eSeznam.cz

Rozdíl mezi mzdou venkovana a dělníka z města byl zásadní a v roce 2002 byla mzda venkovana jen 58% mzdy dělníka ve městě. Vzhledem k politice jednoho dítěte však v okolo roku 2015 dojde ke zlomu populační křivky lidských zdrojů na trhu práce. Počet mladých lidí mezi 15 a 34 lety klesne o 30%. Ne každému také stojí vyšší výdělek za život na stísněných ubytovnách tisíce kilometrů od domova. Dělníci se navíc „probudili“ a domáhají se svých práv ohledně pracovních a ubytovacích podmínek a zejména žádají zvýšení platů. V některých provinciích tak začala růst minimální mzda. V dubnu se zvýšila minimální mzda v Šanghaji o celých 10% na 1 232 jüanů, 3 167 korun v přepočtu na naši měnu. V Pekingu se minimální mzda zvýšila již v lednu o 21% na 1 160 jüanů, což je v přepočtu 2 982 korun.

Tento dlouhodobý trend má na svědomí komunistické vedení Číny ve snaze předejít nepokojům ze strany nespokojených pracujících. Nevypadá dobře, když komunistická vláda lidové Číny musí čelit nepokojům ze strany dělníků, kteří by ji měli podporovat, jako se to stalo v loni v létě, kdy se stávkovalo v Jižní Číně za zvýšení mezd. Továrna patří Japonskému koncernu Honda a mzdy byly zvýšeny o 24 až 32% na 1 900 jüanů, 4 885 korun. Foxconn Technology Group, jež je v Číně zaměstnavatelem 800 tisíc lidí, navýšil dokonce platy o 30% na 2 000 jüanů, 5 142 korun. V tomto koncernu se i vlivem pracovního prostředí pokusilo spáchat sebevraždu 14 zaměstnanců a 11 z nich svůj pokus proměnilo v dokonaný čin. Vláda Číny a vedení kantonů si je vědomo, že hranice únosnosti musí minimální mzdou nastavovat oni, jinak se hněv lidu obrátí i proti nim a elementární spokojenost dělníků a rolníků je jedinou možnou zárukou politické dlouhověkosti komunistů ve svých funkcích.

Pro západní investory tedy Čína přestává být rájem levné pracovní síly. Proto se výroba zejména méně technologicky náročného zboží začíná přesouvat do Bangladéše, Indonésie, Kambodže a Vietnamu. Čínský oděvní a obuvní průmysl je sice stále světovým hegemonem a trh USA zásobuje ze 41% a trh Evropské unie z bezmála 50%, ale například Vietnam je již druhým největším dodavatelem oblečení do USA. Dělník v Číně je v průměru zhruba 4 krát dražší než jeho kolega v Malajsii a Vietnamský dělník je levnější dokonce pětkrát. V Číně se v posledních deseti letech zvyšovaly platy dělníků v průměru o 12,6% ročně, v Indonésii jen o 1,5% a Thajsku vůbec, dá se dokonce říci, že tam platy klesaly. Jiná situace je však v elektrotechnickém průmyslu, kde Čína těží z toho, že již vychovala mnoho absolventů středních škol a univerzit, z nichž některé jsou na světové úrovni. Čína nemá důvod k tomu, aby zůstala nějakou světovou manufakturou a tak nejenže v současnosti dováží nejvíce hi-tech zboží na světě, ale je také zároveň jeho největším vývozcem. A zatím co ceny spotřebního zboží vzrostly jen v červnu meziročně o 6,4%, růst ekonomiky Číny zpomaluje. Klesá také růst dovozu energetických a průmyslových surovin. V červnu o 19,3% a v květnu o 28,4%

Nyní bude záležet zejména na tom, zda se podaří ochladit poměrně přehřátou ekonomiku Číny a také zda se naplní usnesení sjezdu Komunistické strany Číny o tom, že se musí celkově zlepšit podmínky pro život pracujícího lidu. To však nepůjde zařídit jen zvyšováním minimální mzdy. V následujících obdobích tak budeme moci pozorovat, zda komunističtí pohlaváři dokáží ubrzdit růstový expres Číny direktivnímy zásahy do jinak kapitalistické tržní ekonomiky. Hrozí například to, že v Číně zbude množství takzvaných bílých slonů, tedy kancelářských a průmyslových budov, pro které nebude využití a jež by mohly vyvolat krizi v sektoru investičních podnikových úvěrů. Také to, zda si i nadále bude většina Číňanů myslet, že komunisté řídí zemi dobře, daleko lépe, než by to bylo možné za demokracie. Mezitím si Spojené státy a Evropa natolik zvykly na levnější výrobky z Číny, že je otázkou, jak by zatřáslo globální ekonomikou, pokud by Čína začala výrazně ekonomicky zpomalovat nebo dokonce selhávat. Je dobré si uvědomit, že vzhledem ke státnímu dluhu USA a devizovým rezervám Číny se dá říci, že obě tyto strany disponují zbraní totálního ekonomického zničení protistrany. Evropa by po selhání Číny jako velkého dovozce, když před tím krizí zeslábl dovoz do USA tratila jistě také.

Tomáš Pilař, 12.7.2011, Liberec