Jířa
|
JířaVzhůru na prázdniny! Bratříčku červne, dávám ti vale, teď příjdou tví rozmarní bratři -červenec, srpen si říkají: měsíce jak se patří: plní slunečního míče , teplých vod pro koupání a lesů a strání stvořených pro létání
Červenec se srpnem sálají radostí; štědře nás oba pohostí, jak se patří, rozmarní bratři
...začíná doba her a smíchu. Na známky z vědomostí začne padat letní prach "Joo, teď je čas jiných učeností;"mávají na nás letní dnové
...jsou ale pěkní vykukové; v znamení mají pohádkové noci plné hvězd a dny mají plničké toulání, neznámých cest, objevů, dovádění a lásek pošetilých
Je léto,čas malin zrání.....
...Bratříčku červne, co jen ti dám na rozloučenou? Jahodů vůni, rybníků stříbrných v nich pletenců ze slunečních paprsků, luk a strání s vůní prvně pokosených trav
...Za rok nashledanou,příteli červne. přijď zase mezi nás Buď zdráv! |
 |
 |
 |
|||
Země je náruč otevřená do světa
tulák je jednou z souřadnic
Kdo neokusil nemá nic
prázdnota zbývá, nicota
Zbytečně na sebe navléká pestrý šat
falešný lesk a světlice
 Není nad vůni cest všech řad  vonících ohňů, svit měsíceTen zamkne den, sen pod hlavu ti složí
kde voní zem jenom svým humusem
Dvořím se tulákům a sním
 jednou s nimi též okusím jak jde se vpřed k slunci
Jak chutná stmívání, ucítím v dlaních, v očích, ve vlasech
líbání větru, slunce i deště
   ještě jsem se nenabažila, živote!
|
|||||
 |
 |
 |
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
jako v té pohádce i ty...., se svými bratříčky u vatry sedíte, kyje si předáváte, ...a nám, lidem hlav motáte: Ač bratříček, leden v svém rozpuku plné síly je, větry duje, mrazů láká po měsíci prosince ledů nalámal, jakoby Marušku z pohádky zval zde, v horách Krušných " Pohlédni! Paseky jsem ti část vyklidil, kvítečků bělostných zasyl na planince, ...zdali na jahody brzy přijdeš?" Snad ještě únor moudrým bude, bílým... Však prosinec, bratříček bohatě nás hostil, když stromům, pláním bohatě závějí rozdával, jiskřivým příkrovem spoutával kraj... Pak kyje dostalo se tobě; začal nový rok, co lidé počítají Sedl sis na nejvyšší sed, - ledne, bratříčku měsíčku ... ...ještě únor, březen budou; A od tebe zas rok půjde schod po schodu k odečtu narůstat. Zdalipak bílý únor pole posílí a březen, zdalipak za kamny nás ještě podrží? Jak jaro pospíší ke strži zimu? K lepšímu rozsype brzy víc a víc zlatých nití? Hvězdice stříbrné zas padají závějemi propletené zlatou nití přestože slunce se sytě snaží zmocnit strání, lesů, střech a chodníků. Potichu upíjí, jen zvolna, z ledna, bratříčka svlékat pokoušit se šat. Moudrá Mařenka dobře ví: Netřeba ještě pospíchat. To Holena pro jahody ráda by ji hnala, do mrazu hledat ...zmrznout ve Sněhurku bílou: Hloupá;nic vůbec neví o zimě; neví, že s jarem i tak by opět roztála To zatím sněženky chystají svůj jarní šat, kočičky jehnědů se do pupenů choulí. Bratříčku ledne, jenom nic uspěchat! Máš v rukou kyj, v něm moudrost času ...schouli se opět do zimní ho spánku a jaru nechej navlékat se v klidu pro okrasu jenom nespěchat...
|
|||||
|
|
|
Bratříčku ledne...| Komentáře | 0 |
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
Tanec sněhové vločky
Já,vločka sněhová
tančím nocí tma do mně boří se s tisíci hvězdami a měsíc ponořený do mých řas střádá mrholení zatímco jemné chvění vánku hraje mi stříbrnou tančím s tmou oblohou vířím se točím se, točím se, točím.....
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
 Jedna vločka,druhá vločka,třetí, čtvrtá za ní letí, letí, letí... Jako bosorky, které vítr prohání nesou smetí; Studí do dlaní a nos nutí k pčíkání: Zaříkání na ně neplatí. Však jsou dítka povětrná báby metelice. Vyhnala je z nebeského domu převelice ušmudlaných lící K tomu přidala jim černých, těžkých cárů nevítaných darů; Projít očistcem co nazývá se Zem. Po nich slétnou lehká, bílá peříčka . Rázem se zem dočká bělostného hermelínu rozplakané větrnice rozpustí se v jejich stopách;Inu, máme zimu konec šprýmů.....
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
kapitola:IIIZatímco moje dětství se uzavíralo s příchodem našeho setkání tvé se začalo otevírat, když jsi uslyšel, že budeme mít dítě.Nikdy jsi neměl dětství co pamatuješ. Měl jsi své koně a svůj svět. Pravda, někde v počátku byly klukovské šarvátky a...S bráškou jste měli svou partičku průšvihářů. Ale ano, byl jsi správný kluk, dá-li se tomu tak říci. Já naopak byla uschovaná mezi své panenky. Neměla jsem nikoho, jedináček uzavřený v zlaté kleci. Samota: takové tajemné slovo. Milovala jsem lidi, ale víc jsem milovala přírodu. Milovala jsem trampy. Copak panenky chodí trampocvat? Panenky jezdí na rekreace a učí se vybranému chování. Milá babičko, to u tebe mi bylo volno. Bydlela jsi na vechtru a kol kolem pole a louky, a já ze vsi šlapala za tebou a byl to můj maličký tramský výlet. Ve vsi bydlela druhá babička. Ta mě vodila do pohádkové říše. Nemohla chodit, šlo jí to ztěžka. O to víc jsme si povídaly. Prý byla zlá: Určitě ne na mně. I ona měla svůj svět.Udřená ženská, která nestihla prožít lásku ani dvou synů. Ty jí dovedla válka už na počátku, jako jí vzala muže dřív než stačili prožít první opravdový cit. Jen dva syny ...ti jediní zbyly snad z pomílení láskou. To se nikdy nedozvěděla. Má dospělá dcera mi připomíná, že se blíží termín jejího porodu. Vrátila se s mužem do naší polosamoty brzy po svatbě. To ten její chalanisko vyrostlý v zápecí vesnice nemohl unést svět města kam mi utekla hned po vyučení. Mám je vedle sebe, a nemám. Žijí si svůj život. "Brzy budeme babička a děda:" připomínám ti s úsměvem na rtech. Možná se oba vrátíme do dětství. Také se usmíváš.
Když se narodila, zamrzelo tě, že to není vytoužený syn. Nedával jsi mi to znát,jen jsem to cítila. Byl jsi k ní něžný a pozorný.Ale byl jsi nesvůj. Utíkal jsi do stáje jak jsi mohl.Mrzelo tě, že nezdědí tvou lásku ke koním. Zatím ale naopak,i když se stala jen kočičí a psí mámou. Co jsme měli doma zatoulaných zvířátek! Naštěstí brzy po ní přišlo další těhotenství, které ukázalo, že nám dá syna. http://feeds.feedburner.com/StoRokSamotyVechch /kde si můžete průběžně číst a uvítám připomínky
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
Hej, milý koníčku, máš v očích hvězdičky, ty, které co vločky sněhové snesly se v noci na zem. Celou ji přikryly měkkounkým kobercem... I tys je rázem roznesl kopýtky, i ržáním- párou jsi zprávu tu přeposlal do nebes: Dnes napadl první sníh: Máš v očích jeho hvězdičky, vločky sněhové, bělostně mechové. Zima se snesla na zem... 
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
Začíná padat déšť co sníh peříček jemných Nebudou víc než kačenky
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
Když Lubica ještě spala růžovou si malovala nad městem.; házela jí do obláčků ptáčkům co se budili: Vlašovičky,jiřičky i holubové písničkou jí zdobily : "vrků, vrků:" šeptal holub komínu:"Koukej, střechy mají také ráno, tančí slunci na pozdrav. Také ono chvátá říci."Lubi, na tvé spící líci usedlo jsem jak ten splav tam za městem co bzučí v sadě: ulehlo jsem vedle tebe; jako na zahradě stera kvítí. Červánkově svítím ...Dobrý den 
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
Stáří: malinké semínko zapadlo do země a když zvědavé vystrčilo hlavičku zasčalo sahat po nebi a začalo roztahovat větve – své ruce po všem kolem sebe chtějíc vše uchopit do svého vědomí. Jeho tělo obrůstalo kůrou do níž se zapisovaly všechny události Strom moudřel a košatěl. Věděl jak krásný je svět přes všechny vánice, sluneční žáry Tak je to i s člověkem jeho bohatý život ho naplňuje růstem jeho kořeny nabývají na síle do srdce jako do mízy zapisuje život a sám o sobě je šťastným pro všechny kolem že JE vším v jediném kmenu co vydá své plody 
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
Popelko, ze sna se probouzíš v noc tmavou:spí v ní ráno Valčík co snem tě vede šeptá ti:“přijde hned tvůj princ z pohádky…“ - Tvrdé řádky povinností stínají naše sny, trhají přáním křídla jak motýlům; s podzimem řídne jejich let. A zas už s večerem navlékáš snění v hedvábné ošacení ; zas valčík, světlo stera svící a princ; vedou tě pro zázrak. Z popela oříšek, z hrášku střevíček; pohádka v ples se změnila a ty jsi opět tančila krásná…
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
 Nevěříš?
Poslední zbytky poupat
ještě chtějí lákat čmeláčky.
Máš stále krásný, barevný šat;
Co na tom, že sníh už dotkl se tvých skrání? Straníš se zimy. Stárnout se ti nechce. Už jsem sklidila tvých plodů, k odpočinku nadýchla jsem hlíny,  abys lepším dechem mohla spát.
Začíná listopad.
Dušičky přicházejí
a ve tvé tváři je stále ještě touha
být krásnou a vonící.
Snící zahrádko, uspávám tě zaklínáním:
S jarem se sejdeme, má paní,
teď přeji zvolna usínání…
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
 U mlynáře na zápraží slunce na pavlači sedí- hledí do oken: Dobrý den má zlatá zrnka, kde jste se tu vzaly? Z obilí se vysypaly, milé slunko. Dobře jsi je hlídal. Jak jsou pěkně naducaná; pan mlynář se díval. Mouka je z nich krásně bílá, chleba bude ze zlata. Děkujem ti, sluníčko, že je díže bohatá!
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
Zahrádko, spíš? Víš-li ty, že podzim už přišel? Nevěříš? Poslední zbytky poupat ještě chtějí lákat čmeláčky. Máš stále krásný, barevný šat; Co na tom, že sníh už dotkl se tvých skrání? Straníš se zimy. Stárnout se ti nechce. Už jsem sklidila tvých plodů, k odpočinku nadýchla jsem hlíny, abys lepším dechem mohla spát. Začíná listopad. Dušičky přichází a ve tvé tváři je stále ještě touha být krásnou a vonící. Snící zahrádko, uspávám tě zaklínáním: S jarem se sejdeme, má paní, teď přeji zvolna usínání... 
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
Povídaly babky věže, že jim "kosti" asi vržou: Nedivme se- století, to už něco ucítí. Kočka vlezla k hlavní věži, věži kostelní a teď její smích na náměstí vnikl: " To je přeci věžní kohout co nastydle zavolal pana Větra od Podzimu: Posuň ruce na hodinách!!!" Frrr, a zase frčí dál... 
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
Anotace: urousaný strýci, vlečeš za sebou roztrhaný šál Neptám se tě, znavený když vlečeš za sebou
urousaný šál: Hýřil jsi příliž, když rozdával jsi poklady léta jenom tak, nazdařbůh; pouštěl jsi po větru, tom prostopášníku co prohání se světem zlato a diadémy, svlékal jsi chvatem z nich stromy jak ženy do nahých kmenů a pročesával jsi jim větvoví. Nepovím ani jak moc jsi hltal poslední květní poupata a pálil trávu do tlení; Jsi stařec znavený a vyžilý. Ještě chvíli budeš mezi náma než spolkne tě zima. Dáma, která konečně přinese odpočinek i od tvých roztrhaných cárů, které opět všude trousíš a vlastně za to nemůžeš. Bylo ti dáno sklízet co rok zasel. 
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
 Sedla jsem si - šero bylo: Vše se ve mně probudilo , že prý verše vysypou se z rukávu; stavím na kávu. Slovíčka mi skáčou jako míčky, že prý do básničky ať je poskládám. Copak míčky srovnat se kdy dají? A tak verše nazpět usedají; - čekají, až začnu o nich psát. Chudáci, to ještě neví, že než na ně přijde řada budou nejspíš spát...
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
dotyky mrazíku: Už si paní Mrazilka rozestřela první šál na klíně Země usedla
a svým dechem nakreslila na květy chlupaté kožíšky.
Je to jen malá družička Zimy
a už umí páchat první škody;
přitom jsou obě tak krásné!
když se vše zahalí do bělostné nevinnosti
září.
       Kdo by hádal, že mnohé zmaří?
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
Povídaly kačky co nového ve světě: Dostaly jsme novou lázeň; Koukněte!!!
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
|
|
|
|||
 přišly ke mě na návštěvu přes PC obrázek; malé šibalky: Vše je jim odpuštěno....
Jedna myška, druhá myška jukly na mně z pelíšku: Koukej jaká máme očka ; v svém chlupatém kožíšku pěkně čistém, pro princeznu co má hvězdu na čele z fota do myšlenek tvých poskakujem vesele. My jsme myšky, - ďáblík v těle, kdo by se nás bál; vesele ti zapištíme svou písklavou písničku do veselé nálady přisypeme trošičku drobků smíchu od lesa: A´t si klidně prší zasmušilá nebesa, kočky budou spát;
Na rošťárny při neděli jdeme: Tancovat!!!
|
|||||
|
|
|
| Komentáře | 0 |
Strana 1 z 3
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 Další > Konec >>
|
||
 Vyhledávání |
||
|
||
| Nejnovější články |
Nejčtenejší články |
|
| Poslední komentáře k článkům |
||
|
||
| Z Diskuse |
Z Bazaru |
|
|
||
| Dotazník k nekorekci |
Dotazník k webu |
|
| Náhodné obrázky z naší Galerie |
||
 17-1-Jeruzalem-10  17-2-Zahrada_pastyru...  19-3-Uroven_more-01  15-2-Nazaret-04 |
||
|
||
