V knihovně mezopotámského krále Ašorfa Mífala, byly nalezeny desky pocházející z 8.století př.n.l., psané pozoruhodným stylem písma. A jednalo se o klínové písmo. Díky těmto deskám byl rozluštěn slavný Epos o Gilgamešovi. Ten vypráví o dobrodružství sumerského krále na pouti za nesmrtelností, na počátku mezopotámské civilizace. Jedna pasáž v této knize vypráví, že svět sužovala 7 dní a 7 nocí povodeň a bouře. Vyprávění dál pokračuje o arše postavené podle přání Boha na vysoké hoře.

Podobnost mezi biblickým příběhem a eposem, zaznamenaným na hliněných deskách, je mimořádná. Potopa světa tedy musela by ještě dřív. A to kolem roku 3000 př.n.l., když žil Gilgameš. Ani ten ale nebyl prvním panovníkem. A všichni jeho předchůdci už museli žít po velké potopě. Odborníci fyzického muzea posunuli dobu potopy až před rok 5000 př.n.l.. Velký průlom přineslo rozluštění legendy o Noemově arše s koncem doby ledové. Vědci věří, že právě na konci doby ledové mohlo dojít k velké potopě. Tání ledu způsobilo, že hladina světového moře pomalu stoupala. Některá místa před stoupající hladinou uchránily přírodní bariéry. Díky tomu voda v jezerech na těchto chráněných místech nestoupala. Vznikly tak přírodní přehrady. Tání ledu muselo ale odolávat stále většímu tlaku vody. A jak to dopadlo? Tak to si můžeme už jen domyslet. Mohly tyto fakta způsobit tak velkou potopu, kterou známe z příběhu o Noemovi? A pokud ano, tak kde se to stalo?

Vědci nejprve spekulovali o Gibraltarském průlivu. Ten ale vznikl pře 5 miliony let. Mnohem pravděpodobnějším místem je úžina Bospor, které odděluje Černé od Středozemního moře. Nasvědčují i tomu rozbory vody a bahna, které vydalo Černé moře. Všechny byly stejně staré. A to bez ohledu na hloubku, nebo místo, kde byly nalezeny. Slaná voda tedy musela oblast zaplavit najednou mezi lety 5600 a 5500 př.n.l.. Před povodní bylo okolí Černého moře rájem pro lidi. Bylo největším zdrojem pitné vody. Lidé, kteří tam hledali útočiště netušili, jaké nebezpečí jim v nížině hrozí. Za Bosporem se totiž hromadila slaná voda. Katastrofa ale nepřišla z ničeho nic. Prvním znamením byly otřesy země, a pak také velký hluk. Byla to jedna z největších katastrof, která lidstvo kdy postihla. Lidé, kteří tuto potopu přežili, se osídlili v jiných koutech světa. Z generace na generaci si pak předávali příběhy o potopě světa, které zřejmě mají společný původ. Díky němu tak můžete vyřešit jednu z nejpodivnějších a nejtajemnějších starodávných záhad.

Cartouche