eSeznam.cz

Všichni tak skončíme, ale záleží na začátku. Ten můj?

Celý svý dětství prožila se zavřenýma očima. Neviděla jsem, co se kolem mě děje,

ale pak jsem najednou prohlédla. Viděla jsem opravdovej svět.

Jako Každý jsem si se svými rodiči moc nerozuměla, ale u nás to byla katastrofa. Nevnímali mě a pak přišlo to s mým dědou, ale o tom až později.Zajímala je jen ta podělaná škola.

A pak přišel on, světlo mýho žití, princ na bílím koni. Chtěl si mě odvézt. Pryč, daleko. Nechtěl se vracet, stejně jako já.

Ta doba s ním, pro mě znamenala to nejlepší, co jsem kdy zažila. Neltuju ani jediné vteřiny strávené sním.

Sem tam mi hlavou bleskne nějakej ten mejdan,ale nejintenzivnější  stopou v mý paměti jsou pocity. Všelijaký různý  stavy.

  Když si to uvědomím, opravdu jsem nežila jako normální člověk. Žila jsem jako bytost z jinýho světa.

A víš co človíčku, oni, rodiče, vůbec mě nehledali. Věřil bys tomu?

Ta idyla netrvala dlouho. Michal se změnil a já dodneška nevím proč. Byla to moje chyba? Prostě mi jednoduše oznámil, že mám vypadnout z jeho kvartýru a jít si kam chci.

Až teprve v autě toho chlápka jsem si uvědomila, že jsem skončila na ulici. Myslela jsem si, že když se to Michal dozví, bude žárlit a vrátí se ke mně.

Z počátku mi z toho co jsem dělala bylo fakt blbě, ale moje tělo stále něco potřebovalo.

Něco, fet!!!          

Za celý ty dva roky, který jsem takhle, zabila, jsem ani  jednou jedinkrát neuronila slzu. Až tenkrát v létě. Kšefty nešli, policajti řádili v ulicích, byla jsem na dně. Teda bez fetu.

Potkala jsem anděla. Pravýho božího anděla. Usmál se na mě, pohladil mě po vlasech a slíbil, že už to brzy  přejde.  A pak odešel. A mě bylo skvěle.    

Po dlouhý době jsem zase začala věřit. Věřit v lidskej život. Jenže to celý bylo jen v mých představách.

Až teprve šedivej sympaťák v bílím plášti, ktertej na mě koukal jako vejr a kroutil hlavou, byl ten, kterej mi ještě mohl pomoci.Sáhl mi na ruku a vyslovil jedinou  otázku: ¨Proč to všechno.  Ale jak na mě sáh, škubla jsem sebou a znovu jsem to všechno viděla.

Zneužili mě. Teda byl jen jeden, ale vod něho bych to nečekala. Byli  prázdniny a já byla u mýho dědy!!!

Během tý jediný noci se toho stalo tolik. Nebyla jsem schopná vůbec ničeho a pak, když jsem  přišla domů, matka tomu všemu nasadila korunu.

Zbila mě, označila  za lhářku a vykopla z bytu, že prej už mě nechce nikdy vidět. Jo, je pravda, že táta měl snahu něco řešit, ale je to slaboch. Matce vždycky podlehl

No a zbytek už znáš. Ten doktor na mě pořád koukal a kroutil hlavou. Řekla jsem mu všechno. Tak jako tobě můj neznámý človíčku. Ten doktor mi řek, že mám AIDS a to v dost akutním stádiu.

Co s tím? Je mi 17 a nechce se mi umřít. PROČ? Kde jsem udělala chybu ?A kde ti druzí?

Ještěže měl ten anděl pravdu , že už to brzy skončí.
Kolem mě je prázdno. Někde přede mnou se zavírají dveře.

Za chvíli už bude tma!!!!

Magda Majo

A přesto se trápím

Jsem šťastná a přesto se trápím,

V slzách často se utápím.

Mám milujícího muže vedle sebe,

který kdyby mohl

snesl by mi modré z nebe.

Za něj měla bych děkovat bohu,

být vděčná, že jeho jméno nosit mohu.

Já se však přesto trápím.

Mé trápení jmenuje se touha,

touha po děťátku.

Kdyby osud dopřál nám jen trochu obyčeného zdraví,

byli bychom oba určitě Ti praví

adepti na role rodičů.

Kdyby usmálo se na nás štěstí v podobě profesního uplatnění,

pak v našich srdcích došlo by k výraznému rozjasnění.

Naše touha po děťátku mohla by býti naplněna

a moje duše od bolesti konečně uzdravena.

Až rozezněl byse našim bytem dětský smích,

splnilo by se to největší ze všech přání mých.

Nikdo by z mých úst už nikdy neslyšel ta bolestná slova.

Jsem šťastná a přesto se trápím.

                                                                                     Magda Majo