Ateliér života

k vydání připravila Irena Nováková Kafková
Pátá dáma z Karnaku – tak pravil Vladimír Kafka

Jsou knihy, které dokážou pozitivně ovlivnit život. Patří k nim i tato, jíž napsala Irena Nováková Kafková společně se svým milovaným mužem, Vladimírem Kafkou. Obsahuje odpovědi na zásadní otázky těch, jimž pomáhal na cestě ke zdraví i čtenářů jeho knih. Zároveň jde o duchovní rozhovor milujících se partnerů o lásce, nemoci a uzdravení, o smrti a životě po ní, o smyslu našeho bytí.

Vladimír Kafka, akademický malíř, spisovatel a cestovatel pomáhal přes dvacet let uzdravovat převážně onkologicky nemocné pacienty, s nimiž si lékařská věda nevěděla rady. Mnozí z nich se pod jeho vedením uzdravili, pokud po tom opravdově toužili a neváhali změnit dosavadní vzorce chování a nezdravý způsob života. Sám prošel těžkými zkouškami, které ho formovaly k tomu, aby žil vědomě a s láskou. „Láska mě v životě nikdy neopustila. I v těch nejtěžších situacích mi umožnila změnit směr mé cesty a navedla mě právě tam, kudy jsem měl jít.“ Smyslem jeho života bylo pomáhat druhým, přičemž zdůrazňoval provázanost umění s léčením. „Když maluješ, snažíš se určitou formou všechno zevnitř sebe vyvrhnout ven do života. Jenže já jsem nechtěl sám sebe demonstrovat jenom uměním: toužil jsem být zdrojem nebo lépe řečeno nástrojem existence. A to se mi tím bezezbytku splnilo.“

Na všechny dotazy odpovídá otevřeně a s pronikavým vhledem do podstaty bytí. Vzpomíná na své dětství, rodinu, lásku k malování a svoji uměleckou dráhu, na cestování a osudový zážitek v egyptské pyramidě, nebo setkání s peruánským šamanem, ale také na nevydařené partnerské vztahy a osobní omyly. Přehlížení varovných signálů pro něj mělo tvrdý, nekompromisní dopad – amputaci nohou. „Musel jsem přijít o nohy, abych se pohnul z místa do vlastního sjednocení, což je svým způsobem tragikomické. Ztráta nohou pro mne znamenala nevěrnost vlastní duši, a to se v dlouhodobém měřítku opravdu nevyplácí.“ Přesvědčil se o tom, že „Pády k životu patří, i když při nich můžeš třeba na čas osiřet. Většinou až na samém dně dokonale poznáš sama sebe a také své nejbližší okolí.“

“Většina zmatků a kolizí včetně nemocí vzniká naší nepřiměřenou reakcí na to, co se nám právě teď děje. Zapomínáme, že pokud nejsme aktivními tvůrci, ale jen pasivními spotřebiteli našeho života, nacházíme se pokaždé o krok pozadu – a přitom jsme zároveň nemilosrdně vyzývání životními okolnostmi k odpovědi.“ Úspěch v uzdravení může očekávat jedině ten, kdo je v procesu uzdravování opravdový, s láskou se snaží do uzdravení vžít a činorodě pro to udělat, co je třeba.

Vladimír Kafka vysvětluje problematiku nemoci, její příčiny i podmínky k vyléčení. Zdůrazňuje nutnost oprostit se od cizích pravd a spojit se s nejvyšší láskou, zdrojem uvnitř sebe. Je přirozené občas prožívat strach, ale není nutné se jím nechat ovládnout tím, že mu uvěříme. „Strach, bolest i nemoci nám skutečně velmi často pomáhají dostat se do hloubi sebe. Při této cestě strachem poznáváme opravdovou vnitřní sílu ve svém srdci se stejnou intenzitou, jako tomu bývá ve stavu vrcholné a opravdové lásky.“ S ní lze zvrátit i ty nejhorší nemoci nebo narovnat tragické životní okolnosti. „Důležité je věnovat pozornost lásce, nikoliv nemoci, protože kam vysíláme svou pozornost, tam vzniká vnější realita. Tam se tvoří buď nemoc, anebo zdraví. Proto s lidmi vytvářím jejich vlastní, pokud možno láskyplný a zdravý obraz o sobě a svém životě – což je v přímém rozporu s lékařským postupem, kde je věnována hlavní pozornost nemoci a boji proti ní. Lékaři si neuvědomují, že takto zacílenou ´starostí´ živí samotnou chorobu. Já se raději věnuji samotnému člověku, jeho tvůrčímu potenciálu a nemoc vedu pouze v patrnosti, respektuji ji, ale neztrácím s ní příliš času.“

Probírána jsou i témata minulých životů, odpuštění, opravdovosti, samoty, karmy, osvícení, stvoření, vztahu muže a ženy, či skutečné svobody. Závěrem Vladimír Kafka čtenářům vzkazuje, „aby v sobě našli schopnost probudit tu nejvyšší možnou sílu lásky a opustili vše, co s ní má pramálo společného. Díky tomu se v nich probudí odvaha uskutečnit to, o čem se jim třeba doposud ani nesnilo. Restartují tím svůj původní úmysl a aktivují přirozeně vlastnosti zdravého těla a ducha, které v sobě nosí od narození.“ Stav lásky je nutné tvořit každý den. „To není nějaký slib na pět let dopředu a domnívat se, že se to samo bez našeho přičinění vyřeší. Je to vědomá tvorba citem a rozum jako pomocník zde slouží za nástroj.“

Vladimír Kafka opustil tento svět na jaře 2018, ale ti, kdo ho znali a jimž pomohl uzdravit se z nemoci, ho vnímají stále v jeho odkazu. Někteří z nich promluvili o své zkušenosti na slavnostním křtu knihy 23. ledna 2019 v pražské Novotného lávce, kde vystoupila Irena Nováková Kafková a Jiří Kuchař z nakladatelství Eminent. Setkání moderoval a role kmotra se radostně zhostil Jaroslav Dušek za hudebního doprovodu Ondřeje Smeykala a Pjér la Šé´ze.

Eminent 2018, 280 s.

Text a foto: Dana Vondrášková