eSeznam.cz

Každý, kdo bydlí v nájmu v majetku města Liberec, by si proto měl uvědomit, že jen velmi těžko sežene nějaké podobně kvalitní bydlení navíc za zcela netržní ceny. U osob zdravotně postižených je tak často jedinou další možností bydlení v nějaké formě pod ústavním dohledem. Pokud tedy OZP nezvládá ani nájemné v nájemním bytě speciálního určení, jen těžko má například na zálohu tří nájmů. Zároveň si s sebou do nového působiště nese dluh vůči magistrátu z nezaplacených nájmů a úhrad za energie. Výrazně levnější bydlení sice v Liberci sehnat lze, ale pouze vlastnickou či družstevní formou za ceny okolo milionu korun za 2 + 1 na sídlišti s nevyřešenou bezbariérovostí a v zimě leckde metrovými závějemi.

Též spory se sousedy mohou přijít draho, a to nejenom pozváním k přestupkovému řízení a pokutou, ale i postupnou ztrátou schopnosti vůbec bydlet někde mezi slušnými lidmi. U některých romských rodin je nutné pravdivě konstatovat myšlenkovou nepřipravenost na bydlení v nájemním domě s byty 1. kategorie. Elektrický vařič, jeho obsluha a kontrola jsou i dnes pro některé občany zřejmě nad jejich možnosti chápání. Před nedávnem v našem domě bydlela starší paní romského původu, která dvakrát málem podpálila dům, neboť nebyla schopna právě vařič obsluhovat. Problémy měla i s lékařkou, již si pletla se zdarma telefonní budkou. Nějakým záhadným způsobem jí do péče byly svěřeny 4 děti její dcery. Po jejím úmrtí všechny děti skončily v ústavu či diagnostickém a převýchovném zařízení, kvůli záškoláctví a jiným problémům. V Libereckém kraji bylo NSF posuzováno celkem 26 sociálně vyloučených lokalit, ve kterých žije podle odhadů zhruba 2 000 až 2 500 romských obyvatel. Majoritní obyvatelstvo však také žije v sociálně vyloučených lokalitách, které ovšem nejsou tak snadno identifikovatelné. Úřady města či kraje leckdy nemají jinou možnost, než rozvětveným rodinám, které nejsou schopny pochopit systém placení nájemného a vyúčtování plateb za energie, nabídnout nějaké polorozbořené stavení na okraji některé z obcí. Proto, že nalévání peněz do těchto rodin a pokusy o výchovu k finanční a jiné zákonné odpovědnosti bývají neúčinné, vznikají tak různá gheta vlastně přirozenou cestou.

Ani OZP nebývají vždy otevřené dobrým radám, například pracovnic pečovatelské služby a nabízené formě pomoci, třeba formou kurzu pro zlepšení finančních schopností. Občas mi až zatrne, pokud slyším, že se někdo ze zdravotně postižených domnívá, že na něj čeká někde jinde skvělý byt i s prací, když dosud vydělával 2 200 korun hrubého. Na pováženou je i nechuť a lenost OZP se něco nového učit v souvislosti s tím, aby mohl těžce tělesně postižený člověk obstát na pracovním trhu, byť je tento trh v tuto chvíli z hlediska mzdových nákladů až 100% dotován.

OZP si leckdy nejenom neuvědomují závažnost změn, které zřejmě od 1.1.2012 v zaměstnávání zdravotně postižených nastanou, ale v podstatě trvají na domněnkách, které nemají ověřeny a které jsou schopny fungovat jen v jejich hlavách. Osobně se domnívám, že pokud si OZP nárokuje právo na práci nemanuálního charakteru, měla by si průběžně udržovat schopnost studia, a nikoliv hořekovat nad jednoduchou činností u počítače, již jako zaměstnání vykonává po dobu pěti minulých let. Patří k tomu i schopnost nalézt si práci prostřednictvím internetu a naopak nebýt otráven hned po druhém či třetím nezdaru. Za zcela humorné pak pokládám, pokud si někdo všimne po dvou třech letech, že jeho zaměstnávání není korektní. S tím, jak se schopnější a někdy pouze majetnější či šťastnější z nás přesunuli do vlastnické formy bydlení zároveň v bytovkách pro OZP razantně klesl počet osob, které jsou schopny sehnat práci i někomu jinému.

V romských komunitách byla v několika nemálo uplynulých letech mnohem efektivnější cestou k získání peněz návštěva sociálního úřadu než časově daleko náročnější pokusy sehnat a po té si udržet práci. Nyní je pak snaha Roma, stejně jako jakéhokoliv jiného občana, sehnat práci s pět let starým zápočtovým listem již jím vnímána jako diskriminace od zbytku společnosti. Takový člověk si leckdy vůbec neuvědomuje jak zásadně klesly jeho pracovní a životní návyky do leckdy zcela nepoužitelné podoby.

I v bydlení tedy jako jinde platí základní tržní mechanizmy. Pokud někdo namítá, že se staví málo levných sociálních bytů, měl by se pokusit nejprve takovou kategorii definovat například i z hlediska použitých stavebních materiálů a technologií. Navíc je jen otázkou času, kdy budou i velcí developeři donuceni tržním tlakem stavět byty nájemní. Tato doba už pro některé dokonce nastala. Zrovna tak radnice a magistráty měst byly donuceny okolnostmi dávat byty nájemníkům i z řad OZP i Romům z počátku jen na dobu určitou. Právo v České republice je poměrně pomalé, a doba čtyř let, než se podařilo dříve nájemníka s nájemní smlouvou na neurčitou dobu odsoudit k vyklizení bytu, nebyla únosná. Protože mnoho měst a obcí je již teď zadlužených až běda a nemají dost peněz na výstavbu, na Slovensku se nejlépe osvědčilo za peníze EU a ESF poskytnout Romům pozemky a materiál, a práci si musí zajistit pod dohledem inženýrů sami. Jedině tak si nového bydlení váží a zvolená dispoziční řešení zároveň více odpovídají jejich potřebám. Zároveň se však musíme smířit s faktem, že i ve městech západní Evropy gheta a slumy jsou a budou, neboť cesta vedoucí přes vzdělání je dlouhá a trnitá.

Další cestou pro část Romů s nikam nevedoucí pasti nezaměstnanosti a dluhů by mohla být nějaká pozitivní diskriminace v zaměstnání. Například 10–25% příspěvek podnikateli, který zaměstná uchazeče o práci z řad tohoto etnika. Vzhledem k tomu, že národnost či etnikum si může podle listiny základních práv a svobod... Kdyby takový příspěvek byl, nejspíše by hrozily časem zajímavé absurdity, ale dost možná by se podařilo romské etnikum konečně nějak sečíst. Protože jakékoliv R byť malé v databázi Úřadu práce je označeno za diskriminaci a bylo zakázáno. Proto jsou známy jenom odhady nezaměstnanosti a nikoliv tvrdá pravda. Z problémů ve Šluknově, Rumburku a jinde bych rozhodně nevinil vládu nebo škrty v rozpočtu. Na vině jsou mladé i starší kriminální živly a extrémizmus jak mezi Romy, tak mezi majoritním obyvatelstvem.

Tomáš Pilař, 5.9.2011, Liberec