Novinářka a spisovatelka Bára Nesvadbová se ptá respektované filozofky, fenomenoložky a profesorky etiky Anny Hogenové na smysl našeho bytí žitého v pravdě.

„Co by vás zajímalo, Báro?“ „Pravda, Anno.“ zaznívá v podtitulu knihy. Pravda je téma, jemuž se věnuje nejen úvodní kapitola, ale prolíná se i do témat o ženách, světě, smyslech a sebelásce. Anna Hogenová vnímá její důležitost „Nejvíc ze všeho na světě. Pravda a bytí světa nás a všeho, co ve světě je. Pravda je totéž co bytí. Kdyby pravdy nebylo, není nic. A dokonce není ani to nic. Žádný význam.“ Zdůrazňuje, co je v člověku posvátné, přesahuje ho i naplňuje poznáním, kdo je a jaký je smysl jeho života….

Zamýšlí se kriticky nad současnou dobou, která sice lidem rozšiřuje možnosti využitím technologií, ale „Člověka neposouvá v tom, co je mu dáno jako podstata, v té důstojnosti. Proto v dnešním světě důstojnost chybí, stáří překáží, krása musí být vždy jen sexy, umění musí sloužit trhu, univerzita ztratila důstojnost už dávno, stala se z ní jen normální firma řídící se digitálně, trapně. Co bylo nevýslovného, hlubokého a důstojného, tam už není. Svět se proměňuje na velikánský počítač, kdy lidné jsou určení k plnění povelů, které k nim přicházejí.“

Má oprávněné obavy z digitalizace, která proměňuje myšlení a vzdaluje ho vhledu do podstaty, jež je „ve vzdělanosti ze všeho nejdůležitější“. Upozorňuje na nebezpečí manipulativní lži, jíž jsou lidé ovládáni. Dříve byla známa pod názvem sofistika – chytré lhaní –, jemuž se dnes přisuzuje zcela jiný význam.

Anna Hogenová hovoří s Bárou Nesvadbovou také o tíze života, kdy „své běsi uzavíráme do 13. komnaty“, což nám brání otevřeně přijímat svět. Vysvětluje, co nás formuje, jak krize nabízejí možnost se poznat a zmiňuje rovněž nevyužitý potenciál géniů u lidí, v nichž neměl možnost být probuzen, neboť pro jejich životy toho nebylo potřeba, anebo nebyli rodiči podporováni ve studiu. Neopomíjí ani umění být sami v sobě šťastní, což se lidem nedaří, když k tomu potřebují vnější věci, uznání či pozornost. „Uspokojují tím svoje potřeby, aniž by uspokojili tu zásadní“.

Dotýká se mnoha dalších životních otázek, vrcholících poznáním bytí v Pravdě, umění nechat se obdarovat tím, co k nám přichází bez příčiny. „Žít v pravdě je jediná možnost, aby člověk pocítil lehkost života a uměl vnímat věci kolem sebe v jejich pravdivosti.“

Studenti a čtenáři, kteří Annu Hogenovou znají, si dokonale vychutnají cenný přínos rozhovoru. Prospěch v něm naleznou i ostatní, pokud jim nebude na překážku místy až přemíra termínů filosofického směru fenomenologie či odkazů na citáty či učení jejích zakladatelů a stoupenců, jimiž se Anna Hogenová přesně vyjadřuje ke všem otázkám, které Báru Nesvadbovou i čtenáře zajímají.