eSeznam.cz

Němci museli skousnout tvrdé reformy již za G.Schrödera, a celou dobu jim platy reálně rostly jen pokud se zvyšovala produktivita práce a celé ekonomiky. Nyní, když Německo a jeho občané dosáhli na určitý stupeň tržního blahobytu, by měli financovat nějaký penězovod do Řecka? Protože podle názorů obyvatel Německa právě Řekové mohou za to, v jakém je dnes Řecko hospodářském stavu. Naopak v Řecku občané zastávají názor, že váháním s úvěry právě Němci před rokem nechali Řecko naplno spadnout do spirály dluhové krize. Německou kancléřku Angelu Merkelovou Řekové jako zpodobnění zla přirovnávají k nacistům. Nový průzkum ukázal, že 84% Řeků o ní smýšlí vyloženě negativně.

Němci velmi rádi jezdí do Řecka na dovolenou a naopak 300 tisíc Řeků se v Německu usadilo po II. Světové válce a následné občanské válce v Řecku. Přes bývalé velmi dobré vztahy obou zemí dnes Němci na občany Řecka hledí s nepochopením. Domnívají se, že část jejich práce a peněz padne na zachraňování Řeků, kteří si podle nich většinu problémů způsobili sami. Někteří ale chápou, že poskytnutí dalších pomocných úvěrů je i v zájmu stability a klidu v Německu. Manažer distribuce Frank Grunwald (41 let) z Bonnu říká: „Jejich bankrot by měl na euro a celou unii velmi negativní dopad, což by velmi zranilo především Německo. Pomoc má ale smysl pouze tehdy, když se dohlédne na to, že Řekové opravdu dodrží úsporná opatření a především, že konečně sníží státní výdaje.“

I Německý tisk přisypává soli do tak již dost kořeněné mezinárodně ekonomické rozlité polévky. V médiích se totiž začala nastolovat otázka proč Němci platí Řekům důchody. Poukazování na výši průměrného důchodu v Německu a Řecku opravdu Němce do stavu klidu nemůže přivést.

Zatím je však u našich sousedů klid a rozhořčení daňový poplatníci nedemonstrují ani kvůli tomu, že pomoc možná zmizí v nenávratnu ani proti tomu, že bez Řecka by euro asi více zpevňovalo vůči dolaru. Většina Němců pak vzpomíná na marku, která by podle nich jejich pracovitost vyzdvihovala minimálně právě posilováním měny. Klid je to však pouze zdánlivý. Jak píše Der Spiegel, lidé se začínají ptát až nepříjemně konkrétně: „Lidé se ptají, odkud se bere tolik peněz na záchranu Řecka, když nikdy nebyly peníze na potřebné výdaje doma. U mnohých tak vzniká dojem, že členství v Evropské unii je v první řadě velmi drahá záležitost.“

Anketa názorů Němců, kterou vypracoval ústav Emnid skončila jasnými závěry. Proti finanční pomoci úvěrováním Řecka je 60% Němců. Pro je jen 33% a mnoho Němců téměř polovina si přeje, aby Řecko zavedlo znovu Drachmu, což by znamenalo vyloučení z měnové unie. Německo muselo ekonomické rány utrpěné v globálním propadu let 2001 a 2002 po útocích teroristů na WTC a jinde v USA řešit i za cenu poměrně bolestivých i sociálních škrtů. Další krize z USA sice dolů strhla i ekonomiku Německa, ta se však již nyní zotavuje a opět to nebylo zcela bezbolestné. Spotřební výdaje domácností se drží na stejné výši a občané už se nebojí peníze utratit a pomalu spotřebu zvyšují což svědčí makroekonomickým ukazatelům růstu. Za posledních 6 let klesla nezaměstnanost ze 12% na 7% a podle prognóz bude dále klesat. Stoupá i HDP a pro letošek se předpovídá růst až 3,7%. Lidé se však bojí zhoršení hospodářské situace Německa, zastavení růstu HDP, zhoršení svých vyhlídek na trhu práce a jiných souvisejících negativních jevů. Těch se obává až 44% obyvatel Německa.

Nyní však Němci kromě brblání na poměry již umějí i vzít své osudy do svých rukou a odejmout politikům některé rozhodovací právo, pokud s nimi nesouhlasí. Vláda musela vyjednávat s deseti tisíci naštvanými občany v případě přestavby nádraží ve Stuttgartu, která se občanům zdála nesmírně drahá a zbytečná. Nedávno názory a strach obyvatel ohledně havárie ve Fukušimě vyústil v překvapivý volební výsledek v Bádensku-Württembersku. V baště německého konzervativizmu po téměř 50 letech vlády CDU najednou zvítězili Zelení. Slovo „Wutbürger“, které z těchto přelomů vzešlo, asi nejlépe demonstruje nespokojenost obyvatel Německa. Politici to s naštvanými občany příliš neumějí a zkoušejí se to učit za pochodu. Výsledkem je leckdy třeba to, že politici jsou ochotni se vyjadřovat značně populisticky. Od Angely Merkelové, jež je sama původním povoláním kvantová fyzička by asi ještě nedávno nikdo neočekával tak rychlé „odsouzení“ jaderné energetiky Německa k zániku. Ovšem nyní je Merkelová vrcholovou političkou své strany a nemůže si dovolit co chvíli prohrávat nějaké volby.

Pokud se ale podíváme na dluhové problémy na periferiích eurozóny i na jejich nově navržená řešení očima daňového poplatníka nebo třeba očima seniora v Německu, nejsou ani tato řešení bez politických úskalí. Němci jsou si sice vědomi toho, že Marku jim nikdo jen tak nevrátí, ale to neznamená, že by se kvůli Řekům, Portugalcům či někomu jinému měli smiřovat s tím, že neroste kurz eura oproti dolaru a libře. A co se týče penězovodů z Německa, ty přece byly zakázány už při zrodu eurozóny. Politici také nemohou doufat, že by občané brali za své zájmy bankéřů soukromých bank, namočených v dluhopisech pochybné hodnoty. Stávajícím politickým stranám by se také mohlo stát, že pokud nebudou naslouchat hlasům občanů, najdou si občané strany úplně nové, takové, které prosadí opravdová řešení jejich problémů a obav a nebudou je jen překrývat a odsouvat. Závažné také je pokud si uvědomíme, že si lidé nemusí až tak nutně vybrat strany úplně demokratické.

Tomáš Pilař, 30.6.2011, Liberec