Nizozemský kreativní ředitel reklamního oboru a otec rodiny se třemi dětmi, Tim Voors (nar. 1972), naplňuje svoji touhu po přírodě, svobodě a nezávislosti na dálkových trailech. V roce 2016 podnikl pouť proslulou a náročnou Pacifickou hřebenovkou, procházející v délce 4 265 km třemi americkými státy, od Mexika až po Kanadu.

Na půlroční zdolávání Pacific Crest Trail ho poháněla potřeba odtrhnout se od práce před monitorem, poznat svět, zažít dobrodružství v přírodě, spoléhat sám na sebe, čelit strachu z výšek i samoty „a možná i znovu objevit sám sebe“. Vzpomínky z hřebenovky uvádí traumatickým zážitkem, kdy ochromen hrůzou přečkával bouři s blesky v nouzové chatce na Mount Whitney (4 421 m) nejvyšším vrcholu pohoří Sierra Nevada. „Duševní cesta, kterou jsem musel ujít, představovala asi tu nejtěžší výzvu ze všech, protože má motivace a příčetnost byly v pohoří Sierra Nevada denně zkoušeny.“

Autor neskrývá svoji zranitelnost, bolest ani vyčerpání a potvrzuje, že hřebenovka vyžaduje nejen sílu překonávat útrapy, ale především psychickou odolnost. Dělí se o radost i údiv nad syrovou divočinou, kterou současně vnímá ne jako „synonymum pro romantiku a krásu, ale pro nehostinnost, bolest strach, sucho a nebezpečí“. Přesto okouzlen „tiše naslouchá jemnému vzdychání větru ševelícímu v trávě“, prožívá štěstí ze svobody a obohacující samoty, a zároveň si cení setkání se zajímavými lidmi z komunity hikerů, s nevšedními životními příběhy.

Na „nejkrásnější túru na světě“, vyznačující se duchem pospolitosti, vyráží tisíce lidí, dokončí ji však v průměru desetina. Někteří se záhy vydávají zase na další trasy po celém světě. Také autora posedla tato závislost, když při celodenní chůzi zakoušel aktivující směs hormonů „produkující nádherný pocit, který je stejně návykový jako jakákoli tvrdá droga. Je to nepopsatelný pocit, stejně jako když jste zamilovaní“.

Tim Voors, s chodeckou přezdívkou Van Go, vypočítal, že ušel celkem šest milionů kroků a denně zdolal od jedenácti do šedesáti čtyř kilometrů v různorodém, většinou náročném terénu za extrémních podmínek. Kromě líčení zážitků z putování či setkání s dalšími hikery poskytuje praktické rady, nač je třeba se připravit, čím se vybavit, kde přenocovat nebo doplnit potraviny a další potřebné informace, jak se na cestě chovat a dodržovat daná pravidla. Knihu obohacuje svými úchvatnými celostránkovými fotografiemi a ilustracemi, nechybí názorné mapy s vyznačením trasy.

Je povzbuzující sledovat, jak se Voorsovy zápisky zpočátku drsného seznamování s hřebenovkou plné obav ze zkoušek pozvolna proměňují díky nabytým zkušenostem, sebejistotě i zřejmou proměnou jeho samotného. Ačkoliv na konci prožívá štěstí ze zvládnuté cesty, jen těžko se s ní loučí. Podobný pocit má i čtenář, kterého si Voors podmaní nejen autentickými zážitky o „skvělé samotě“, ale také svojí upřímností, otevřeností a sdíleným poznáním.