z lesní pěšinky II.
kaštánku, kde ses vzal?
Z aleje, ze stromu přistál jsem
v nedaleké trávě,
z peřinky, bílého kvítku jsem se vyklubal,
z bodlinek kabátek navlékl jsem si.
Tak jsem v klidu zrál
až vítr přilétl
a snesl mě na zem...
Můžeš si se mnou hrát
nebo mě malovat
jak se ti líbím.
Slíbím ti, že zbudu jen pro tebe.
Ze stromu, stařešiny co dub si říká
uprostřed cesty do lesa
houf dětí slétá se s podzimem na zem;
v čepičkách s bambulkami
se kolem rozsypaly,
když na honěné s větrem pospíchaly o závod.
Teď unavené čekají; komu že přijdou vhod?
Z šípkového keře:
Nejdřív byla poupata: To malé princezny oblékly růžový šat:
nechaly rozevlát sukénky do krásy;
vítr, déšť s nimi zápasil, chtějíce jim je odebrat.,
až plátky sukének odpadaly.
Princezny šípkové se nahé začly v sluníčku stydně červenat.
Co ony ví jak my jsme rádi,
vždyť sluším jim!
S podzimem nám prý dají ochutnat...
Jedna šiška, druhá šiška od pichlavých rodičů
spadly na zem jedním rázem:
chtěly si s větrem hrát.Utichnul;
" Já jsem z jedle
a já zase smrková.
Ten vítr se ale zachoval,
když nás tu nechal být"-
"Tam co sedly jsme si zůstanem spát
dokud nám semínka neuberou síly
a za rok nepoví jaké jsme byly...













