eSeznam.cz

Navrhovat „vládu“ nad eurozónou pod vedením prezidenta Evropské unie Hermana Van Rompuye je špatný vtip. Ještě horším nápadem je to, že by se scházela dvakrát ročně. O něco lépe hodnotím návrh na prosazení daně na finanční transakce. Rovněž zakotvení principu vyrovnaného rozpočtu do ústavy členských zemí eurozóny je jistě dobrý nápad, jenom měl přijít již před založením eurozóny. Celkově mi připadali obě ty „politické elity“ svých zemí jako strašáci s namalovanými úsměvy, kteří stojí v poli zvaném eurozóna a snaží se na další chvíli zaplašit krkavcovité ptactvo. Jak dlouho bude nyní trvat, než vrány a krkavci (spekulanti) pochopí, že postavy jsou jen namalovaní a nastrojení panáci? A jak dlouho bude trvat občanům Německa a Francie, než dají přednost obraně vlastních peněženek?

Sarkozy si představuje spolupráci s Německem zhruba takto: „Na začátku každého ekonomického semestru by francouzský a německý ministr financí měli diskutovat ekonomické výhledy tak, aby mohli společně koordinovat úpravy plánů.“ K otázce zavedení společného dluhopisu eurozóny uvedl následující: „Jednoho dne možná přijdou na řadu, ale až na konci integrace Evropy, ne nyní, kdy jsme na začátku. Daleko produktivnější by měla být společná vláda, pakt o stabilitě, zlaté pravidlo nebo zlepšení konkurenceschopnosti.“ K tomu bych chtěl dodat, že jen velmi málo států eurozóny je nyní schopno to, co Sarkozy nazývá zlatým pravidlem nyní nebo výhledově plnit.

Státy eurozóny totiž nejsou momentálně vůbec schopny dodržovat nějaké návrhy na snižování svého zadlužení. A to bez ohledu na to, že by za jeho nedodržování měly podle prezidenta Francie být sankcionovány. Státy eurozóny mají téměř všechny deficitní státní rozpočty a jsou nuceny staré dluhy refinancovat novými. I silné státy, jako třeba právě Německo a Francie se snaží pouze zabrzdit rychlost státního zadlužování na nulu a teprve pak mohou začít z plusových rozpočtů, pokud nějaké kdy budou, splácet staré půjčky bez prodeje nových dluhopisů. Ještě hůře jsou na tom státy jako Řecko, Irsko a Portugalsko a nově i Itálie, jež balancují na hraně úvěrového selhání a leckdy i daleko za ní jen za pomoci ECB. O tom jak bude vypadat podle Sarkoziho slov „skutečná evropská ekonomická vláda“ si tedy nedělám žádné iluze.

Na první poslech a překlad velmi silné věty používala i kancléřka Merkelová: „K ochraně eura tu musí být silnější koordinace finanční a hospodářské politiky. Je to opravdu ambiciózní záměr, ale jenom cestou takovýchto reforem získáme zpět ztracenou důvěru, kterou chceme obnovit, protože euro je naší budoucností, je základem naší prosperity a euro také souvisí s naším přátelským a mírovým soužitím. Je nutné více propojit hospodářskou politiku obou zemí. Německo a Francie půjdou v tomto směru Evropě příkladem. Krizi nelze odstranit naráz, ale usilovnou prací.“ I pokud by však byla nějaká evropská vláda opravdu odsouhlasena již v příštím roce, není v žádném případě vůbec myslitelné, aby státy ohrožené dluhovou krizí srovnaly své rozpočty k tomuto datu. Budou se dále zadlužovat a občanům nalhávat, že řešením na dluhy je integrace. Protože, mínus N + mínus F + mínus S + mínus P + mínus ................. bude sečteno stále jen sečtené mínus dluhů a zadlužování se eurozóny. Ze strany politiků eurozóny se jedná o zaměňování příčin a následků.   

Vysvětlení prohlášení obou lídrů se v pořadu Události a komentáře v televizi zúčastnili Doc. Ing. Oldřich Dědek, od roku 2007 - národní koordinátor pro zavedení eura v ČR a vyučující prof. na IES – INSTITUTE OF ECONOMIC STUDIES - FACULTY OF SOCIAL SCIENS CHARLES UNIVERSITY IN PRAGUE, a Luděk Niedermayer ex.viceguvernér ČNB, nyní Deloitte a předseda vědeckého grémia České bankovní asociace. Ve video vstupu z Hamburku se vyjádřil i Doc.Dr. Petr Robejšek politolog, ekonom, komentátor a publicista žijící v Německu. Pan ing.Oldřich Dědek zcela přirozeně hájil eurozónu a její představitele včetně zdůrazňování dopadů, jež by nastaly vyloučením například Řecka a Portugalska z eurozóny. S tím ing. Niedermayer souhlasil, ale upozornil na to, že schůzka jednou za půl roku je absolutně nedostatečná a také na fakt, že vyhlášení Merkelové a Sarkoziho je v podstatě jen snahou o uklidnění trhů a prázdným prohlášením, aniž by stál o nějaký rozhodný čin.

Poměrně zásadní byl názor Dr. Petra Robejška, jenž si myslí, že pokud se eurozóna nezbaví zemí, které v podstatě již prodělaly bankrot, sama zbankrotuje. Na svém blogu také upozorňuje na historické paralely, a člověka až mrazí z toho, jak se opakuje historie a jak jsou lidé nepoučitelní. Chtěl bych proto odkázat na tento jeho článek na blogu, neboť se ovlivněn četbou zabývám podobnými myšlenkami a srovnáními. Musím dále konstatovat, že se ze strany politiků eurozóny a EU jedná už o několikáté prohlášení o plánech. jež zastaví dluhovou krizi a připomenout, že se zatím všechny tyto plány a politiky ukázaly nedostatečné a neúspěšné. Německá kancléřka by před svými občany zřejmě neobhájila 30 miliard eur, jež by Němci navíc zaplatili za společný euro - evropský dluhopis na úrocích. Česká republika je pak ekonomicky zcela ve vleku těchto událostí a mnoho manévrovacího prostoru nemá. Navíc v Česku neustále slyším nepřesnosti i vyložené nepravdy o hospodářské úspěšnosti předválečného Československa. Málokdo však už ví, že zhruba od roku 1933 bylo pro tehdejší náš stát problémem získat zahraniční úvěr. I podle Ph.Dr.Jiřího Kotyka jsou lidé v podstatě historicky nepoučitelní.

Ještě, že alespoň guvernér ČNB zastává na problém dluhové krize eurozóny jasný názor. Společně s tímto názorem se nemusím jít hlásit na psychiatrii s pocitem, že jsem se nutně zbláznil, a projevy a některé komentáře v televizi jsou moje paranoidní bludy.

17.8.2011, Tomáš Pilař, Liberec