Akupunktura je čínská diagnostická a terapeutická metoda, nejstarší způsob léčení vůbec. Nejstarší učebnice jsou více než dva tisíce let staré a dodnes představují základní příručky tohoto způsobu léčby. Dnešní badatelé a lékaři oceňují tuto tradiční čínskou léčebnou metodu hlavně při potírání bolesti. Moderní medicína musela uznat, že všechny poznatky potvrzují poučky z prastarých učebnic akupunktury, léčebné metody fungují a jsou vysoce účinné.

Vychází z čínského filozoficko-náboženského světonázoru – z taoismu. Hlavní roli hraje životní energie čchi (qi) ve svých dvou podobách, principech jin a jang. Jang je mužský princip, proměnlivý, aktivní a plný energie, do sféry jeho vlivu patří teplo, sucho a světlo. Jin je ženský princip, neměnný a pasivní, patří pod něj chlad, vlhko a tma. Vlastně díky této protikladnosti tvoří tyto principy vzájemný doplňující harmonický celek. Nemoc je disharmonií tohoto poměru sil a cílem léčení musí být obnova harmonického stavu.

Akupunktura stejně jako celá tradiční čínská medicína vychází z existence tzv. drah. Jsou to energetické cesty, které jsou propojeny a jimiž protéká životní energie rozdělená na jin a jang. Rozlišuje dvanáct hlavních drah, symetricky uspořádaných na pravé a levé straně těla. Na každé dráze se nachází určitý počet bodů, celkem je známo 642 účinných bodů, mají průměr přibližně 2-5 mm. Existují hlavní body, které mají vyrovnat nedostatek energie (tonizační), a hlavní body, jejichž úkolem je naopak odstranit přebytek energie (sedativní). Kromě toho existuje ještě celá řada zvláštních bodů.

Pojem pochází z latiny a je složen ze slov acus (jehla) a pungere (píchat). K dispozici je celá řada různých typů jehel, lišící se délkou, tloušťkou a materiálem. Zlaté jehly působí povzbudivě na průtok energie tělem, zatímco stříbrné mají uklidňující účinek. Dnes se používají hlavně jehly ocelové.

Jehly se zavádějí za mírného otáčení co možná nejrychleji do hloubky asi 2-8 mm. Zarudnutí pokožky nebo vytvoření pupínků se považuje za pozitivní reakci. Jehla se nechává v místě vpichu asi 10-20 minut, účinek lze zesílit mírně otáčivým pohybem.

Skeptikové uvádějí, že akupunktura využívá metody sugesce a tvrdí, že k úspěchu vede vlastně jen pevná víra pacienta. Proti této teorii mluví fakt, že touto metodou bylo dosaženo konkrétních účinků a výsledků také u zvířat, proto se jí využívá ve veterinární medicíně.

Dodnes nevíme přesně, na čem se úspěchy akupunktury zakládají. Pozitivní výsledky při léčbě bolesti se vysvětlují tím, že se při podráždění jehlou uvolňují tzv. endorfiny, což jsou látky tišící bolest, které tělo produkuje samo.

Akupunktura se často využívá také při operacích, čímž lze omezit dávky narkotik. Může dále pomáhat i při nemocech dýchacích cest, zánětech žaludeční sliznice, poruchách prokrvení, jaterních chorobách, při ochrnutí, při léčbě závislostí a u řady dalších potíží.

Existuje několik variant klasické akupunktury. K tradiční čínské medicíně patří i metoda moxibusce, kdy se těsně v blízkosti pokožky nad určitým bodem dráhy pálí preparát z rostliny moxa (pelyněk černobýl), tímto se dosahuje zahřívacího účinku. Další specialitou je ušní akupunktura, používá se při léčbě bolesti a při vegetativních a psychických poruchách.

Akupunktura je v Evropě známá především jako úspěšná metoda léčby chronických bolestivých stavů. Nutno přiznat, že 10-20 procent pacientů je vůči této terapii rezistentní. Toto se vysvětluje přítomností rušivých míst v těle, tzv. ložisek, ale kromě toho také nadměrným užíváním léků nebo konzumací alkoholu, které tělo oslabují, a to pak není schopno dosáhnout harmonického stavu.

Zdeňka Sabelová