nervy.

Onemocnění bulimií může ovlivnit i zaměstnání a kariérní růst. Hovoříme zde především o povoláních, jakými jsou sport, atletika, gymnastika, krasobruslení, tanec, modeling, herectví. O osobách, které se živí některou z uvedených činností, se dá říct, že jsou ve větším ohrožení. Nemluvě o tom, že v takových případech se občas stává i to, že trenér nebo rodič, samozřejmě neúmyslně, sám vzniku onemocnění pomůže tím, že na svého svěřence tlačí, aby zhubnul a díky tomu se zlepšily jeho výsledky. Ani televizi a další média, která mají ve zvyku ukazovat jen hubené, nelze vyloučit z rizikových faktorů způsobujících bulimii.

Bulimie může nemocného i trvale poškodit. Časté zvracení vyvolává bolest v krku a ústech, poškozuje zuby i dásně a v důsledku toho může dojít i k tomu, že daný člověk přijde o chrup úplně. Pacient může utrpět také vadu na kráse, protože se mu na tváři mohou objevit nateklé slinné žlázy. Pokud vás zajímá, jaké jsou jejich další potíže, tak k těm patří celková únava, dehydratace, suchá kůže, na níž bývají odřeniny, mozoly a jizvy. Nevyhýbají se jim ani bolesti břicha, nadýmání, dále potíže se střevy. Trpí dokonce i nepravidelným srdečním rytmem. U žen a dívek navíc dochází k poruchám menstruace.

Léčba probíhá samozřejmě na psychiatrii, kde je pacient/pacientka hospitalizována, v případě, že je její stav akutní. Jsou jí podávány infuzní roztoky. Nemoc se také lečí pomocí antidepresiv, anitiepileptik a chybět nesmí pochopitelně ani léky proti zvracení. Ale hlavní podstata léčby spočívá v psychoterapii, ať už skupinové, individuální nebo rodinné. Na tu by měl nemocný poctivě docházet a sezení neodkládat. Je také třeba, aby změnil své stravovací návyky a ty nové se snažil dodržovat, i když to s sebou někdy může přinést určitou dávku nepohodlí. Kromě toho celé věci prospěje, když pacient něco o své chorobě ví, či se to dozví. Rozhodně není dobrý nápad během léčby netrávit čas s rodinou a s přáteli. Rovněž není vhodné svou váhu kontrolovat a cvičení nepřehánět.

Osobně považuji mentální bulimii za jednu z nejnebezpečnějších a nejzákeřnějších nemocí, jaké vůbec jsou na světě. V nejhorších případech totiž končí smrtí. A co udělat proto, abychom do toho strašného kolotoče nespadli? Nejlepší je mít zdravý nadhled, příliš si nic nebrat k srdci. Bezesporu se vyplatí před jednáním se poradit s rozumem. Zdravý rozum, to je hotový kapitál. Na závěr zopakuji větu, která mi posloužila jako název celého článku a budu opravdu velice ráda, když si ji zapamatujete. Přecpávat se je stejná blbost jako nejíst vůbec.

Krystyna Kędziorová