eSeznam.cz

Pokud ovšem přijde o důvěru finančních trhů, může i samo pojištění dluhu dostat stát na kolena. Bankrot Řecka nebyl povolen a řešení, které se nyní na úrovni EMU a EU razí vlastně znamená, že za dluhy jednoho státu ručí státy ostatní. Tento trend, větší fiskální a politické integrace, ke kterému domnívám se politici a bankéři EMU a EU nedostali žádný mandát, má tak jako tak jen velmi sporná řešení. Jedním z nich je i nápad rozprodat některé Řecké ostrovy.

Podle Tomáše Sedláčka je dluh předzvěstí ztráty suverenity státu, neboť se jím stát stává závislým na svých věřitelích. Zejména když potřebuje dalšími půjčkami krýt každoroční deficitní financování. Důvěra věřitelů pak jednoho dne dojde a chtějí za státní dluhopisy nějaký hmatatelný majetek. Proto, že dluhy Řecka jsou obrovské, diskutuje se nyní o některých ostrovech. Ovšem je otázkou, zda by se daly státy trestat zmenšováním území za rozpočtovou nezodpovědnost a státy zodpovědné stejným způsobem, zvětšováním území odměňovat. Ovšem v současnosti jsou státní dluhy, byť by byly v řádech bilionů nehmotnou fikcí. Jedna věc je však zahraniční vlastnictví podniků, jinou by však bylo placení dluhů územím státu. Takový způsob v podstatě obchodu by na mapách a v očích občanů vypadal zřejmě dost agresivně a byla by to válka bez války.

Co však s obyvatelstvem takto získaného území. Kdo by vyplácel důchody a staral se o jejich elementární sociální zajištění, případně vybíral daně? Pro občana by zřejmě nebylo nijak výhodné, že má třeba SRN nebo i ČR někde ve středozemním moři malý ostrov? Ovšem zcela nesouhlasím s Tomášem Sedláčkem, že by České republice takový ostrov k ničemu nebyl. Domnívám se, že podnikatelé by si již s takovým druhem majetku státu podnikatelsky poradili a snad by nehrozilo, že jej ukradnou. Je však otázkou, zda by to bylo nějak výhodné taky pro občany ČR nebo jiného státu, který by takto nové území získal.

Finům, jež na majetek za dluh nejvíce tlačí, možná jde spíše o státem vlastněné podniky na tom ostrově. Samotnou podstatu problému to však neřeší. Problémem totiž je zadlužování. Role státu a ekonomiky nejsou zdaleka vyrovnané. Řecko nebo Portugalsko nejsou jediní kdo tím trpí. Touto nemocí, utrácet více než máme, trpí v podstatě západní civilizace. Podle ekonoma a člena NERVu Tomáše Sedláčka by třeba Čína takto ráda získala v Evropě bezcelní zónu. Měla by něco jako Hongkong. Ekonomika západu opravdu vykazuje problémy. Základním problémem je to, že žít si dobře a příliš nepracovat je lákavé obzvlášť pokud je šance, že dluhy zatáhne nebo za ně bude ručit někdo jiný.

A mezitím jde pojištění dluhů některých států nahoru a jejich ratingy dolů a k tomu s negativním výhledem. Ratingové agentury nevěří ani Portugalsku, že se mu podaří své dluhopisy prodat na finančních trzích. Nevěří, že země bude v dohledné době schopna snížit a stabilizovat deficit tak výrazně, jak to bylo specifikováno v podmínkách první finanční pomoci od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Pokud nějaký stát nedokáže prodat své dluhopisy za rozumných úrokových a pojistných podmínek a zároveň si potřebuje znovu a znovu půjčit na státní deficit, je to bankrot, ať to již budeme nazývat jakkoliv. Jinak by nebylo zapotřebí nyní řešit hmotné důsledky tohoto pozbývání státní suverenity. Nemuselo by se řešit kdo bude „exekutor“ a jakým majetkem se uspokojí věřitel, aby znovu půjčil.

Tomáš Pilař, 7.7.2011, Liberec