Po úspěšné knize Labyrint pohybu vychází aktuální publikace renomovaného fyzioterapeuta, prof. PaedDr. Pavla Koláře, Ph.D. (nar. 1963), proslulého vlastní fyzioterapeutickou metodou, světově uznávaným rehabilitačním postupem v léčbě dětí s neuro-vývojovými poruchami, včetně dětské mozkové obrny a dospělých s pohybovými zdravotními potížemi. Uzdravil již mnoho nemocných včetně významných osobností či vrcholových sportovců, kteří díky němu dosáhli nejlepších výsledků. Za prospěšnou činnost byl oceněn státním vyznamenáním medailí Za zásluhy.
V současné době se často mluví o stresu s ohledem na jeho negativní dopady. Stres jako by byl všude kolem nás a neustále nás ohrožoval, rovněž v souvislosti s onemocněním covid-19. Je ale třeba vnímat ho správně. „Člověka lze ´zahubit´stejně jako virovou nákazou i navozením úzkosti a deprese vyloučením ze společnosti, zpřetrháním vztahů, sociálním úpadkem, ztrátou ekonomické jistoty, ztrátou životního smyslu.“ říká Pavel Kolář a dodává „Naším jediným a nejdůležitějším cílem v takových případech nemůže být pouze nenakazit se, ale udělat vše pro to, abychom zesílili svou integritu, posílili svou odolnost, a to nejen před viry, ale před vším, co naši lidskou, kulturní a duchovní identitu rozbíjí.“ Veškeré vnější podněty, působící na naši mysl, pocity a emoce nás mohou vyvádět z rovnováhy a přispívat ke vzniku stresu. Upevňování odolnosti – residenci - je proto třeba věnovat maximální pozornost.

Autor však nevnímá stres pouze negativně, ale všímá si možnosti brát ho „jako výzvu, jako předpoklad zisku.“ Připomíná, jak snadno lze podlehnout v „blahobytném“ životě iluzi bezpečí a ošidné jistotě, že máme život ve svých rukou. Přijde-li krize, poznáváme vlastní křehkost, zranitelnost a nejsme s to odolávat dobře těžkým situacím, ačkoliv k tomu náš organismus má dispozice. Psychická traumata, těžké životní zkoušky či smrt, dříve přijímané jako samozřejmost bytí, dnes prožíváme mnohem hůř, neboť nám chybí odolnost našich předků. Soustřeďujeme se na získávání příjemných pocitů a minimalizaci trápení, necháváme se oslabovat komfortem. Konfrontace se skutečností nás pak o to víc zasahuje a oslabuje imunitu vůči životním náporům. Je zapotřebí přijmout stres jako součást života a nepohodlí jako biologicky přirozený prostředek, neboť ve skutečnosti máme v sobě nesmírnou kapacitu k zvládání náročných stresových vlivů.

Pavel Kolář zasvěceně a přitom přístupným a čtivým způsobem vysvětluje význam residence, odolnosti v životě, srovnává biologickou přirozenost s rozumem a vůlí, přičemž se mimo zaměřuje také na obranné a sociální archetypy chování, podvědomí, život ve stereotypech i na motivaci a vůli. Učí vnímavěji naslouchat smysly vnějšímu a vnitřnímu světu i porozumět bolesti a její příčině. Zamýšlí se nad otázkou, do jaké míry určují geny či prostředí naši odolnost a co rozhoduje o stresorech. Důležitý je pohled na tělesnou zátěž, únavu a odpočinek, stejně jako na duševní kondici nebo jak emoce a mysl působí na zdraví. Svoji roli hraje rovněž obezita. Autor osvětluje její příčiny i diety a uvádí paradox zdravé nadváhy, která může být v určitých případech naopak výhodou.

Přínosnou prací nabízí Pavel Kolář odborný i lidský pohled na to, že „naše tělo a duše v sobě skýtají obrovský potenciál udělat nás nejen silně odolnými, ale také šťastnými. To jak ho využijeme, záleží jen na nás samých.“