Moje Pacifická hřebenovka

Monika Benešová
Ze dna až na vrcholky hor

V šestadvaceti letech se Monika Benešová rozhodla radikálním způsobem změnit svůj život. V květnu 2017 se vydala na jednu z nejobtížnějších pěších tras na světě, na 4 300 km dlouhou Pacifickou hřebenovku, kterou dokončí jen desetina hikerů. Vede z Mexika přes Kalifornii, Oregon a Washington.

Trasu Pacific Crest Trail, vedoucí z Mexika přes tři americké státy a končí v Kanadě, podnikla po předchozí zkušenosti s poutí do Santiaga de Compostela. V té době zápasila se svými zdravotními problémy a byla přesvědčená, že právě zdoláním obtížné cesty se jí podaří vyrovnat se i s nimi. Nejprve šla spolu s kamarádem, ale koncem července se jejich cesty rozdělily další dlouhou, náročnou etapu musela zvládnout sama. Překonávala rozlehlou poušť, zdolávala horské pásmo Sierra Nevada včetně nejvyšší hory Spojených států (mimo Aljašku) 4 421 metrů vysoké Mount Whitney. Kromě náročného terénu se musela vypořádávat s nepřízní počasí a nečekanými nástrahami. Setkala se s hady, sklípkany, medvědy, do očí hleděla i pumě. Krizi a chuť to vzdát zažívala každý den. „Dřu a strašně mě to bolí.“ Přesto ji vnitřní sila poháněla dál. „Znovu jsem lezla na třítisícovky, bojovala s požáry, s počasím.“ Ale chvíle, jako třeba ty po výstupu na jedny z nejhezčích hor Goat Rocks a pohled na divokou krajinu jí dodávaly novou sílu. I když byla každý den vyčerpaná, držela se receptu jít dál! Nevyhnula se zranění, omrzlinám, ale nic z toho ji neodradilo od touhy pokračovat. „Sáhla jsem si na dno a bolestí jsem proplakala většinu cest. Ale znovu a znovu jsem zdolávala všechny hory i údolí.“ Pokaždé, když byla na konci sil a dál už nemohla, jí hlava dokázala, že může ještě desetkrát tolik. V knize vzpomíná také na lidi, s nimiž se na pět měsíců a šest dní dlouhé cestě setkala a kteří hikerům byli vždy ochotni pomoc, i na přátelství, jež přitom navázala. Nakonec zbývaly poslední týdny, poslední míle. „Dívala jsem se zpátky do Sierry a mávala horám. Těm, které mi připravily jedny z dosud nejtěžších zkoušek v mém životě. Naučila jsem se sama sobě mnohem víc věřit. Naučila jsem se, že člověk má v sobě obrovskou vnitřní sílu a ta dokáže zázraky. Už nikdy jsem se neptala, proč se mi to všechno stalo. Byla jsem za to vděčná.“ Protože i cesta je cíl a to pravé vítězství.

Na konci vyprávění o své obdivuhodné cestě se dělí o zkušenosti s přípravou, potřebným vybavením a vhodným oblečením.

Přáním Moniky Benešové je, aby její příběh povzbudil „někoho, kdo má trnitější cestu životem. Když si člověk něco vezme do hlavy, zvládne to, ať už je to cokoliv. A nemusí to být zrovna půlroční procházka Amerikou. Všechno je to o odvaze a vnitřní síle, té, kterou máme v sobě úplně všichni. Ale to nejdůležitější a nejtěžší je vždycky na začátku. Je to rozhodnutí. Rozhodnutí něco změnit, nebát se, pevně si za tím stát, věřit, a hlavně o to bojovat. Protože možné je skutečně všechno!“

Motto - Albatros Media 2019, 222 s.

Dana Vondrášková