Výchova takto směrovaných vodících psů musí být perfektní, poněvadž každý nedostatek může zavinit slepému člověku poranění, někdy dokonce i smrt (například při střetu s autem, tramvají atd.).

Takový vodící pes je velká opora pro slepé lidi nebo jinak zrakově postižené lidi, jež mohou mít velké obtíže se volně pohybovat. Díky takto vycvičeným vodícím psům je jim umožněno se pohybovat s jistotou, jak ve známém tak i v cizím prostředí.

Speciálně vycvičený pes nahrazuje pomoc druhých lidí a zároveň pomáhá nevidomému se svobodně pohybovat ve venkovních prostorách ale i v budovách „vnímat okolí“.

Specializovaný výcvik vodících psů je intenzívní a velmi náročný. Proto ne každý pes je vhodný na tuto pozici. Před výcvikem se pes dává na rok do rodiny na tzv. předvýchovu, a tady se učí základním povelům. Po absolvování předvýchovy je dalších šest až deset měsíců cvičen specifickým způsobem, kterým získá dovednosti potřebné při vodění slepého člověka (například podávání předmětu, zastavování před překážkou).

Během výcviku je důležité vědět, ke komu vodící pes půjde, nebo ideální je, když si dvojice na sebe postupně zvyká a nevidomý si může takhle požádat o docvičení některých nestandardních úkonů (například vyhledávání bankomatu, označování bílých čar, chůze po opačné straně krajnice apod.).

Pes nesmí být agresivní, musí mít výborný vztah k lidem, snadno ovladatelný, mít chuť pracovat a rozhodovat se. V průběhu výcviku se naučí dobře chovat v nejrůznějších situacích a v jakémkoliv prostředí – musí zachovat pevné nervy stejně dobře jako u veterináře, tak v parku plném psů a dětí, v nákupním centru, v divadle, na koncertě atd.

Nejlepší pro výcvik je labradorský retriever a zlatý retriever, jsou inteligentní, snadno cvičitelní a hodně přátelští psi.

Vodící pes je většinou placený v plné výši příslušným sociálním odborem místního úřadu v místě bydliště postiženého.

Schopnosti vodícího psa:
Vykonat zvukové povely (např. jít vpřed, jít dál, zastavit, zabočit, otočit, nastoupit a vystoupit z veřejného dopravního prostředku).
Najít na zvukový povel (např. dveře, poštovní schránku, cestu, zebru, telefonní automat, výtah, tlačítko na semaforu, východ, schody, volné místo k sezení).
Vyhýbat se a určovat překážky (např. úzká místa, výškové překážky, zemní překážky, postranní, eskalátory, prohlubiny, zabránit v případě nebezpečí v další chůzi).
Umět zachovat směr (např. na chodbách, chodnících, nástupištích, náměstích, přechodech přes silnici).
Snadné vedení na vodítku při změně povelu.

Nejenom pomáhá zvládat nevidomým pohyb po ulicích, po parcích atd., ale i je dokonce možné se s vodícím psem vydat na různé výlety do přírody nebo za kulturními zážitky.

Tento pes musí proto být ovladatelný, poslušný, musí respektovat svého majitele a musí samostatně zhodnotit a řešit situaci v případě, že je pro nevidomého nebezpečná, nesmí poslechnout příkaz a sám vyvede nevidomého na bezpečné místo (např. když uprostřed chodníku stojí auto, které nelze obejít, nebo hrozí pád do kolejiště, v cestě je závora atd.).

Pro svého pána je vodící pes nejenom kompenzační pomůckou, ale hlavně kamarádem, společníkem, připraveným pomáhat 24 hodin denně.

Karin Šimovcová